Sofie Amy Riddle

14. Kapitola

Byl tu prosinec a Potter a červ (kdyby někdo nevěděl, myslím Pettigrewa) stále netušili, kdo se skrývá za maskami Emily a Jacka Wrightových. Ale tak co se dalo čekat, když jejich poslední žertíky byly pořád na stejné téma: obarvíme Norrisku.

„Mily, nechtěla by ses vrátit zpět do přítomnosti? Chloe nám vysvětluje nový žertík!" obořila se na mě Jess a já se jen nevinně usmála. Věděla jsem, že tohle bude další šílený plán, ale nemohla jsem odolat.

„Tak tedy znovu, kvůli určitě osobě. Protože nastal prosinec, musí to souviset se sněhem a tak mě napadlo, co kdybychom ze školy udělat jedno velké kluziště? Samozřejmě všem kromě Zmijozelu přičarujeme brusle před pokoje, které se na schodech promění v boty. Nechceme přece, aby si někdo zlomil nohu. I když u Zmijozelu by mi to nevadilo," zamyslela se Chloe, načež jsme si všechny vyměnily pohledy.

„Chápu, ale jak chceš najít kouzlo na brusle? Takové kouzlo přece neexistuje," podivila se Sum, která vypadala, že přemýšlí, jak na to.

„No, to jsme zjistily, že opravdu neexistuje. Ale s Chloe jsme na tom pracovaly dlouho a nakonec jsme přišly na vlastní kouzlo," řekla Emm s úsměvem, jako by to bylo úplně běžné. „Takže to bude dokonalé."

„To zní šíleně, ale zní to skvěle," usmála jsem se. Bylo mi jasné, že tohle bude další z těch nezapomenutelných žertíků.

__________

Ráno jsem vstala brzy, jak už to bývalo, když jsme plánovaly nějaký žertík. Podívala jsem se ven a uviděla čtyři brusle bílé barvy, které se objevily přímo před naším pokojem. Když jsem je obula, okamžitě se proměnily v boty. „Tak tohle opravdu funguje," zamumlala jsem si pro sebe, s úsměvem na rtech. Byla jsem nadšená. Bruslení byla moje vášeň. Na východ ze společensky jsme připly také vzkaz. „POZOR KLUZKÉ!"

Když jsme dorazily do Velké síně, byla to úplně jiná podívaná. Škola byla doslova pokrytá ledem. Lidé se sklouzávali po chodbách a někteří ztratili rovnováhu, což nás všechny rozesmálo. Za každým rohem byly nové žertíky – právě jsem byla svědkem toho, jak Zmijozelští přistáli rovnou na zádech, když se pokusili o rychlý výstup po schodech. K tomu všemu jsme přidaly kouzlo, které zaručovalo, že led nebude tát, alespoň ne hned.

__________

Potter a jeho bandička to všechno sledovali s otevřenými ústy. Bylo vidět, jak se snaží přijít na to, kdo za tím vším stojí. „Co myslíte, jak dlouho nám bude trvat, než je odhalíme?" zeptal se Potter, když se vedle něj objevil Remus.

„Asi ještě chvíli," odvětil Remus, ale jeho hlas zněl spíše jako upozornění.

Sledovala jsem je z dálky a užívala si ten pocit vítězství. Naše tajemství bylo stále v bezpečí.

Pokračovala jsme v poslouchání jejich rozhovoru, protože jak se zdálo, ještě neskončili. „Hele a co přibrat Jacka?" Zhrozila jsem se. Snad nás nakonec nepráskne. „Vypadá, že má dobrý nápady." Oddychla jsem si, ale byla jsem dost napnutá. „Ty chceš nahradit Tichošlápka? Teda od tebe bych to nečekal?" divil se Potter. „Ale možná máš pravdu. Teď, když je pryč, nám dávají Utajení pořádnou nakládačku. Třeba ten dnešní... to by nikdo z nás v životě nevymyslel. Přemýšlel jsem, kolik jich asi tak je. Ale určitě je jich víc, než nás."

