Sofie Amy Riddle

13. Kapitola

Pořád jsem byla trochu rozrušená z Remova polibku a z posledních slov Bena. Vzala jsem si je ale k srdci, a tak už jsem nepředstírala denně radost. V noci jsem se konečně pořádně spala. Od té noci jsem se s Remem už v kuchyni nesetkala a snažila jsem se mu vyhýbat, jak jen to šlo. Holky si začaly všímat, že se mnou není něco v pořádku, ale já jsem vždycky odvedla řeč jinam. Už dlouho jsem pořádně nejedla, takže jsem tušila, že to na mě jednou padne. Jenže jsem si to nechtěla přiznat. Sice jsem už normálně spala a všechno, co jsem ještě nedávno nedokázala... no, všechno díky Removi. Ale co to plácám?

__________

„Mily, pojď! Našli jsme úžasné místo na náš nový žertík!" vtrhla do pokoje nadšená Emm. Hned jsem se vydala za nimi. Potřebovala jsem na chvíli vypnout, a tohle mi vždycky pomohlo.

„Kde je Siri?" zeptala jsem se asi po pěti minutách, kdy se mé "dvojče" stále neobjevilo.

Jess mávla rukou. „Ten nás doběhne, musel si ještě něco zařídit."

„Tak tady to je," dramatizovala Chloe. Otevřela jsem dveře a vešla. Jenže jakmile jsem byla uvnitř, za mnou dveře zaklaply.

„Holky, co se to tady děje?!" Začínala jsem být trochu naštvaná, protože dveře nešly ani otevřít. Vždyť já mám hůlku... uvědomila jsem si. Sáhla jsem do kapsy, ale nic jsem nenahmatala. Uchýlila jsem se k druhému možnému řešení - bezhůlková magie. Ale ať jsem zkoušela, co jsem chtěla, nešlo to.

„Sum!" zavrčela jsem. „Na jak dlouho jsi mě odstřihla od jakéhokoli kouzlení?!"

„Promiň, ale jinak to fakt nešlo," omlouvala se hned Sum. Takže to byla ona, „ale ty to musíš nějak vyřešit."

O čem to tady u merlinových chlupatých ponožek mluvila? Otočila jsem se na druhou stranu, kde byl slyšet něčí rozhovor.

„Tak, Náměsíčníku, tady je ta knihovna," slyšela jsem mluvit Siriho. Tak odtud vítr vane...

Remus vstoupil do místnosti stejně naivně jako já. Rozhlédl se, a když mě spatřil, došlo mu, že to byla past.

„Tichošlápku!"  vykřikl. „Tady žádná tajná knihovna není! Mělo mi hned dojít, že ty bys žádnou nehledal."

„Tohle všechno vymyslela Jess, takže to je teoreticky její vina," bránil se Siri.

Remus došel ke dveřím a zkusil je otevřít.

„To ti neprojde," upozornila jsem ho. „Já jsem už vyzkoušela všechny způsoby. A taky je dost možné, že už tady nikdo z nich není. Takže máme dvě hodiny, než mi zase začne fungovat bezhůlková magie."

„Super! Vážně díky Tichoši!" poslední větu zařval Remus, „Co když to funguje jako Komnata nejvyšší potřeby?"

To by mohlo jít, pomyslela jsem si. Když jsem pomyslela na nouzový východ, ozvalo se: „Chcete jít ven? To se vám nepovede, ne tímhle způsobem."  A pak se hlas rozesmál.

„Netušila jsem, že je Emm tak vynalézavá..." otočila jsem se na Rema, kterému právě Jess sdělovala, že není v knihovně. Tak co jiného než knihu si mohl přát?

„Asi bychom si měli vážně promluvit, když už tady nemáme dvě hodiny co dělat..." řekl Remus. Něco, co jsem si i já myslela, ale nechtěla jsem to přiznat. 

„Není o čem," otočila jsem se a vydala na druhou stranu místnosti.

„Sofi, víš stejně dobře jako já, že toho je dost," došel ke mě a položil mi ruku na rameno. Stuhla jsem a pomalu se otočila. Sedla jsem si na zem a nadechla se. „Jo, měli bychom to probrat," přiznala jsem. „Víš...já..." Koktala jsem a nevěděla co říct. Merline proč?!

„Tak začneme od začátku,"usoudil Rem. Bude lepší, když převezme roli mluvčího, pomyslela jsem si. I on si sedl ke mě na zem.

„Měsíc jsme se scházeli v kuchyni. Naposledy jsi mi prozradila své tajemství a já zase své, i když jsi to už věděla. Pak ses musela rozloučit s klukem, se kterým jsi chodila. Takže úplně chápu, že tohle se ti probírat nechce, ale mohli bychom probrat aspoň tu poslední věc." Dokončil svůj monolog a podíval se na mě.

Já jsem to ale nevěděla. Vůbec jsem netušila, co mám udělat. Nechtěla jsem ztratit přátelství, které jsme s Remem měli. Bere mě ale jako kamarádku? Jasně že ne! Jinak by mě přece nepolíbíl. Ale já si pořád nejsem jistá, co chci. Jestli jsem už schopná chodit s klukem, když můj první kluk umřel. Nebo si radši nechám ujít příležitost, protože mi bylo jasné, že buď teď nebo nikdy.

Rozhodla jsem se hodit všechny problémy za hlavu a vrhnout se do toho po hlavě. Tak to přece dělám vždycky.

„Máš pravdu, to bychom měli probrat..." konečně jsem promluvila. Začali jsme se k sobě přibližovat a mě to připadalo jako věčnost, než jsme se konečně políbili. V břiše mi vybuchly motýly a já jsem se musela pro sebe usmát. Konečně jsem se cítila šťastná po dlouhé době.

V tu dobu někdo otevřel dveře. Samozřejmě jsme si toho ani jeden nevšiml a dál jsme si prozkoumávali jazykama pusu.

„Čekala jsem všechno, ale tohle stoprocentně ne." „Až tohle zjistí James, zabije tě, Náměsíčníku." „To je tak krásný."

Rychle jsme se od sebe s Remem odtrhli a zrudli jako raci. „To už uběhli dvě hodiny?" zeptal se Remus.

Salut gays! Vítám vás po dlouhé době u nové kapitoly. Doufám, že se vám líbila.
Pište do komentářů názory a budu i ráda za nějakou tu hvězdičku.
Vaše Lili_Riddle22