Sofie Amy Riddle

14. Kapitola

Byl tu prosinec a Potter a červ (kdyby někdo nevěděl, myslím Pettigrewa) stále netušili, kdo se skrývá za maskou Emily a Jacka Wrightových. Ale tak co se dalo čekat, když jejich poslední žertíky byly pořád na stejný téma: obarvíme Norrisku.

„Mily, nechtěla by ses vrátit zpět do přítomnosti? Chloe nám vysvětluje nový žertík!“ obořila se na mě Jess a já se jen nevinně usmála.
„Tak tedy znovu, kvůli určitě osobě. Protože nastal prosinec, musí to souviset se sněhem a tak mě napadlo, co ze školy udělat jedno velké kluziště, samozřejmě všem, kromě Zmijozelu, přičarujeme před pokoje brusle, které se na schodech promění v boty. Nechceme přece, aby bylo moc zlomených noh, i když u zmijozelských by mi to nevadilo.“

„Jasný, chápu, ale jak chceš takhle narychlo najít kouzlo na výrobu bruslí?“ položila správnou otázku Sum. „Dobře, že se ptáš,“ vzala si slovo Emm, „s Chloe jsme na tomto úkolu pracovaly trochu déle a vytvořili jsme na to vlastní kouzlo. Protože, jak jsme zjistily, žádné takové kouzlo neexistuje.“

To se dalo čekat, ale hlavní je, že teď už existuje. Docela jsem se těšila na zítřek, jelikož jsem bruslení doslova a do písmene milovala.

__________

Ráno jsme vstala brzy, ostatně jako vždy, když jsme uskutečnily nějaký žertík. Podívala jsem se ven a všimla si čtyř bruslí bílé barvy. Takže kouzlo fungovalo. Domluvili jsme se ale, že školu pokryjeme ledem všude kromě společenských místností a schodů. Na východ ze společensky připneme také vzkaz. „POZOR KLUSKÉ, DOSLOVA!“

Těm, kdo si nenazuje ani po tomhle upozornění brusle upřímnou soustrast, protože led na normální obuv bude mít nevídané účinky. Raději ani nechtějte vědět co. Náš pokoj si obul boto-brusle hned v pokoji a ty se okamžitě přeměnily v boty. Vydaly jsme se do Velké síně, kde už spousta lidí bruslilo, stoly jsme přesunuli ke krajům, aby bylo kde bruslit. Všimla jsme si že jídlo zajímá jen hodně málo lidí, Pettigrew, u toho to ale nebyla žádná novinka. Ten jedl kdykoli mohl a pár dalších lidí. Bylo jedině dobře, že jsme led zajistili kouzlem proti rozmražení, protože mi došlo, že profesoři se snaží zrovna o tohle. To se jim ale povede až za dvě hodiny a nebude to jejich kouzly, ale naší časovou smyčkou. Nastavila ji Chloe, která se přiznala, že už to jednou dělala. Neřekla nám ale proč.

__________

„Uděláme další žertík. Utajení jsou vždy několik kroků před náma, ale nechápu proč!“ "šeptal" Potter. Slyšela jsem ho i já a to jsem seděla na druhém konci společenské místnosti. „Mužeš přestat ječet, Dvanácteráku?“ usadil ho Remus a já se usmála. Naše tajná láska se stala veřejným tématem na celé týdny poté, co nás nachytala jedna z hlavních mrzimorských drben. Nebylo to nic proti Chloe, ona si to myslela taky.

Pokračovala jsme v poslouchání jejich rozhovoru, protože jak se zdálo, ještě neskončili. „Hele a co přibrat Jacka?“ zhrozila jsem se, snad nás nakonec nepráskne, „vypadá, že má dobrý nápady.“ Oddychla jsem si, ale byla jsem dost napnutá. „Ty chceš nahradit Tichošlápka? Teda od tebe bych to nečekal?“ divil se Potter, „ale možná máš pravdu. Teď, když je pryč, nám dávají Utajení slušnou nakládačku. Třeba ten dnešní, to by nikdo z nás v životě nevymyslel. Přemýšlel jsem, kolik jich asi tak je. Ale určitě je jich víc, než nás.“

Potter uměl i přemýšlet? Ale zatím pořád nic neví a dozví se to až v pravou chvíli.

