Savior

Chapter 10.

Probudila jsem se, když jsem slyšela bouchnutí a poté jsem skončila na zemi. Tedy má polovina těla skončila na zemi, ta druhá ležela na něčím těle.

Ashton vedle mě zakňoural a zaklel.

Pomalu jsem se zvedla ze země a podívala se na tmavou postavu ležící na zemi, která se právě pokoušela zvednout.

Došourala jsem se pomalu zpátky ke starému gauči a sedla si na něj, čekala jsem, až si Ashton sedne vedle mně.

Klekl si na kolena a po všech čtyřech se došoural jako roztomilý líný pejsek ke gauči, na který si sedl vedle mě.

,, Au, to bylo drsný probuzení." řekl chraplavým hlasem.

,, No, to jo, já jsem naštěstí spadla napůl do měkkého." uculila jsem se, i když mě ale Ashton nemohl vidět, protože byla ještě noc a po celém baráku byla tma.

,, Hahaha, narazil jsem si záda a zadek a tys mě ještě k tomu rukou praštila do ledvin." zabručel a zívl.

,,Nevím jak ty, ale já jdu zase spát, jsem unavený na jakýkoliv rozhovor." protáhl se a schoulil se, aby se vůbec na gauč vešel. Udělala jsem to samé a po chvíli jsem uslyšela potiché Ashtonovo chrápání.

Zavřela jsem oči a ponořila se do říše snů.

*****************

Pomalu jsem začínala otevírat oči, každou sekundu jsem více cítila své tělo, které bylo ztuhlé, protože jsem celou noc ležela zkroucená na ne moc pohodlném starém gauči.

Zezačátku jsem byla trochu zmatená kde jsem, ale jakmile jsem zaslechla slabé zachrápání, uvědomila jsem si, že jsem u Ashtona.

A . . . .  pravděpodobně jsem se k němu v noci přitulila, jelikož teď na něm ležím, hlavu položenou vedle jeho krku.

Cítila jsem pod tričkem jeho pevnou hruď, která mě příjemně hřála.

Byl cítit vanilkou a také mírně potem.

I přes to, že se mi vůbec nechtělo, jsem se od něj odtáhla a posadila se .

,, Dobré ráno." protáhl se Ashton po chvilce a otevřel oči, aby se mohl rozhlédnout po místnosti a najít mě. Jeho hlas byl chraplavý.

,, Dobré." podívala jsem se na gauč,  kde se rozvaloval jako nějaká líná kočka a zasmála jsem se tomu.

Pak jsem si ale povzdechla ,, Asi zavolám domů, aby si o mě nedělali starosti, že zachvíli přijdu." 

Aby si o mě nedělali starosti. To znělo dost směšně.

,, Nechoď pryč, jsi přeci jediný člověk, který mě má alespoň trochu rád. Tedy doufám... 

Můžeme spolu někam jít a pořádně si to užít! Už přes rok a půl jsem nebyl venku s nikým jiným, než s mými rodiči a  sourozenci." udělal na mě psí oči.

Hi guys!
Doufám, že pochopíte, když sem následující týden budu přidávat kapitoly méně často, kvůli škole.

A co si myslíte ohledně Ashtona, o té jeho náhlé změně? :)