Potter přemýšlel? To snad ne. Ale zatím pořád nic neví a pravděpodobně se to dozví až ve chvíli, kdy to bude nejméně očekávat. A pak to bude... zajímavé.

__________

Z pohledu Siriuse ( Jacka)
„Jacku pojď, našli jsme jedno super místo!" vtrhl do místnosti Dvanácterák. Zajímalo mě, kdy mu to dojde. Odhadoval jsem, že to bude trvat měsíc, ale už je to skoro čtvrt roku. Doufal jsem, že do konce roku to stihnu, protože jsem chtěl svou původní barvu, i když mi na délce už tolik nezáleželo. Amy to úplně nechápala – nevěděla, jak dlouho jsem si vlasy pěstoval. Když to teď říkám, zní to divně. Ne, moje vlasy nejsou kytky.

„Jacku!" zkusil to tentokrát Náměsíčník. To už jsem se zvedl, protože by to jinak skončilo mokrými vlasy a jak už jsem říkal, moje vlasy nepotřebují zalévat. Teda ne tímhle způsobem.

_______________

Došli jsme k tomu "super místu", jak to nazval James. Byla to nějaká stará učebna, zaprášená, smrděla tam plísní, a všechno vypadalo, jako kdyby se to tu už 100 let nepoužívalo. Jak to, že mě sem táhli jen kvůli tomuhle? U Remuse bych to chápal, ten miluje vůni starých knih a celkově starých věcí, ale že i James?

Pak jsem si ale všiml, že Peter odstraňuje skříň a za nimi se objevily dveře. Jaktože na tohle Amy nepřišla? Došli jsme dovnitř a tam byla připravená doslova mega hostina.

„Nebude za chvíli večeře?" ptal jsem se, ale už jsem si sedal, když vtom mě zastavil Remus. „Žádný takový, Jacku, nejdřív práce, potom hostina." O čem to u Merlinových ponožek mluvil? To jsem se dozvěděl v řádu sekund. Kluci mě dostrkali k dalším dveřím zavřeli za mnou a Merline raď.

Za chvíli jsem došel k bludišti. Opravdu? Oni se rozhodli mě "přijmout" k Pobertům? Bludiště jsem prošel asi za deset minut, protože na mě nečekali žádné překážky. Na konci čekali kluci v té samé místnosti. Že by to byla iluze? To teď ale bylo jedno, vlastně ne.

Proč za tu čest dostat se k Pobertům chtěli jen projít malým bludištěm? To kdybych tady byl já... Vlastně tady jsem... Ale tak vy víte, jak to myslím... Teda snad...

Každopádně teď to už nebudu řešit a půjdu konečně na tu hostinu. V tu dobu mě Remus dovedl k pódiu, kde se tady vzalo? A dostal mě nahoru.

„Tak to konečně můžeme dokončit: Jacku Wrighte: přísaháš, že nikdy nikomu (a to ani své sestře) neprozradíš tajemství Pobertova plánku?" zeptal se James.

Takže to bude ještě s otázkami? To je zajímavé. „Ano."

„Přísahaš, že nikdy nepřivedeš nikoho na řadu ohledně dalšího žertíku?" ptal se proměnu Remus.

„Ano."

„A přísaháš, že nikdy nikoho nepřivedeš na konání dalšího žertíku?" dodal Peter.

Tohle pravidlo by se nelíbilo Amy. Vždyť díky ní jsme nedělali žerty ve dvou. Ale já jsem nakonec rád. Chloiny nápady jsou nedosažitelné.

„Ano."

„Jacku, slavnostně tě jmenuji členem Pobertů. A tvoje přezdívka bude Rychlonožka. A to hlavně kvůli tomu, jak se tady pořád oháníš tím, že tvůj patron je rys. Jak už jsem říkal, ty jsi prostě rychlý – alespoň v těch svých plánech na žertíky." dokončil celý proces James.

Zdravím vás, po hodně dlouhé době u nové kapitoly. Snad se vám líbila. Koment nebo hvězdička moc potěší. ❤️
S pozdravem Lili