Savior

Chapter 6.

Je pátek ráno a já nestíhám.

Vzbudila sem se v 7:30 protože  sem si špatně nastavila budík a ve škole mám být už v 8:00.
Cesta do školy trvá okolo půl hodiny. Než se obleču, nasnídám udělám ranní hygienu je to další půl hodina, takže shrnutí: nestíhám.

Běžela sem do koupelny, učesala se a trochu se nalíčila, hodila sem si na záda aktovku a běžela ke vchodovým dveřím, po cestě sem si ještě vzala jablko a běžela do školy.

Vyčerpána sem vběhla do školy, chodby bylo už prázdné. Zděšeně sem se podívala na mobil, kde bylo 8:09 hodin a dva nepřijaté hovory od Brooke. To mě přimělo ještě zrychlit, když vtom sem rovnou doslova skočila na něčí záda, která byla za rohem, jelikož už sem to nestihla ubrzdit. Ten někdo s plácnutím dopadl na zem a já sem to nevybrala a spadla tomu někomu přímo mezi nohy, hlavou na něčí zadek ; který byl ovšem velmi pohodlný. Protočila sem oči nad tou myšlenkou.

(Ano, Lucko, nezapomněla sem na náš menší rozhovor ohledně jednoho minulého deváťáka :D:-D :-D )

Okamžitě sem vyskočila na nohy, ale tím se mi udělalo špatně a znovu sem spadla, tentokrát ale naštěstí dál od toho někoho.

Ten někdo docela hnusně zaklel a já začala rychle uvažovat nad tím kdo to je. Někdo, kdo chodí do školy obvykle pozdě a je mu to úplně jedno, podívala sem se na záda té postavy, která se právě zvedla ze země. Někdo, kdo chodí celý v černém... Nikdo jiný než Irwin mě podle toho popisu bohužel nenapadl.

Postava se na mě otočila a ano, odhad byl správný. Cítila sem, jak postupně můj obličej rudne a zbavuje se do barvy raječete.

On byl taky celý rudý a pravou ruku měl položenou na jeho zadku kde před chvíli byla má hlava. Přivřel oči. ,,Áuu, to doufám nebylo udělané naschvál." Zrudla sem ještě víc ,, Promiň, promiň, promiň! Neviděla sem tě, seš v pořádku?"

,,Ehm, až na to, že mi něco hodně tvrdýho spadlo na zadek a mimochodem to dost bolí, tak asi jo.." řekl naštvaně a povzdechl si. Otočil se a pomalu kráčel k učebně Angličtiny která byla před ním. ,, Promiň" řekla sem ještě před tím než otevřel dveře do učebny. On jen nasupěně zavrtěl hlavou, ruku měl furt položenou na jeho zadku ,, Pane Irwine, jdete zase pozdě."  slyšela sem naštanou učitelku před tím než se zavřely dveře. Povzdechla sem si a šla sem do vedlejší učebny. Vstoupila sem dovnitř ,, Malio, máš zpoždění 15 minut. " řekla učitelka.

,, Ano, já vím, omlouvám se, něco mě zdrželo." nic jiného mě jako omluvu nenapadlo.

Učitelka si jenom povzdechla, zřejmě už zvyklá na pozdní příchody a jenom pokynula ať si sednu do lavice.

**********

Šla sem s tácem plným jídla ze školní jídelny ke stolu, kde už seděla Brooke.

,, Ahoj." usmála sem se na ni.

Otočila se na mě s plnou pusou a spokojeným obličejem ,,Konečně tu poprvé za celý rok je něco dobrýho." Usmála se. Uchechtla sem se tomu a začala jíst svoji porci. Fakt to bylo dobrý.

,,Nechtěla bys se mnou dneska jít nakupovat?" Rozzářily se mi oči. Sice sem nebyla ten typ holek, které chodí nakupovat každý den drahé značkové oblečení a obchody jsou pro ně něco jako druhý domov, ale nutně sem potřebovala nové oblečení.

Sešly sme se před jedním obchodem, kde sme strávily asi nejvíc času. Koupila sem si rifle, hromadou triček, nějaké spodní prádlo a kosmetiku.

Tohle stačilo k tomu, abych utratila polovinu svých úspor, které mi měli vystačit až do konce tohohle roku.  Povzdechla sem si doma, když sem to všechno vybalovala.

***************

Další tři týdny po nakupování se toho nic moc nedělo, až na projekt který sem dělala společně s Irwinem. Vyměnili sme si hromadu naštvaných a otrávených pohledů a každý si dělal něco jiného.

Dnes jsem to už ale nevydržela. Bylo mi jasné, že jestli to chceme udělat, musíme na tom makat společně. Otočila sem se k němu ,,Hele, měli by sme to dělat spolu jestli nechceš dostat pětku. Takhle to nikdy v životě dohromady nedáme."

Otočil se na mě ,,Tak ty udělej tohle, já dopíšu zbytek." Ukázal do učebnice a znovu se otočil k té své. Povzdechla sem si.  Tenhle projekt my dva spolu nezvládneme, kvůli tomu blbci dostanu špatnou známku. A o změnu partnera žádat ani nebudu, bylo by to zbytečné, to asi pochopý každý..

Za chvíli začalo zvonit, pro mě to byla poslední hodina. Zvedla sem se a šla rovnou ven, dneska sem se rozhodla že nepůjdu na oběd, neměla sem hlad. Šla sem směrem ke hřbitovu a cestou pozorovala lidi, kteří vedle mě procházeli. Všichni vypadali tak šťastně a spokojeně.

Cestou sem se ještě zastavila do obchodu pro nějaké to pití.

Zase sem šla k hrobu mé babičky, chvilku tam strávila klečením a vzlykáním, pak sem už jenom tupě zírala na její náhrobek. Po asi půl hodině sem se rozhodla, že půjdu domů. Vstala sem a začala si číst jména na hrobech vedle toho babiččina. Cullenovi... Fletcherovi... Celinsonovi...  Irwinovi... Počkat, Irwinovi?  Klekla sem si ke hrobu a podívala se na jméno, které tam bylo napsané  Lauren a Robert Irwinovi. Vtom se za mnou objevila něčí postava.

Táák, tady máte ten slibovaný dnešní díl. :)
Chtěla bych vám jenom poděkovat za 1,1K reads, znamená to pro mě vážně hodně.
Tenhle díl bych chtěla věnovat NikkiNovotn , PettkaSkalivodova a samozřejmě i tobě Snowflake0124 ;) :D