Savior

Chapter 9.

Je tu první díl tenhle rok :))

První věc, kterou sem cítila, byla moje pravá strana tváře, do které mě uhodil Richard. Začínala sem pomalu cítit své tělo a dokázala sem určit, že ležím. Začala sem být ale hodně zmatená, protože sem nevěděla, na čem ležím, jestli to je tvrdá země, nebo měkká postel.

Myslela sem, že je venku větší zima.

Nebylo mi vůbec chladno, ba naopak, bylo tu teplo.

Až sem si trošku přivykla na své tělo, tak sem začínala pomalu otevírat oči. Ze začátku sem viděla rozmazaně, ale pak si moje oči přivikly světlu. Podívala sem se po malé místnosti a byla totálně zmatená. Kde to sem??

Ležela sem schoulená na gauči a hlavu sem měla položenou v něčím klíně. Rychle sem ji zvedla a posadila se, ale vzápětí sem toho litovala, protože se mi zatočila hlava a já zase spadla zpátky.

,,Hej, opatrně." řekl něčí hlas. Podívala sem se nahoru nad sebe a doufala, že zjistím, kdo je můj zachránce, ale viděla sem furt rozmazaně, tak sem viděla jen velkou skvrnu která byla nejspíše tělo a něco ve tvaru hlavy, červeno hnědo béžovou kulatou skvrnu.

Že by Michael?  Jen on má tak zářivě červený vlasy.. ( :-D )

,,Mikey?" zašeptala sem.

,, Co?" po chvilce sem začínala zaostřovat a už tu místo barevné skvrny byla postava kluka.

,, Ashtone?" zeptala sem se udiveně.

,, Už ti je líp?"

,, Jo, asi ano." pomalu sem se zvedla z jeho klína a posadila se.

,, Kde to sem?" rozhlížela sem se po bytě.

,, Oh, jsi u mě doma, omdlela si jenom na chvilku, tak sem usoudil, že brát tě do nemocnice je zbytečné, ale jestli chceš tak tě tam ještě dovezu."

,, Ne, už je mi lépe." pokusila sem se o úsměv a doufala, že to nevypadá moc křečovitě. 

,, A děkuju." dodala sem.

,, Za co?"

,,Za záchranu. Kdyby nebylo tebe, tak nevím, co by se stalo..  Možná vím; znásilnili by mě a nechali by mě umrznou na hřbitově. " už sem toho, jaký Richard dokázal být hajzl měla plné zuby. Zamračila sem se.

,,Chceš to nahlásit na policii?" zeptal se najednou potichu.

,,Ne, nechci si přidělat další problémy, ale jestli mě i po tomhle nenechá na pokoji, tak to udělám." podívala sem se na něj a on jenom přikývl. ,, Tak dobře," řekl trošku překvapeně. ,, Jak chceš." dodal.

,, Kdo je Mikey? " zeptal se po menší odmlce a tázavě se na mě podíval.

,, Jeden kamarád. " odpověděla sem.

,, A proč sis prvně myslela, že sem on?" pozvedl obočí.

,,Protože sem po probuzení viděla  trochu rozmazaně a nejvíc mi to připomínalo právě jeho." pousmála sem se, tentokrát ale už ne přinuceně.

,,Jak dlouho sem byla mimo? Jak daleko je tenhle dům od hřbitova? A jak si mě sem vůbec dostal?" lekla sem se.

,,Počkej, počkej, to je na mě nějak moc otázek. " zasmál se. ,, Mimo si byla ani ne hodinu, od hřbitova je tenhle barák asi jen 10 minut pomalé chůze a jak ses sem dostala.. No, musel sem tě... odnést v náruči." vyhrkl na mě a podrbal se na zátylku.

,, V náruči? Mohl sis udělat kýlu!" naštvala sem se.

,, Ale prosimtě, vždyť si lehká jako pírko." začal se smát a poměřil si mě pohledem. Začervenala sem se.

