Sofie Amy Riddle

11. Kapitola

„Chtěl bych mezi námi přivítat dva výměné studenty z Austrálie, Emily a Jacka Wrightovi," začal Brumbálův proslov. Postavila jsem se a myšlenkou zvedla i Siriho, který se mě v hlavě zeptal, proč vlastně stojíme. Merline, bylo tohle vážně nutné? 

„Vidím, že už se "skamarádil" s Poberty. Doufám, že jim hned nezačne vyprávět o dalším žertu," pošeptala jsem holkám.

„Neboj o to se postarám," ozval se mi Lupin v hlavě. Cože? Neřekla jsem to nahlas? „O to se nebojím, Remusi," odpověděla jsem mu v mysli.

„Mily, nechtěla bys nám něco říct?" zeptala se s úsměvem Emm. Skvělé, teď už opravdu nevím, kdy mluvím nahlas a kdy jen v duchu. To nebylo dobré. Co se to se mnou děje? Kdo by mi mohl pomoct? Holky bych tím akorát zatěžovala, Potter by to bral jako rande... vlastně ne teď jsem byla Emily, ale i tak nepřipadal v úvahu. Siri by netušil, jak mi pomoct a Peter... no, řekněme, že ten také ne. Jediný možný kandidát byl Remus.

Soustředila jsem se a vyslala myšlenku: „Potřebuju pomoct. V pět v kuchyni?" „Budu tam," odpověděl okamžitě. Super jeden problém z krku dalších několik na cestě. Potřebovala jsem se nutně proletět upíří rychlostí. Jedině to mě dokázalo uklidnit.

__________

Dneska byl vážně divný večer. Málem jsem holkám prozradila své největší tajemství. Ale byl i úžasný, protože mě Potter ani jednou nepozval na rande, i když jsem kolem něho procházela opravdu hodněkrát. Siri se choval, jako by byl v Bradavicích poprvé.

„Tak jsem tady," řekla jsem nahlas, když jsem dorazila do kuchyně. „Takže ty máš problém s tím, že nedokážeš ovlivnit, kdy mluvíš nahlas a kdy myšlenkami," došlo Removi. „Řekla jsem ti to myšlenkami, že?" uchechtla jsem se. Přikývl.  No, skvělé, teď už jsem se vážně začala bát. „Jak mám mluvit, když nevím, jestli to říkám nahlas nebo nebo ne?"

„Neboj, nějaký způsob najdeme," ujistil mě. „Počkej, myslím, že jsem o tom někde četl." Přivolal si tlustou knihu a začal v ní listovat. 

Ty neznáš kouzlo na hledání?" zarazila jsem ho. „Neříkej, že ses dívala do knihy, nebo hůř, že jsi byla v knihovně. Kdo ohluchl? Protože teď už někdo musel," vtipkoval.

„No, Remíku," začala jsem a on se na mě upřel zvědavý pohled, „musím tě zklamat. Nikdo neohluchl, nevlezla jsem do Voldemortovy bedny (ano, je to knihovna) a ani jsem neotevřela knihu."

„Tak už mi konečně řekni to kouzlo," naléhal. Sdělila jsem mu ho a sledovala, jak se stránky knihy samy otáčejí, až se zastavily někde v půlce.

„Tady stojí, že musíš vrátit zpět své poslední větší kouzlo," přečetl. Okamžitě jsem ztuhla. „Počkej, ale to němůžu! Potter ještě nezjistil, kdo jsem, a bylo by divné, kdyby tu výměnní studenti byli jen na jeden den."

„Neboj, tady se píše, že jsi to nejspíš provedla špatně, takže ho musíš zvrátit a pak provést znovu a správně," ujistil mě.

__________

„Proč jsi mě volal, Remusi?" vtrhl do kuchyně Siri, ale když mě spatřil, zarazil se. „Neřekla si mu to, že?" „On už to ví od cesty vlakem," ujistila jsem ho. 

„Takže, Sofi, víš, jak vrátit kouzlo zpět?" optal se Remus. Přikývla jsem a zvedla ruku, ale on mě zarazil: „Raději použil hůlku a vyslov to nahlas."

„Počkej!" vykřikl Siri. „Chápu správně, že chceš změnit zpět naši podobu? Ale proč?" „Protože to kouzlo neproběhlo správně," vysvětlil mu Remus.

Máchla jsem hůlkou a vyslovila zaklínadlo. Moje pravá podoba se vrátila, ale cítila jsem se zvláštně.

Siri si neustále sahal na své dlouhé vlasy a měl zasněný výraz.

Já jsem mezitím stála s Remem nad knihou a hledala příslušné zaklínadlo. Když už jsem měla kouzlo zopakovat, chtěla jsem mít jistotu, že tentokrát to udělám správně.

„Ještě jsme nevyzkoušeli, jestli už mluvíš normálně," vytrhl se Siri ze svého tranzu. Měl pravdu. Co když to stále nefungovalo? 

„Myslím, že už je to v pořádku... chci říct nahlas," odpověděla jsem. Remus se na mě usmál. Takže jsem to řekla správně.

„Tak jdeme na to?" zeptala jsem se. Remus si mě prohlédl. „Nejdřív se posilni. Možná proto se ti to poprvé nepovedlo." Musela jsem s ním souhlasit. Nutně jsem potřebovala novou dávku krve...

__________

Později jsem seděla s holkami na posteli a smála se vtipu, který právě vyprávěla Jessie.

Zajímá vás, jestli se kouzlo povedlo? Ano, nakonec se mi ho podařilo správně provést. Normálně jsem mohla mluvit a získala jsem zpět svou novou podobu. Naštěstí si nikdo kromě Remuse nevšiml, že jsem předtím mluvila divně – dokonce ani Sum s Emm. Trochu mě to překvapilo, ale byla jsem za to ráda. Vysvětlovat jim, co se stalo, by totiž nebylo vůbec snadné.

Salut gays! Vítám vás u nové kapitoly. Doufám, že se vám líbila.
Pište do komentářů názory a budu i ráda za nějakou tu hvězdičku.
Vaše Lili_Riddle22