Savior

Chapter 5.

Domů sem kráčela se skloněnou hlavou. Lidé se po mě otáčeli kvůli špinavému oblečení a možná taky nějakému tomu monoklu..

Ok, měla sem v tom jasno. Irwin byl idiot. Měla sem poslechnout Brooke, teďka bych toho nelitovala ba naopak bych řekla, že si to i trochu zasloužil.

Jakmile sem přišla domů, běžela sem do koupelny. Špinavé oblečení sem hodila do pračky a podívala se na břicho, kde sem schytala naštěstí jenom pár kopanců. Zas tak hrozný jak sem si myslela to nebylo, jenom pár fialových modřin, které by se měly za chvíli zahojit. Tedy doufám...    Osprchovala sem se, vysušila si vlasy a šla na večeři.

********************

O 4 dny později.

,, Vyberte si partnera, se kterým budete další 2 měsíce pracovat na vaší společné práci. Když říkám na VAŠÍ SPOLEČNÉ práci, tak tím myslím to, že na ní budou pracovat oba dva ze dvojice a ne že na ní bude pracovat jen jeden.  Tak dobrá, utvořte dvojice a řekněte mi jména."

Každý ve třídě se začal otáčet za svým partnerem a já jen doufala, že za mnou někdo přijde. Ale kdo by chodil za takovým loserem, jako sem já. Nikdo se o mě nezajímal. 

Spolužáci začali hlásit učitelce jména ve dvojici.

,,Malio, máš někoho do dvojice?" podívala se na mě učitelka.

,,Ehm.. Asi ne..."  Řekla sem naštvaně se skloněnou hlavou.

,,Dobrá, tak budete s ..... "  začala něco hledat ve svých poznámkách.

,, Jediný kdo nemá dvojici je pan Irwin, tak si k němu prosím sedněte do lavice." Vychrlila na mě najednou. Zarazila sem se. Cože? Wtf?! Irwin?
Ale co sis asi tak myslela.. Že tě pošle za tím pohledným blonďákem tam v přední lavici?  To těžko. Místo pohlednýho blonďáka psychopat. Hůř si snad už ani nemohla dopadnout holka... Povzdechla sem si, zvedla se a šla do poslední lavice, kde se už do mě vpíjely jeho tmavé oči.

Bez jediného slova sem si sedla na židly vedle něj a začala pročítat z učebnice články kde byly různé informace ohledně našeho tématu. Tímhle sem strávila celou hodinu. On nejspíše dělal to samé jako já, za celou dobu sem se na něj ale ani jednou  nepodívala. Když zazvonilo na  přestávku, tak sem se rozhodla zůstat ve třídě, protože sem netušila co bych na chodbě dělala když bych tam neměla ani jednu kamarádku. Irwin překvapivě také zůstal sedět v lavici a dál četl v učebnici. Náhle ji ale zavřel a začal se do mě vpíjet jeho zelenýma očima s lehkým nádechem hnědé. Za ty tři sekundy co sem se na něj podívala se v jeho obličeji prostřídalo tolik emocí. V jednu chvíli to vypadalo jako by se mi chtěl za všechno omluvit, v tu druhou ale byl v jeho očích vidět odpor a zášť. Pak tam ale bylo něco, co sem nechápala; obdiv. Lítost, smutek a vyděšenost.
Sakra, ten kluk je fakt divnej..pomyslela sem si s menším úšklebkem.

Vypadalo to, jako by mi chtěl něco říct, ale pak zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky ke čtení své učebnice.

Další hodinu to probíhalo úplně stejně.

Zbytek dne se nic nedělo, snažila sem se jenom dávat v hodinách pozor a naučit se toho co nejvíce.

Na obědě sme si s Brooke sedly na naše nové místo- to, které bylo co nejdál od Richarda a spol. , bylo ale asi jenom šest metrů od místa, kde vždycky sedá Irwin, což se mi zprvu moc nelíbilo, ale pak sem to přestala furt tak řešit.

************

Odpoledne po škole a po dokončení domácích pracích sem se rozhodla jít na hřbitov. Za babičkou. Furt to docela bolelo, sice už ne tak moc ale i tak sem nedokázala zadržet slzy které se draly na povrch. Přišla sem asi po desetiminutové cestě k bráně ne moc velkého hřbitova a šla k babiččině hrobu. Klekla sem si k němu a nechala stékat slzy po mých tvářích.

,, Chybíš mi babičko. Ani nevíš jaký peklo teďka tady na zemi musím strpět. Bez tebe.."  Tak trošku sem jí i chvíli záviděla, konečně má klid od všech těch starostí.

Na hřbitově sem strávila celkem hodinu, pak sem se vydala zpátky domů, abych si stihla udělat všechny domácí úkoly na zítřek do školy.

Omlouvám se, že sem dlouho nic nepřidala; důvodem byla prvně škola a teď má lenost; nebo spíše to že se mi nechtělo nic psát.
Teďka to ale napravím, mám hromadu volného času, tak budu přidávat jak jen to půjde :) 
Doufám, že se na mě moc nezlobíte a že se vám tenhle díl bude alespoň trošku líbit.

xxx