Sofie Amy Riddle

4. Kapitola

„Je pět minut po zvonění a vy si teprve nakráčíte do třídy, slečny. Jakou výmluvu jste si přichystaly," propaloval nás očima Křiklan.

__________

„No, víte, pane profesore," začala Emm, jako by se nechumelilo. No, ono vážně chumelilo, ale to bylo teď jedno. „My jsme se tak zapovídaly," pokračovala Jessie. „O tom, kdo by mohli být Utajení," doplňovala Sum. „Až jsme se dostaly k havraspárské věži, a ta, jak víte je odtud daleko," dopověděla jsem.

„Máte trest, v sedm hodin čekejte u Filchova kabinetu, jak se jmenujete?" no jo, já jsem málem zapomněla na ten žertík. „McKeinová, Riddleová, Whiteová, Hillová," představila jsem postupně celou naší skupinku a schválně proměnila sebe v Sum.

Vážně jsem nepotřebovala další den neustálého zvaní na rande od toho dutohlavého idiota - Pottera. Ta se na mě jen vražedně podívala, ale jinak to neřešila. Na to trávila až moc času v knihovně stejně jako Emm.

To já a Jessie jsme byly jejich pravý opak. Dokonce jsme si v prváku odpřísáhli, že nás do knihovny nikdo nedostane ani svázaný. Samozřejmě ne neporušitelným slibem. „No, u vás třech je to normál, ale o vás slečno Hillová jsem si myslel lepší věci. A teď sednout."

„No jo profesore, kouzelník míní, Merlin mění," řekla ještě Emm, než si šla sednout ke své kamarádce z Havraspáru a já jsem si šla sednout k Jessie, jelikož moje oběť, o které si právě Potter myslel, že jsem to já si šla sednout k Sirimu. „Tohle si ještě vypiješ, Riddleová," poslala mi ještě myšlenku Sum, než začala hodina.

___________

„Co kdyby jsme si dali rande, Riddleová?" Už, už jsem chtěla odpovědět, ale naštěstí mě zastavila Emmina ruka. A tak se nic nestalo, po chvíli jsem si ale uvědomila, že se začínám měnit zpátky do svoji právě podoby a ostatní také. Tohle nebylo dobré.

„Holky, já musím jít ještě do knihovny si udělat úkol," ty kývly a já odešla směr knihovna. Samozřejmě jsem do knihovny namířeno neměla, ale Sum by měla nebýt v mé kůži. Než jsem ale vyšla z Velké síně, tak se všem změnila jejich podoba na tu pravou a já byla v nemalém problému jménem Potter. Ten se za mnou okamžitě rozběhl a já se rozběhla neznámo kam. Když jsem doběhla před nějaké dveře otevřela jsem je a vtrhla dovnitř, ale jakmile jsem si uvědomila, kde jsem, začala jsem ječet.

Asi si myslíte, že jsem vletěla před nějaké ohromné zvíře, ale to to opravdu nebylo. „Mladá dámo, mohla byste přestat ječet? Tady jsme v knihovně a ne v paviánu." raději jsem zase utekla, ale tentokráte pomaleji do  společenky.

„Seš v pohodě Sof?" „Co se stalo Sofie?" „Je ti dobře Sofi?" vybalily na mě holky hned, jakmile jsem došla do společenky. „Jo, proč by ne?" zeptala jsem se vesele, jelikož jsem nikde neviděla Pottera. „Slyšely jsme šílenej jekot, a tak jsme si to hned spojily s tebou," prozradila Emm, která teď k nám do společenky chodila celkem často. „Jo tohle," zvážněla jsem. „Co se stalo, Sofi?" otázala se Sum.

„Já jsem běžela před Potterem,..." chtěla jsem pokračovat, ale Jessie mi skočila do řeči: „Toho jsme si vážně nevšimly." A tak jsem se na ni hnusně podívala: „Nepřerušuj mě, a doběhla jsem do,..."  „Tak kam?" skočila mi do řeči ZASE Jessie. „To je tak těžký zůstat CHVÍLI zticha?" asi jsem to přehnala, protože se na mě dívala se strachem v očích a nejen ona.

„Promiň, to jsem nechtěla," objala jsem ji. „V poho, jen mě to překvapilo," „To i nás," dodala Sum a spolu s Emm nás taky objala. Naše hromadná objetí jsem milovala.

„Holky, pojďte do pokoje. Musím vám říct, kde jsem byla," řekla jsem vážně, a  taky že to bylo hodně vážný. „Děsíš nás Sofi," uchechtla se Emm. Došly jsme do pokoje, holky si sedly na jednu postel a já začal přecházet sem a tam. Sum už to nevydržela zvedla se a donutila mě si sednout na její místo a sama si sedla na postel naproti.

„Byla jsem v knihovně," dostala jsem ze sebe. Dostalo se mi dvou různých reakcí: „Super." „Tak tam můžeme chodit konečně tři, jo a ty Jess se můžeš taky přidat, když už i Sof dostala rozum."  „C-cože? D-do knihovny? Víš, co jsme si slíbily v prvním ročníku?" vytřestila na mě oči. „Jak jsem řekla, utíkala jsem před Potterem. A promiňte holky, ale mě do knihovny fakt nedostanete, jinak přijdete o sluch." Vtom někdo zaklepal na dveře, a tak jsem šla otevřít. Stála tam asi prvačka, předala mi pergamen a zase zmizela. „Od koho to je?" zeptala se Sum. „Že by od tvýho kluka?" rýpla si Emm. „Jo, mám rande s Brumbálem," uchechtla jsem se a vyrazila ze dveří.

__________

„Do vás bych to neřekl slečno Riddleová, dva tresty za jeden den," kdybyste tak tušil... „Promiňte pane profesore, ale já nemůžu za to že jsem omylem vlezla do knihovny," odpověděla jsem mu. „To chápu, ale musela jste to dávat tak hlasitě najevo? No nic, dneska máte trest společně se svými kamarádkami, budete hledat čtyři květiny v Zapovězeném lese, tak se nezapomeňte pořádně obléct, už není léto. A vy potom budete k panu Filchovi chodit ještě celý týden, rozumíte?" přikývla jsem a tak mě Brumbál propustil.

Salut gays. Vítám vás u nového dílů dcery Voldemorta. Jakpak se vám líbil? Potěší mě každý komentář či hvězdička. V příští kapitole se přesuneme do čtvrtého ročníku. Máte se na co těšit.
Vaše LiliRiddle22