Sofie Amy Riddle

20. Kapitola

Právě jsme byly na cestě na snídani a já jsem se nemohla ubránit úsměvu. Před hodinou jsme dokončili všechny přípravy, a pak se vrátili do společenky. Zamkli jsme dveře do velké síně a zařídili, aby se otevřely až tam dorazíme. Nechtěli jsme si přece nechat ujít pohledy všech, hlavně členů Zmijozelu, až zjistí, že dneska nebude snídaně, a nejen to.

Ve chvíli kdy profesorka McGonagallová konečně "dokázala" otevřít Velkou síň, všichni se vrhli dovnitř. Viděla jsem Pettigrewa, jak téměř šilhá hlady, a musela jsem se v duchu zasmát. Raději jsem se však zdržela smíchu nahlas, protože by mě mohl někdo vidět a mohlo by to vše prozradit. Ale ještě nenastala ta správná chvíle. A jak říká jedno mudlovské přísloví: „Dočkej času, jako kachna klasu." Doufám, že to říkám správně.

Když jsme se konečně dorazili dovnitř, kolem nás už prolétávala a pobíhala všemožná zvířata. Musela jsem uznat, že tohle se nám povedlo. Zrovna kolem mě prolétl klokan, když jsem zaslechla, jak Potter povídá Removi: „Vidíš, co Utajení zase vymysleli? Nerad to přiznávám, ale mají opravdu skvělé nápady. A dost často. Měli bychom zapracovat na našich vtípcích, protože jsem si všiml, že už všichni čekají na jejich vtípky. A hlavně mě zajímá, jak to dělají, že je čtyři roky nikdo nechytil. Musíme přijít na to, kdo a kolik jich je. Ale podle mě jsou z našeho ročníku, protože jsem slyšel někoho říkat, že před naším nástupem tady žádný vtípky nebyly." 

„No, tak, podle toho co víme to může být kdokoli od čtvrtého ročníku víš," odpověděl Remus. „Protože se taky mohli projevit později. Jediný co víme, je, že to nebude nikdo ze Zmijozelu, takže máme v hledáčku skoro celou školu." Vedle nich se náhle objevil Siri.

Musím uznat, že jsem nikdy neslyšela Pottera takhle přemýšlet. Kdybych neviděla, kdo mluví, myslela bych si, že je to Remus. Ale jsem si jistá, že nás neodhalí, protože by ho nikdy nenapadlo, že člen Pobertů je zároveň členem Utajených. A Siri to také pěkně zahrál do autu.

Bylo to, jako kdyby se všechno na chvíli zpomalilo, když jsme se se Siriusem rozesmáli nad posledním žertem. Čokoláda, která začala padat nad Zmijozelským stolem, byla přesně to, co jsme potřebovali, aby se naše nálada zlepšila. Stačilo, aby jeden z jejich členů prohodil nějakou hloupou poznámku, a už se začal snášet déšť sladkostí. Všichni kolem nás se začali smát, ale my jsme věděli, že je to naše dílo.

„Tady, v tomhle okamžiku, bychom mohli jít pro Oscara," šeptl mi Siri do ucha, jak se s úsměvem podíval na tu sprchu čokolády, která padala z nebe nad Zmijozelský stůl. Bylo to dokonalé. Zmijozelští studenti se zoufale snažili odstranit čokoládové skvrny ze svých hábitů, zatímco my jsme se bavili.

„Tohle je náš den," řekl Sirius a jeho oči jiskřily, „a Zmijozel si zaslouží každý kousek té čokolády. A já mám ještě nějaké další překvapení na cestě."

S úsměvem jsem se podívala na něj a pak na Zmijozelské, kteří se teď snažili utéct před deštěm. Vzrušení ve vzduchu bylo téměř hmatatelné. Někdy se mi zdálo, že jsem součástí něčeho většího, že naše žerty a vtípky se staly součástí nějaké velké hry, kterou nikdo jiný nemohl zastavit. A přitom to byla jen hra, kterou jsme si hráli my, Utajení, a nikdo jiný o ní nevěděl.

Jak snídaně pokračovala, smíchem a šepoty jsme se bavili o dalších vtípcích, které jsme připravovali. Celé to bylo jako příběh, který jsme napsali naší vlastní rukou.

