Sofie Amy Riddle

19. Kapitola

Ani nevím kolik času uběhlo od doby, kdy jsem se napila naposledy. Ale podle mých výpočtu to bude už půl měsíce. Asi proto jsem nedokázala odolat, když jsem tu vůni ucítila. Normálně bych zašla za skřítkama do kuchyně, jenže jsem čím dál tím víc oddalovala dobu kdy jsem pila. Ze začátku jsem pila krev každý den, ale teď už bez ní dokážu přežít delší dobu. Ale, jak jsem poznala dneska, zas tak  dlouho bez ní nevydržím. Asi bych si měla nastavit nějaký plán aby mě zas v lese nebo kdekoli jinde nezaskočil nějaký člověk nepřipravenou. Každopádně teď mám zas na nějakou chvíli klid. Schválně říkám chvíli, protože už po dvou týdnech jsem se neudržela. Asi bych opět měla nasadit dávku maximálně jednou za pět dní. Je mi to proti srsti, ale bohužel s tím kdo jsem nic neudělám. Naštěstí o tomto mém tajemství ví stále jen Siri a Rem, protože je prostě moc chytrej. Ale trochu mě udivuje, i když jsem za to moc ráda, že na to ještě nepřišla žádná z mých kamarádek. Protože Sum a Emm přijdou vždycky na všechna tajemství a Utajeni jsou toho důkazem. To mi připomíná, že musíme brzo přichystat nějaký žertík, aby si Poberti nemysleli, že vyhráli naši nevyřčenou válku.

Konečně už myslím na něco jiného než na krev. Tohle se mi už nesmí stát. Příště by mě hlad mohl popadnout někde jinde a to by asi nebylo moc dobré znamení. S hlavou plnou myšlenek jsem se rozeběhla zpět na okraj lesa. Hned, jak jsem tam doběhla jsem se ale zarazila. Byl tady totiž jak Siri tak i Remus. Co ten tady dělal? „Amy, prosím tě máš něco tady všude” upozornil mě Siri, když mě spatřil. Sáhla jsem si na pusu a když jsem  se podívala na ruku. Byla tam krev. Jak jsem se mohla zapomenout umýt.

Trochu vyděšeně jsem se podívala na Rema. V tu dobu jsem byla neskutečně šťastná, že už to věděl. Ale i přesto jsem nevěděla, jak zareaguje, když mě takhle uvidí. Je pravda, že by to mohl chápat, když se mění každej úplněk, ale mezi vlkodlakem a upírem je jeden zásadní rozdíl. Vlkodlak po přeměně přestává myslet jako člověk, kdežto upír je pořád sám sebou, ale když se nenají dost dlouhou dobu, na což jsem už dávno přišla, ale i přesto jsem doufala, že se to časem změní, tak taky moc nepřemýšlí, co dělá a jedná instinktivně.

Remus se na mě ale naštěstí usmál. Siri se hned potom zatvářil udiveně. Tak jsem mu nitrozpytem vysvětlila, že to už věděl dřív, ale jinak to nikdo jiný neví.

„Asi se divíš, co tady vůbec dělám. No, důvod je úplně jednoduchý. Tady Sirius vůbec netušil, kde hledat ty vaše byliny a věděl, že já to určitě budu vědět. A než se zeptáš, na tyhle byliny nefunguje žádné kouzlo. Prostě je musíte najít a jemně utrhnout. Asi proto vám McGonagallová vybrala tyhle byliny. Protože věděla, že si to budete chtít ulehčit. Ale to nepočítala s tvou rychlostí. Sirius říkal, že máte být zpátky do jedenácti. Být vámi, tak tam jdu chvilku po, protože ty bylinky, pro které šla Sofi jsou tak daleko, že rychlou chůzí tam jste za dvacet minut a to by naší profesorce nedávalo smysl, jaktože jste tak rychle hotový. A ty jí asi nechceš říct další ze svých tajemství že ne?“

Remus dopověděl svůj monolog, pak se rozloučil a odešel zpátky na hrad. A upřímně jsem byla ráda, protože bez něho bysme byli zase v dalším maléru a tohle by asi Minnie nenechala jen tak být.

