Sofie Amy Riddle

1. Kapitola

Bylo 1. září a já jsem stála spolu s nějakým smrtijedem na nástupišti 9 a 3/4. Zrovna mi povídal o tom, že se nesmím bavit s dětmi z mudlovských rodin a krvezrádci. Jakoby mi to otec milionkrát neopakoval. A pak jsem ho konečně uviděla. Stál u své matky a znuděně kýval hlavou. Všiml si mě, a tak jsem ukázala hlavou směr vlak. Naštěstí pochopil, něco řekl matce a rozešel se k vlaku. Já jsem se otočila k již zmiňovanému smrtijedovi a spustila: „Tak já už budu muset jít, nebo mi ujede vlak," ani jsem nečekala na odpověď a rozběhla jsem se (v rámci možností) k vlaku.
Konečně svoboda! Už mě nebavilo, hrát si na slušnou dcerku. Letos poruším všechny pravidla (ne že bych je nikdy neporušila). Siri mi pomohl s kufrem nahoru a potom jsme si už jen povídali o všem možném.

__________

„Prváci ke mě, prváci ke mě," řval přes celý nástupiště nějaký obr, a tak jsme se za ním se Siriem vydali. Poté nám oznámil, že do Bradavic pojedeme na loďkach po čtyřech. My jsme si sedli do jedné z nich a po chvíli se k nám přihrnuli tři kluci: jeden černovlásek s brýlemi, jeden hnědovlasek s viditelnými jizvami po celém těle a jeden černovlásý, který byl hodně při těle. „Můžeme si přisednout?" optal se hnědovlasek. „No jasně že můžete. Ale ne všichni. Vejdou se sem už jen dva lidi," pohotově jsem odpověděla a nenápadně jsem tomu obtloustlému naznačila, že tady není vítán. Jak jsem však předpokládala nepochopil mě a nechápavě na mě koukal. „Petere, nevadilo by ti, kdyby sis sedl jinam?" víc opatrně to vážně ten černovlásý říct nemohl. „Jo, jo, jistě," skoro se zakoktal Peter. Ti dva si sedli naproti nám a černovlásek se někam zasněně zadíval. Nechápavě jsem se na něj podívala, protože jsem zjistila, že se tak díval na mě. Vždyť jsme se znali ani ne pět minut. Když si všiml mého pohledu, usmál se na mě a já zčervenala. Co se to se mnou dělo? „Jo, málem bych zapomněl. Tohle je James Potter a já se jmenuji Remus Lupin. A jak se jmenujete vy?" už už jsem se chystala odpovědět, ale předehnal mě Siri. „Já se jmenuju Sirius a tohle je Sofie," představil nás. „To bylo poprvé, co jsi mi řekl mým prvním jménem," usmála jsem se. „A příjmení nám neřeknete?" Smutně jsem se usmála a odpověděla: „To nechtějte ani vědět."

V hlavě Sofie:
Sirius: Stejně se to dozvědí při rozřazování
Sofie: Lepší až tam než teď. Určitě by začali řvát, všichni by to hned věděli a báli se nás. Když to ale zjistí až při rozřazování, tak by se nás tolik bát nemuseli, protože se do Zmijozelu stoprocentně nedostaneme.
Sirius: To je pravda.

Chtěl ještě pokračovat, ale někdo na nás mluvil: „Siriusi, Sofi, vnímáte nás." Byl to Remus. „Jo, jasně," odpověděla jsem až moc rychle. „Dobře, tak o čem jsem mluvil jako poslední, hmm?" Tak teď jsme byli nahrání. Bezradně jsem se podívala na Siria. To on byl vždy kdo vymýšlel historky, proč jsme nebyli doma. A taky že hned odpověděl. „Ptal jsi se, co jsme dělali o prázdninách," upřímně se usmál. Remus na něho vykulil oči, „Tak ty jsi fakt poslouchal? Vždyť jsi vypadal, že jsi myšlenkama až někde v Austrálii." Taky jsem na něho vykulila oči a v hlavě se ho zeptala.

Sofie: Jak jsi poznal, o čem mluvil?
Surius: Ale Amy, ty to fakt nevíš? Teď pomocí toho se mnou mluvíš.

A pak mi to docvaklo, vždyť jsem se mu mohla podívat do hlavy, já jsem byla ale hloupá. Nitrozpyt jsem uměla už od narození. Můj otec mi vždy říkal, že když mi bylo kolem tří let, chtěl se mi podívat do hlavy, aby zjistil, jak se mi líbil jeho dárek (ano, vážně mi dal dárek, ale jen na narozeniny a to do mých pěti let) a nedostal se tam přes moji silnou bariéru a to je Pán zla.

__________

Dojeli jsme na konec jezera a v tu chvíli jsem poprvé uviděla Bradavice. Byly stokrát krásnější, než z vyprávění. Jedním slovem brilantní. U brány nás Hagrid (to byl ten obr, který s námi jel přes jezero) předal nějaké přísně vyhlížející profesorce: „Vítám vás v Bradavicích. Nyní projdete zařazovacím ceremoniálem, kde budete zařazeni do kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Tato kolej pro vás bude po dobu vašeho studia jako druhou rodinou. Za správné odpovězení při hodinách pro svou kolej body získáte, avšak za porušení školního řádu vám budou body odebrány." povídala profesorka svůj monolog a mezitím jsme došli k Hlavní síni.