,,Chtěla bych se tě na něco zeptat, Ashtone." řekla sem vážně a podívala se mu do očí.

,, Na co?" podíval se mi také do očí.

,, Proč se o mě najednou tak staráš? Mohl si  Richarda na tom hřbitově klidně nechat ať si se mnou dělá co chce a nepomoct mi, nechat je aby mě znásilnili a nestarat se o to." řekla sem smutně, podíval se na mě

,, Nejsem takovej, Malio. Nesnesu pohled na to, jak někdo někomu neprávem ubližuje. " zvedl se z gauče ,, nechceš přinést pití nebo něco k jídlu?"

,, Bude mi stačit jenom voda, děkuju." Ash se otočil a šel do vedlejší místnosti.

To, co řekl mě přinutilo se nad ním zamyslet. Bylo vidět že to myslel vážně, ale furt mi to vrtalo hlavou.

Slyšela sem kroky, které se blížily a z chodby se vynořil Ashton se sklenicí vody v jedné ruce a s banánem v druhé ruce.

,,Promiň, že to trvalo tak dlouho, četl sem si ještě vzkaz od mámy." řekl omluvně, sedl si zpátky na gauč a podal mi sklenici s vodou. Poděkovala sem a celou ji během chvilky vypila.

,, Teda, ty máš žízeň"  usmál se ,, chceš ještě přinést? "

,, Ne, děkuju. " položila sem skleničku na stůl před gaučem.

Ash mezitím začal ukusovat z banánu.

,, Kolik je hodin?"zeptala sem se, když sem se podívala z okna ,kde byla tma.

Podíval se na stříbrné hodinky na své levé ruce ,, Půl jedenáctý " řekl a pak dodal ,,Už je docela pozdě, můžeš zůstat u mě doma, jestli chceš, rodiče jsou v práci a sourozenci u babičky, takže mám barák pro sebe." mrkl na mě žertovně.

Takového sem ho ještě neviděla. Pomyslela sem si a pozvedla na něj obočí.

,, Takového sem tě ještě neviděla." zopakovala sem svou myšlenku nahlas a k tomu ještě přidala ,, Ve škole seš tichej a ke všem odpudivej. " zavrtila sem se na gauči.

,, Seš první člověk ze školy po roku a půl, kdo se se mnou baví. Kdyby sem měl alespoň jednoho kámoše ve škole tak bych se choval úplně jinak než teď, ale jelikož nemám, protože se mě všichni straní tak je to docela na hovno. " řekl a šel vyhodit slupkou od banánu do koše.

,,To je škoda, seš docela fajn. Zasloužíš si nějakého dobrého kámoše." posunula sem se k němu na gauči blíže.

,, fakt?" podivil se.

,, umhm " usmála sem se.

Bavili jsme se ještě asi další hodinu o  všem možném, o svých životech, o minulosti, o funny stories, kterým sme se celou dobu smáli a pak jsme se bavili už jenom o samých  hovadinách.

Když se Ashton totiž rozkecal, tak se ho  nedalo zastavit, byla s ním velká sranda, myslím, že to po tom roku a půl potřeboval jako sůl.

Už asi tak pět minut sem jenom poslouchala Ashtona jak něco vypráví, ale začínala sem být už tak unavená, že sem ho přestávala vnímat a tak sem pomaličku zavírala oči. Byly sme furt na gauči a seděli proti sobě. Ashton si asi už konečně uvědomil, že sem unavená a tak přestal povídat.

Zachvilku sem usnula.

Ahoj! :3
Tenhle díl bych chtěla věnovat úplně všem čtenářům. :)

Chtěla bych jenom říct, že další díl vyjde nejdříve až tak za 3 dny, chtěla bych se totiž teď více věnovat mé druhé story o Lashtonovi, na kterou díky Savioru nemám moc času.

Jinak co říkáte na Ashtona? :)