„Když už máme tu půlhodinku k dobru, tak mužem vymyslet nějaký žertík ať tvojí kamarádi Poberti nezapomenou, že existujeme.” začala jsem konverzaci na téma, o kterém jsem před chvílí přemýšlela. „Sofi, vždyť jsme dělali žertík tak před dvěma týdny?” divil se Siri mému zápalu, že by ho to už nebavilo? To je ale stejně pravděpodobné jako, že já vydržím bez krve měsíc. Prostě nemožný.

„No právě, to je prakticky stejně dlouho jako kdy jsem nakonec měla krev a jak to dopadlo. Víš měli bysme dělat žertíky jednou za týden. Vy je sice děláte kolikrát jednou za měsíc. Ale jak sám víš, Utajení jsou lepší a proto hold musíš něco obětovat.” usmála jsem se a už spřádala plány.

Nejlepší by bylo, kdybysme ho udělali dneska. Protože je jasný, že všichni profesoři chtějí vědět, kdo jsme. A to jedině z jednoho důvodu, nemůžou nás nikdy potrestat. Ale na nás nepřijdou, teda vlastně jo, ale ta chvíle nastane až za hodně dlouhou dobu a v tu dobu nás už nebudou moct potrestat. Ale to zase předbíhám.

Zpátky k našemu dalšímu skvělému žertíků. Momentálně jsme seděli všichni na křeslech v Komnatě nejvyšší potřeby a já jsem všem vysvětlovala plán na dnešní noc. Dneska to bude velký. No a hlavní atrakcí bude Austrálie. Jelikož jsou tady “výměnní studenti” tak mě napadlo, že bysme přichystali pár věcí typických pro Austrálii.

Skřítkům jsem vnukla nápad, aby zítra ráno uvařili pouze australské jídlo. No ale jak už je u nás zvykem, nebude to pouze oslava, vlastně to jídlo vůbec nebude k jídlu. Tuhle část musíme uskutečnit až brzy ráno, protože jaksi bez jídla jídlo neočaruješ.

No ale abych zminila, co se s tím jídlem stane, tak tady budou vybuchující dorty, když se bude někdo chtít napít džusu, nebo jakéhokoliv jiného nápoje, tak se z něj najednou stane led, který nikdy neroztaje. Každopádně na zítřek se mega moc těším.

I když se mi moc nechce vstávat o hodinu a půl dříve abysme to všechno nachystali, ale když chceme, aby to klaplo, tak hold musíme obětovat nějaké ty minuty nebo spíš hodiny (teď už jsou dvě ráno) spánku. Kolem budou procházet klokani, koaly a další australská zvířata. Ale nikdo se jich nebude moct dotknout, protože samozřejmě nebudou skutečná. Vlastně to bude taková párty pro nás.

A ještě takový malý doplněk na uniformy, každá kolej dostane nový erb: Nebelvír klokana, Mrzimor koalu, Havraspár papouška a nakonec Zmijozel dostane pavouka. Tato nová ozdoba vydrží dvacet čtyři hodin. Mohla bych zařídit, aby to vydrželo déle, má kouzla jsou na to silná dost, ale myslím si, že ten den stačí. A málem bych zapomněla na poslední vychytávku, kterou vymyslela Chloe.

Nad celým zmijozelským stolem je umístěná neviditelná čokoláda, která se rozlije na toho člověka, který urazí kouzelníka nebo čarodějku mudlovského původu. A jak jistě všichni známe Zmijozel, tak po snídani nezůstane jediný Zmijozel čistý. Tahleta čokoláda má ještě zvláštní specialitu, nikdo se jí totiž nezvládne zbavit hodinu. Sice to není tolik, Chloe původně zamýšlela rovnou tři hodiny, ale Emm ji přesvědčila, že i hodina bude stačit. Já osobně jsem byla taky pro tři hodiny.