Sofie Amy Riddle

22. kapitola

Procházela jsem se po chodbách bradavického hradu a mé myšlenky stále ubíhaly k úplňku. Byly to už tři dny, ale mě to připadalo, jako včera. Nechtěla jsem si to přiznat, ale faktem bylo, že už nějakou dobu mi krev, kterou jsem pila ve škole, vůbec nechutnala. Pociťovala jsem prázdnotu, i když mi dodávala sílu. Sice mě posilnila a nasytila, ale něco mi na tom vadilo. Zelenina místo masa. Ráda jsem jedla maso, ale teď jsem na tom byla jinak. Ale když jsem měla lovit, všechno bylo jiné – šlo to tak snadno a přirozeně, jako bych konečně ožila.

Když jsem došla ke společenské místnosti, ani jsem si nevšimla, že jsem dorazila až k obrazu, probudil mě až hlas baculaté dámy, která se ptala na heslo.  „Přátelství," řekla jsem jen a okamžitě se znovu ponořila do myšlenek. To by mě z nich ale nesměl zase někdo vytrhnout. 

Jakmile jsem vešla dovnitř, zahlédla jsem Jamese. Seděl na gauči a zřejmě na mě čekal. Jak jsem k němu přišla, povzdechl si a podíval se na mě s lehce ustaraným výrazem.

„Sofie, víš, že jsem ti chtěl něco říct?" začal hned. Nejprve jsem ztuhla, protože jsem nečekala, že bychom to řešili hned teď, ale zároveň jsem věděla, že jsme k tomu nakonec stejně dospět museli.

„Jamesi," odpověděla jsem klidně. „O čem to chceš mluvit?"

„No, o tom, že... že jsem si uvědomil, že už to není to, co bývalo," pokračoval, a já ho pozorně poslouchala. „Už nějakou dobu se to ve mně vaří, ale nebyl jsem schopný to říct nahlas. Včera jsem si ale uvědomil, že na tobě záleží a že chci, abys věděla, že tě vnímám jinak. Možná to teď mezi námi nebude jako dřív, ale mám tě rád, Sofie."

Zamrazilo mě. To, co řekl, mi došlo až teď. Nemohla jsem si pomoct a trochu jsem se usmála. „Já už dávno vím, že mě máš rád, Jamesi."

James se na mě podíval, jako by si toho teď všiml. Zasmál se a pokrčil rameny. „Jo, to je pravda, ale tentokrát je to trochu jiné. Chci ti být oporou, ale nechci tě tlačit k něčemu, co nechceš."

Těch pár slov mi připadalo jako zjevení. Na chvíli jsem si uvědomila, že tohle je přesně ten okamžik, kdy se naše vztahy mohou rozpadnout nebo stát něčím víc. Vždycky jsem si přála mít někoho, kdo by mi rozuměl, a teď to bylo tady.

„Jamesi, já...," začala jsem, ale uprostřed věty jsem si nebyla jistá, co vlastně cítím. „Nevím, co se stalo mezi námi, ale jsem ráda, že jsem tu teď s tebou. Zatím to neřešme."

James mě překvapeně zhlédl a usmál se. „Takže... je to tak trochu přátelství?" zeptal se, jakoby čekal na odpověď. Jen jsem přikývla. „Dobře, v pořádku."

Zvedl se a než jsem stačila něco říct, zmizel v pokoji. Ještě chvíli jsem stála v místnosti, zvažujíc, co to všechno znamená.

_____________

V duchu jsem se vracela k tomu, co jsem se dozvěděla a co jsem nevěděla. Můj život teď připomínal bludiště, kde jsem se snažila najít směr. James byl skvělý a všechno, co řekl, bylo upřímné. A zároveň jsem věděla, že tohle není konec našich rozhovorů. Příště to může být jinak, ale teď to zatím stačí.

Jak jsem se pomalu vydala po chodbě, a protože jsem nedávala pozor na cestu,  narazila do Rema. „Jdeme?" zeptal se. Jeho hlas byl klidný, ale věděl, co se ve mně odehrává. O tom jsme si ještě museli promluvit.

Vešli jsme do Komnaty nejvyšší potřeby, kde jsme se mohli v klidu posadit. „Sofie," začal Remus, jakmile jsme se usadili, „musíme spolu něco vyřešit, že?"

Přikývla jsem. „Máš pravdu. Musíme si o tom promluvit." Na rozdíl od mého rozhovoru s Jamesem, tentokrát jsem to byla já, kdo začal.

„Víš," řekl tiše, „moc se mi to nelíbí, ale už nějakou dobu cítím, že mezi námi něco není v pořádku. Ale teď, po všech těch událostech, si uvědomuju, že... že už tě nechci ztratit jako kamarádku."

Věděla jsem, co tím myslí. Přesto jsem neodpověděla hned. Trvalo to pár vteřin, než jsem promluvila: „I já tě chci mít v životě jako kamaráda, Remusi. A nechci, abychom se dál trápili."

Usmál se a v očích měl klid. Věděli jsme oba, že je čas na nový začátek. Ať už jako přátelé, nebo něco víc.

„Přátelství nám oběma udělá dobře," řekl a já jsem souhlasně přikývla.

Salut gays, Vítám vás u nové kapitoly Sofie Amy Riddle. ❤️ nebo 💬 moc potěší. S pozdravem vaše Lili