Savior

Chapter 7.

Tento díl bych chtěla věnovat  @eliska545 , @LukeAsPenguin , @Melounfan , @LazyUisce69 a @NikkiNovotn

,,Co tady děláš?" ozval se známý hlas, který patřil Irwinovi.
Co bych tu asi tak dělala?  Pařila minecraft na neviditelným počítači?

Naštvala sem se.

Furt mě to bolelo.

To, jak na mě bezdůvodně křičel po tom, co nás oba zmlátili.

To, jak mě neustále ignoruje i když mě vůbec nezná.

,, Tak promiň, že je moje rodina pohřbená na stejným hřbitově, jako ta tvoje, promiň, že mě bezdůvodně nesnášíš i když mě vůbec neznáš, promiň, že žiju ve stejným městě jako ty a víš co? Promiň, že vůbec žiju! " po krátké odmlce sem se zvedla a bez jediného pohledu na něj se otočila a kráčela pomalu pryč.

,, Hej, počkej." zavolal za mnou smutným hlasem.

Otočila sem se na něj a lekla se. Vypadal příšerně.

Oblečení měl špinavé od hlíny a místy i potrhané. Na ruce a koleni měl zaschlou krev a pod okem fialový monokl. Oči  měl zalité smutkem.
Zase ho zbili. Pomyslela sem si.

,, Omlouvám se, nechtěl sem se tě tak moc dotknout." povzdechl si smutně.

,, Jen sem ti nechtěl ublížit. " pokračoval po kratší odmlce

,, Jak se zdá, tak seš úplně  jiná, než sem si myslel..."

skočila sem mu do řeči ,,Co sis  o mě myslel?" přiblížil se ke mě.

,, Abych byl upřímný, tak sem si myslel, že si taková ta fiflena jako všechny ostatní holky ve škole, akorát ještě trochu drzá a nešikovná." uchechtl se. ,, Ale u mě už je zvykem posuzovat lidi podle prvního vzhledu. "

,, A co si o mě myslíš teď?" zeptala sem se zvědavě.

,, Mno, si asi jiná než ty ostatní holky ze školy, zajímavější. Ale i teď o tobě vlastně nevím skoro nic, takže nebudu dělat urychlené závěry." pousmál se.

,, To tě zase zmlátili?" podívala sem se na něj.

,, Jo, tentokrát sem si o to ale řekl myslím sám. Vylil sem si těm kreténům své srdíčko a řekl jim vše, co sem jim chtěl říct už dávno." zašklebil se.

Podívala sem se na řadu hrobů vedle nás.

,, Eh... Ta Lauren byla tvoje sestra?" zeptala sem se opatrně.

Jeho obličej ztuhl. ,, Nechci se o tom bavit." řekl rázně.

,, Dobře, promiň, nechtěla  sem... " odmlčela sem se.

,, Už bych měla jít, ahoj. " řekla sem nakonec po trapném tichu.

,, Ahoj." 

Šla sem ven ze hřbitova a po cestě sem cítila Ashtonův pohled.

***********

O tři dny později

Byl pátek ráno a chystala sem se na druhou hodinu ve škole, když vtom ke mě na chodbě přiběhla udýchaná Brooke. ,, Hej, ahoj, konečně sem tě našla! Je škoda, že spolu dneska nemáme žádné hodiny. Chtěla sem se tě jenom zeptat jestli bys zítra nechtěla zajít ke mě na mou malou narozeninovou párty. Bude tam jenom asi pět lidí, ale i tak si to užijeme!" zaradovala se Brooke.

,, Dobře, určitě přijdu. " usmála sem se a rozloučili sme se, protože začalo zvonit na hodinu.
Tetě to bude jedno a strýc je na měsíc pryč v zahraničí, takže supéér.

Usmála sem se.

Po škole sem si zbytek dne jen četla a dost se nudila, neměla sem co na práci..

Podívala sem se na displej ; 17:30 sobota , čas, abych šla na tu mini párty.

Převlékla sem se a šla ven na cestu k domu Brooke. Po cestě sem se párkrát ztratila, protože sem u ní doma ještě nebyla, ale nakonec se mi podařilo její dům najít.

Přišla sem ke vchodovým dveřím a zazvonila na zvonek.

Omlouvám se, že sem to takhle rychle ukončila a že je tahle kapitola taková trochu odfláknutá, ale neměla sem moc času na psaní.
Další díl bude už zítra, máte se na co těšit! :3

A jelikož na takovéhle dlouhé proslovy na konci každé kapitoly nejsem, tak bych jenom chtěla zase poděkovat za tak velký počet reads, který sem ještě před pár týdny vůbec nečekala, jelikož je tohle vůbec první příběh, který píšu..

Vaše 5sos_cz  :)