Sofie Amy Riddle

15. kapitola

Brumbál se postavil a oznámil novinku s takovou lehkostí, jakoby mluvil o něčem každodenním. Ples na počest výměnných studentů Jacka a Emily Wrightových... Když tato slova pronesl, měla jsem pocit, jako by mi pod nohama zmizela podlaha. Jak jsem mohla být tak naivní, že jsem si myslela, že se plesům vyhnu navždy?

To nebylo možné. Málem jsem vyprskla svůj „jahodový džus" na Sum a ona by určitě poznala, že něco není v pořádku. Rychle jsem se zklidnila a podívala se na Siria. Ten neměl takové štěstí jako já a vyprskl svůj obsah na Rema.

V duchu jsem se uchechtla a to už na mě vrhla nechápavý pohled Emm. Otočila jsem hlavu, až si toho všimla, a začala se smát. „J-j-jak s-se t-o j-jídlo dostalo na Lupina?" Ze smíchu začala zpomalovat Emm, a Chloe to komentovala s typickým zájmem.

„Víš Chloe, to je tak. Můj ctěný „bratr" a já máme k plesům vážně zvláštní vztah, protože nás na ně nutili od devíti let. Na prvním plese jsme se poznali, ale na těch dalších jsme se ne vždy objevovali spolu, takže jsme nemohli pořádně vymýšlet vtípky. Když to vezmu kolem a kolem, nakonec ty večírky nebyly tak zlé. Ale čistokrevní maniaci, bez pořádné zábavy, smíchu... (vždycky jsme se Sirim zalezli někam stranou) a pak ještě hromada dalších věcí... No... Byly hrozné."

„Takže jste vymýšleli vtípky už od svých devíti?" změnila téma Sum a já jí za to byla vděčná. 

„Ty sis snad myslela, že nejsme profesionálové? Ale pravda, Chloiny nápady jsou občas lepší," přiznala jsem po chvíli. „Chloe toho si važ," ušklíbla se Sum, „nestává se často, že by Sofi přiznala, že je někdo lepší než ona."

__________

„Brumbál mi pěkně zmařil plány." Chodila jsem po pokoji už tak dlouho, že mě Emm donutila si sednout. Byla jsem ale tak nervózní, že jsem začala klepat nohama. „Tak a dost!!!" naštvala se Sum, což nebylo její obvyklé chování, „už hodinu z tebe snažíme vytáhnout, co se stalo, a jediný, co víme, je, že ti Brumbál překazil plány, ale v čem?!"

„Přece tím, že chce uspořádat ples! Holky vždyť jsem vám to vysvětlovala už u snídaně. Vy jste snad neposlouchaly?" Konečně jsem se trochu uklidnila a začala odpovídat. 

„To snad není tak hrozné ne? A když tak tam prostě nepůjdeš a hotovo," rozhodla Chloe.

Podívala jsem se na ni, jako by vůbec neposlouchala, jak mě, tak Brumbála. „Tak zaprvé: Z plesů mám fobii a Siri to pravděpodobně řekl Potterovi. A ten, protože mě pořád stalkuje, určitě pozná, že něco není v pořádku. A za druhé: Ten ples je na moji a Sirovu počest. Myslíš že nebude divné, když se tam neukážu? A taky se bojím, že pozná, že jsem ve skutečnosti Sofie. A to by znamenalo, že už nemůžu být s Remem, protože by ho za to asi neměl zrovna v lásce a Rem nechce mít žádné rozepře."

Nakonec jsem se rozbrečela, protože toho už na mě bylo příliš. Poslední, co jsem uslyšela, byl Sumin uklidňující hlas: „Neboj, to nějak vymyslíme."

____________

Další den jsem vstala dost pozdě. Naštěstí byla sobota. Ale jsem byla vzhůru, musela jsem se připravit na ples a smířit se s tím, že na něj půjdu. 

Byla jsem v pasti. Nešlo jen o ples – mnohem horší byla přetvářka, předstírat, že všechno je v pořádku, když vzpomínky na otce byly stále živé. Když jsem se podívala na svou ruku a viděla jizvu, která mi stále připomínala jeho výchovu, měla jsem pocit, že ztrácím kontrolu nad vlastním životem. A teď k tomu ještě ten ples. Snažila jsem se to ignorovat, ale bylo to nemožné.

Ta jizva mi stále připomínala den, kdy mě „můj otec" hodil na skříň. Přiznávám, že tohle byl teprve začátek. Hodinu mě pak mučil a to jen proto, že jsem odmítla jít na svůj druhý ples, protože Siri na něj nešel. Měl opravdu zvláštní výchovné metody, ale co byste čekali od Voldemorta.

A právě té jizvy si Potter všiml ve druháku, když jsem si ji zapomněla zakrýt. Teď, když budu muset mít šaty, si toho zaručeně všimne.

„Hej, Sofi, víš že tu tvoji jizvu, můžeme skrýt kouzlem?" vtrhla do pokoje Emm. To jsem snad mluvila nahlas? „Ano, mluvila," odpověděla mi okamžitě. 

Neříkej mi, že mám zase problém mluvit v duchu a nahlas," zaúpěla jsem nahlas. „Teď jsi nic neřekla."

„Reme, potřebuji tvoji pomoc," představovala jsem si jak mluvím v duchu. „Je fakt dobrý, že žádáš o pomoc, ale já Lupin nejsem," uchechtla se Sum, která stála ve dveřích. 

„Tak teď je to ještě horší než předtím! Ty zase neovládáš své mluvení? Sraz za pět minut v kuchyni, Sofi," ozvalo se mi v duchu. Konečně! „Jdu za Remem," oznámila jsem holkám snad nahlas. O pár sekund později jsem uslyšela, jak Sum ostatním překládá, co jsem řekla. Takže jsem jí to řekla v mysli.

_________

O pět minut později jsem seděla s Remem u stolu a popíjela nápoj. Představovala jsem si nejhorší možné scénáře o tom, proč zase nedokážu mluvit normálně. Zkoušet možnost, kterou Rem navrhl už v září, bylo zbytečné. To by mi vydrželo maximálně čtyři měsíce, a já už měla problém s tím, co říkám holkám.

„Tak, Sofi, prvně se musíš uklidnit a přestat myslet na ten ples. Všechno dopadne dobře, uvidíš. Neboj se, James si ničeho nevšimne, ani kdybys mu to řekla do očí. Nebo ne, to by tě možná poznal, ale to se nestane," snažil se mě uklidnit, ale příliš to nepomáhalo.

„Myslíš, že mi pomůže se uklidnit? Vždyť já mám z toho plesu takový nervy!" nevydržela jsem to už v sobě držet a začala mu vyprávět o své fobii, kterou, jak jsem předpokládala, už věděl od Siria.

„Takže jsem měl pravdu. Protože jsi použila dost náročné kouzlo, reaguje to na tvoje pocity. Takže pokud se chceš zbavit neschopnosti mluvit normálně, musíš se uklidnit. Buď v klidu. Jak už jsem řekl, James si ničeho nevšimne."

Remus mě ujistil, že jsem silná a že to zvládnu, ale v jeho očích jsem viděla něco, co mi říkalo, že to, co mi teď pomůže, bude něco, co jsem nikdy nezvládla: zklidnit se. Jak mám být klidná, když vím, že se na mě každý dívá jako na někoho jiného, než kdo opravdu jsem?

Salut gays!
Jsem zpět (po opravdu dlouhé době) s novou kapitolou. Copak si myslíte o Sofiině tušení? Stane se něco na plese.
Moc bych byla ráda za nějaká ❤️ nebo 💬
S pozdravem vaše Lili