__________

„Black Sirius," rozlehlo se Velkou síni a za námi James s Remusem stuhli, ti jsem mohla čekat. Co udělají až zjistí, že jsem Riddle?
„Nebelvír," Sirimu se jeho přání vyplnilo, doufala jsem, že se vyplní i mě.
„Blacková Narcisa," „Zmijozel."
„Lupin Remus," „Nebelvír."
„Malfoy Lucius," „Zmijizel."
„McKeinová Jessica" „Nebelvír."
„Pettigrew Peter," „Nebelvír." Klobouk se spletl, ten patří stoprocentně do Zmijozelu. Možná to nebude dávat najevo, ale já to poznám.
„Potter James," „Nebelvír."
„Whiteová Summer," „Nebelvír."
„Riddleová Sofie," „Aaa, Sofie Amy Riddle, už jsem tě očekával. Ty jsi ale jiná než tvůj otec. Tak, mám v tom jasno. Nebelvír! " poslední slovo zařval přes celou Velkou síň. Ozvalo se zalapání po dechu, pak nejisté tleskání Nebelvírských, já se opatrně vydala k jejich stolu a sedla si vedle Siriuse,který si sedl naproti Jamesovi a Removi. Byla jsem vážně zvědavá na jejich reakce. „Tak Black a Riddleová jo? Už se nedivím, že jste nám nechtěli prozradit příjmení. Ale je ve vás něco jiného, než ve vašich příbuzných. Proto vás asi Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru." usmál se na nás James a já si oddechla. Pak se před námi objevilo jídlo a já se s nechutí podívala na Siria. Ten jediný věděl, že moc jídlo nemusím od jedné chvíle...

Flashback
Bylo 1. 10. a bylo mi jedenáct.
Procházela jsem se se Siriem po lese za Riddle manorem (tomu se domov ani říkat nedalo), když vtom jsem uslyšela divný šelest za námi. „Slyšel jsi to?" zeptala jsem se vyděšeně svého společníka. Když však zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu, rozběhla jsem se k zdroji. Siri se mnou běžel a křičel, abych zastavila, ale já jsem běžela dál. Doběhla jsem na mýtinu, kde ale nikdo nebyl. Pomalu jsem se otočila a čelila dvěma špičákům upíra. »Merline, za co mě trestáš? To nestačí, že jsem Voldemortova dcera? Asi ne.« odpověděla jsem si sama, ale víc jsem nevnímala, protože se do mého hrdla zabodly ony špičáky.

__________

Probudila jsem se o několik hodin později. V tom mě utvrdilo to, že už se stmívalo, ale mě přišlo, že vidím líp ve tmě. To bylo divný. „Co se stalo?" zeptala jsem se vyděšeně Siria. Ten se na mě jen smutně podíval a vše mi pověděl: „...když se do tebe zakousl, objevila se kolem tebe záře a on umřel." Až teď jsem si všimla, že vedle mě leží mrtvý upír. Pak jsem si ale něco uvědomila. „Jsem monstrum," zašeptala jsem zničeně. „Ne, nejsi," odporoval hned Siri, „jsi ta nejúžasnější holka, kterou jsem kdy potkal." Usmál se a já dostala nápad. „Věříš mi?" uchechtla jsem se. „Víc, než komukoli na světě," odpověděl pohotově „Tak mi vlez na záda," „vždyť ti je zlomím" odporoval ihned :„právě jsi mi řekl, že mi věříš, takže alou nahoru," rozkázala jsem. No jo i když chci, stejně svou Riddlovskou povahu nezapřu Siri na mě vyskočil a mě připadalo, že váží jak pírko. „Pořádně se drž!" křikla jsem, než jsem se rozběhla. Za asi 5 minut jsme byli na druhé straně lesa i přes to, že jsme sem šli přes hodinu. Zastavila jsem, Siri ze mě slezl a oba jsme se na zem svezli v záchvatech smíchu.
End of flashback

Teď už to víte. Nejsem na to za sebe pyšná, ale teď s tím už nic nenadělám. V úzkosti jsem do ruky vzala jahodový džus a věděla, že mi chutnat nebude. Byla jsem ale hrozně překvapená, když jsem pila krev. Věděl snad o tim někdo? Podívala jsem se po celé velké síni, ale všichni s chutí jedli. Chvíli jsem podezírala ředitele Brumbála, ale poté, co jsem mu důkladně prokontrovala hlavu (Ano, dostala jsem se do hlavy Brumbálovi. Neměl zas až tak velkou ochranou bariéru, jak jsem čekala. Taky když se mi do hlavy nedostal ani Voldemort.) jsem zjistila, že nic netuší. A to bylo jedinémě dobře. Poslední a taky jediná další možnost, která mě napadla, byli Bradavičtí skřítci. Věděl o nich málokdo.
Spokojeně jsem se víc napila svého "jahodového džusu" a ještě jsem si všimla, že blízko mě je i krvavý steak, tak jsem se do něho s chutí pustila.

Ahoj, vítám ty, kteří čtou můj příběh, u další kapitoly. Snad se vám líbila. Co si o něm zatím myslíte? Když tak pište do komentářů, každý mě potěší (i kritika abych věděla, co zlepšit). Potěší mě i hvězdičky 🤩.
S láskou LiliRiddle22