Sofie Amy Riddle

11. Kapitola

„Chtěl bych mezi námi přivítat dva výměné studenty z Austrálie, Emily a Jacka Wrightovi,” začal proslov Brumbál a já jsem se postavila. Potom jsem myšlenkama postavila i Siriho. Ten se mě pak v hlavě zeptat, proč jsme stáli. Merline, bylo tohle vážně nutný? „Vidím, že už se "skamarádil" s Poberty. Doufám, že jim hned nezačne vyprávět o dalším žertu,” šeptla jsem holkám.

„Neboj o to se postarám,” sdělil mi Lupin v hlavě. Že bych to neřekla nahlas?
„O to se nebojím, Remusi,” odpověděla jsem mu.

„Mily, nechtěla bys nám něco říct?” usmívala se od ucha k uchu Emm. To snad teď nedokážu určit, jestli něco říkám nahlas, nebo pomocí myšlenek? Tohle nebylo dobrý. Co se to se mnou děje? Kdo by mi s tím ale mohl pomoct? Holky jsem s tím nechtěla otravovat, Potter by to bral jako rande, vlastně ne teď jsem byla Emily, ale stejně on nepřipadá v úvahu, Siri by netušil, jak mi pomoct a o Peterovi jsem si nemyslela zrovna hezké věci, takže jediný možný člověk byl Remus. Teď jenom, abych to omylem neřekla nahlas.

Musela jsem se pořádně soustředit a pak jsem vyslala myšlenku: „Potřebuju s něčím pomoct. V pět v kuchyni?” „Budu tam,” zněla jeho odpověď. Super jeden problém z krku dalších několik na cestě. Potřebovala jsem se nutně proletět upíří rychlostí. Tohle jediné mě dokázalo dostatečně uklidnit.

__________

Dneska byl vážně děsný večer, málem jsem holkám prozradila své největší tajemství. Ale byl i úžasný, protože mě Potter ani jednou nepozval na rande a to jsem kolem něho procházela opravdu hodněkrát. Siri se choval, jako by byl v Bradavicích opravdu poprvé.

„Tak jsem tady,” řekla jsem nahlas. „Takže ty máš problém s tím, že nedokážeš ovlivnit to, kdy mluvíš nahlas a kdy přes myšlenky,” došlo Removi. „Řekla jsem ti to pomocí myšlenek, že?” uchechtla jsem se. Přikývl a tak jsem se maličko začala děsit. „Jak mám mluvit, když neumím rozeznat, jestli povídám nahlas nebo nebo ne?”

„Neboj, nějakej způsob najdeme,” ujistil mě, „Počkej, myslím, že jsem něco četl.” Přivolal si docela tlustou knihu a začal v ní něco hledat. Zarazila jsem ho otázkou: „Ty neznáš kouzlo na hledání?”
„Neříkej, že jsi se dívala do knihy, nebo hůř byla jsi v knihovně. Řekni mi, kdo ohluchnul, protože teď už někdo musel,” vtipkoval Remus.

„No, Remíku,” začala jsem a on se na mě podíval s otázkou v očích, „musím tě zklamat, nikdo neohluchnul, nevlezla jsem do Voldemortovy bedny (ano správně je to knihovna) a ani jsem neotevřela knihu.“

„Tak už mi konečně řekni to kouzlo,” naléhal. Sdělila jsem mu ono kouzlo a čekala co se stane. Stránky se začaly samy otáčet rychlostí blesku a zastavily se někde v půlce knihy.

„Tady stojí, že musíš vrátit zpět své poslední větší kouzlo,” přečetl a já jsem se sděsila. „Počkej, ale to já němůžu. Vždyť Potter ještě nezjistil, kdo jsem a bylo by divný, kdyby tady byli výměnní studenti jen na den.”

„Neboj,tady se píše, že si nejspíš to kouzlo provedla špatně, takže ho musíš zvrátit a pak udělat pořádně znovu,” ujistil mě a já jsem si oddychla.

Chtěla jsem říct, že zavolám Siriho, ale než jsem začala, přerušil mě Remus. „Já to raději udělám.”

__________

„Proč si mě volal, Remusi?” vtrhl do kuchyně Siri. Pak si všiml mě a zarazil se: „Neřekla si mu to, že?” „On už to ví od cesty vlakem,” ujistila jsem ho, ale bohužel jsem nevěděla, jestli nahlas nebo myšlenkama.

„Takže, Sofi, víš, jak vrátit kouzlo zpět?” optal se Rem a já jsem přikývla. Zvedla jsem ruku, ale Rem mě zarazil, „radši použil hůlku a vyslov kouzlo nahlas.”

„Počkej!” zarazil mě v pohybu Siri, já jmto snad nukdy neudělám, „chápu správně, že chceš změnit zpátky naši podobu? Ale proč?”

„Protože kouzlo neprovedla úplně správně,” vysvětlil to za mě Remus a já jsem mu byla neskonale vděčná, „teď když něco chce říct pomocí myšlenek, řekne to nahlas a naopak.”

„Vážně?” divil se Remus. Proč musel být vždy tak natvrdlej, já už to chtěla mít vážně za sebou, ale Siri mě to vůbec nesnadňoval. „Ano, je to tak. Chtěla jsem to říct nahlas. Ale teď bych to už ráda měla za sebou. Tak pokud dovolíš.”

Máchla jsem třikrát hůlkou a vyslovila příslušná zaklínadla. Teď jsem tady stála ve své pravé podobě, ale cítila jsem se hrozně divně. Siri si pořád sahal na dlouhé vlasy a měl zasněný výraz.

Já jsem s Remem stála nad knihou a hledala příslušné zaklínadlo, když už to mělo být pořádně, tak jsem potřebovala jistotu.

„Ještě jsme nevyzkoušeli, jestli už mluvíš normálně,” vytrhl se Siri z tranzu. To byla pravda, co když to nefungovalo? „Myslím, že už to je normální. Chci říct nahlas,” Remus se na mě usmál. Takže jsem to řekla dobře.

„Tak jdem na to ne?” usmála jsem se a znovu pozvedla hůlku. „Jsi si jistá? Nechceš si raději na chvíli odpočinout a posilnit se? To je taky jeden z důvodů, proč se ti to asi nepovedlo,” tentokrát jsem musela s Remem souhlasit. Nutně jsem potřebovala novou várku krve.

__________

Seděla jsem s holkama na posteli a smála se vtipu, který zrovna řekla Jessie.

Zajímá vás jestli se povedlo kouzlo? Ano, povedlo normálně jsem mohla mluvit a měla jsem novou podobu. Nikdo kromě Remuse si nevšiml, že jsem divně mluvila, naštěstí ani Sum ani Emm, což jsem se divila, ale byla jsem ráda, protože bych jim to asi moc nechtěla vysvětlovat.

Salut gays! Vítám vás u nové kapitoly. Doufám, že se vám líbila.
Pište do komentářů názory a budu i ráda za nějakou tu hvězdičku.
Vaše Lili_Riddle22