____________

A byl tady květen. Za ty čtyři měsíce se toho moc nestalo. James - ano, začala jsem mu říkat James -  a Pettigrew stále naštěstí netušili, kdo se Sirim ve skutečnosti jsme. Za tu dobu jsme uskutečnili nespočet vtípků a každým z nich jsme překonali ten minulý.

James zíral na mě, když jsem se objevila ve společenské místnosti. Jeho oči byly najednou ostražité, jako by si všiml něčeho, co mu dřív unikalo. „Ty... ty nejsi Emily, že?" jeho hlas zněl nejistě, jak to všechno začalo zapadat do sebe.

Cože?" zeptala jsem se, i když jsem věděla, že tohle nemůže dopadnout dobře. James se na mě podíval, jeho výraz se změnil. Srdce mi prudce bilo.

„Ty jsi ta holka z druháku.Ta jizva. Ve druháku..." James začal, jak se mu vše začalo spojovat. „Pamatuju si to. Ty nejsi Emily, ne? To jsi byla ty!" Té jizvy si všiml teprve nedávno, když se mi omylem vyhrnul rukáv a nic k tomu neřekl, takže jsem nad tím jen mávla rukou. Asi jsem se na to ale měla víc zaměřit.

Snažila jsem se neztrácet klid, i když jsem věděla, že tohle je okamžik, kdy se všechno změní.

„Ne, Jamesi, není to tak..." začala jsem, ale on mě přerušil.

„Emily. To není pravé jméno, že? Ta jizva, co máš na ruce... to je... ta stejná jizva, kterou jsem viděl tehdy. Všechno mi to dává smysl, proč jsi neřekla, kdo opravdu jsi. Ale já jsem si to už pamatuju, Sofie. Byla jsi to ty, celou tu dobu. Teď mi to konečně dochází."

Pocítila jsem nával horkosti. Věděla jsem, že teď už to všechno bude venku. Jak dlouho to ještě mohlo zůstat tajemstvím, když tohle zjistil? James se otočil na Petera, který zíral na něj a potom na mě s očima dokořán.

„Co to všechno znamená?" zeptal se Peter zaskočeně.

„To, že ona není Emily, ale Sofie. Jsi doopravdy ty, že?" zeptal se James, jeho hlas nabíral intenzity. „Co se děje?"

Začala jsem cítit, jak se mi srdce rozbušilo ještě více. Věděla jsem, že kdyby se tohle dostalo ven, všechno by se změnilo.

„Proč jsi mi to neřekla?" zeptal se James, když se mu rozsvítilo, co to vlastně znamená.

„To... to není jednoduché," odpověděla jsem s obtížemi, snažila se sebrat myšlenky. „Je to složité..."

V tu chvíli se objevila další postava. Remus.

„Jamesi, co se děje?" zeptal se a podíval se na nás. James na něj okamžitě vyletěl.

„Co to máš za vztah s Emily, Remusi?" vykřikl, jak to všechno zapadlo. „Vy dva... zdálo se mi, že se k sobě nějak divně chováte... Jsi s ní, že?"

Jamesův pohled byl plný vzteku a podezření, když se otočil na Remuse. V jeho očích byla směsice šoku a hněvu. „To je moje Sofie!"

„Jamesi, to není, co si myslíš," Remus se snažil zůstat klidný, ale jeho hlas zněl nervózně. „To není jak to vypadá."

Ale James byl už rozhodnutý.  „Tohle ti neprojde, Remusi."

A jak začal honit Remuse, přecházelo to do nového období. Nové období, kde už nic nebylo jako dřív a tajemství, která jsem skrývala tak dlouho, bylo odhaleno. James to už věděl a tak jsem si nebyla jistá, jak to bude mezi mnou a Remem. Ale potom, co ho začal jmenovaný honit, jsem si dokázala živě představit, že se mi to nebude líbit.

Salut gays, Vítám vás po hodně dlouhé době u nové kapitoly Sofie Amy Riddle. Snad tady ještě někdo zůstal. ❤️ nebo 💬 moc potěší.S pozdravem vaše Lili