__________

Z pohledu Siriuse ( Jacka)
„Jacku pojď, našli jsme jedno super místo.“ vtrhl do místnosti Dvanácterák. Zajímalo mě, kdy mu to dojde. Odhadoval jsem měsíc, ale teď už to je čtvrt roku snad to bude jen do konce roku. Protože jsem už chtěl zpátky svoji barvu, když už nebudu mít jejich délku. Amy to vůbec nechápala, nevěděla, jak dlouho jsem si je pěstoval. Teď to vyznělo divně. Ne, moje vlasy nejsou kytky.

„Jacku!“ zkusil to tentokrát Náměsíčník. To už jsem se zvedl, protože by to jinak skončilo mokrými vlasy a jak už jsem říkal, moje vlasy nepotřebujou zalévat. Teda ne tímhle způsobem.

_______________

Došli jsme k tomu super místu, jak to nazval James. Byla to nějaká stará a dost zaprášená učebna. Jako vážně?! To mě sem táhli jen kvůli tomuhle? U Remuse bych to chápal, ten miluje vůni starých knih a celkově starých věcí, ale že i James?

Pak jsem si ale všiml, že Peter odstraňuje skříň a za nimi se objevily dveře. Jaktože na tohle Amy nepřišla? Došli jsme dovnitř a tam byla připravená doslova mega hostina.

„Nebude za chvíli večeře?“ ptal jsem se, ale už jsem si sedal, když vtom mě zastavil Remus. „Žádný takový Jacku, nejdřív práce potom hostina.“ O čem to u Merlinových ponožek mluvil? To jsem se dozvěděl v řádu sekund. Kluci mě dostrkali k dalším dveřím zavřeli za mnou a Merline raď.

Za chvíli jsem došel k bludišti, jako vážně. Oni se rozhodli mě "přijmout" k Pobertům? Bludiště jsem prošel asi za deset minut, protože na mě nečekali žádné překážky. Na konci čekali kluci v té samé místnosti, že by to byla iluze? To teď ale bylo jedno, vlastně ne.

Proč za tu čest dostat se k Pobertům chtěli jen projít malým bludištěm? To kdybych tady byl já... Vlastně tady jsem...... Ale tak vy víte, jak to myslím...... Teda snad.......
Každopádně teď to už nebudu řešit a půjdu konečně na tu hostinu.
V tu dobu mě Remus dovedl k pódiu, kde se tady vzalo? A dostal mě nahoru.

„Tak to konečně můžeme dokončit: Jacku Wrightem: přísaháš, že nikdy nikomu (a to ani své sestře) neprozradíš tajemství Pobertova plánku?“ zeptal se James.

Takže to bude ještě s otázkami? To je zajímavé. „Ano.“

„Přísahaš, že nikdy nepřivedeš nikoho na řadu ohledně dalšího žertíku?“ ptal se proměnu Remus.

„Ano.“

„A přísaháš, že nikdy nikoho nepřivedeš na konání dalšího žertíku?“ dodal Peter.

Tohle pravidlo by se nelíbilo Amy. Vždyť díky ní jsme nedělali žerty ve dvou. Ale já jsem nakonec rád. Chloiny nápady jsou nedosažitelné.

„Ano.“

„Jacku slavnostně tě jmenuji členem Pobertů. A tvoje přezdívka zní Rychlonožka, protože jsi nám říkal, že tvůj patron je rys.“ dokončil celý proces James.

Zdravím vás, po hodně dlouhé době u nové kapitoly. Snad se vám líbila. Koment nebo hvězdička moc potěší. ❤️
S pozdravem Lili