„Co takhle rande Riddleová," zařvalo na mě to pako přes celou chodbu. Jak já jsem ho nesnášela. „Co takhle ty a já, o půlnoci, na košťatech, já s odrážeckou pálkou a tebe si "omylem" spletu s potloukem, nešťastná náhoda, ty padáš dolů a asi si umíš...
S trhnutím jsem se probudila. Hlava mě bolela, oči byly zalité slzami, a jak jsem si vzpomněla na včerejší večer, brečela jsem ještě víc.
„Co se děje, Sofi? Proč brečíš?" vtrhla do pokoje Sum a posadila se vedle mě.
„No, jo. Včera jsem čekala na Bena v kuchyni, stejně jako každý den, a nečekala jsem, že přijde. Ale on přišel a řekl mi, že se mnou nechce chodit kvůli Potterovi, a že kdybych mu řekla hned, že jsme se proměnily, možná by o tom přemýšlel," vyprskla jsme mezi vzlyky.
Pak do pokoje přišla Jessie. „Sof, to se ti musel zdát nějaký hrozný sen, ne? Vždyť s Benem přece chodíš, a jak to myslíš s těmi proměnami?"
Teď jsem koukala já na ně, zmatená.
„Tak nám pověz všechno, co se stalo od začátku roku," rozhodla Emm, která právě přišla. „Dobře," nadechla jsem se a začala jim vyprávět vše, co se stalo.
__________
„Tak jo, řeknu ti to takhle: stalo se všechno, kromě té přeměny. Ale všechno se to stalo úplně jinak. My jsme se o tom, že jste Utajení dozvěděli díky Emm a Sum. Emm chodí do Havraspáru a Sum tam chtěl klobouk zařadit. Takže na to postupně přišly samy. Ben s Chloe to zjistili stejně jako ve tvém snu. Zkoušet tvé nové síly jsme šly taky stejně - ale nebylo to kvůli mě a famfrpálu, spíš jsme tím chtěli uskutečnit náš další žertík, který mimochodem chystáme pozítří." dopověděla Jessi svůj monolog.
Teď, když to tak říkala, mi došlo, že jsem si všechno přesně pamatovala. Jak jsem se cítila, co jsem dělala... A přesto jsem si pořád nebyla jistá, jak se mi mohl zdát sen o všem, co se stalo až do včerejška.
V hlavě Sofie: Ben: Sofinko, co kdybychom si dnes dali snídani v kuchyni? Sofie: Jasně, proč ne? Ben: Tak za čtvrt hodiny u obrazu s ovocem.
Pak jsem si vzpomněla, že Ben nevěděl, že nejím. Ale tak snad to skřítci nějak zařídí...
__________
„Tak co si dáte, slečno?" ozval se z obrazu Ben a nabídl mi rámě. Chytla jsem se ho a s úsměvem odpověděla: „Co máte v nabídce, pane?" Pak jsme spolu prošli obrazem a já spatřila stůl plný jídla.
„Skřítci mi pomáhali, podívej, je tady i tvůj oblíbený jahodový džus." ukázal na vysoký džbán s mým jediným jídlem a pitím, které mi bohužel chutnalo.
Nenáviděla jsem svou upíří část, ale nějak jsem si na ni zvykla. Bylo fajn, že jsem se každé ráno mohla proletět tak rychle, že jsem mohla letět kamkoliv. Věděl to jen Siri, protože jsem nebyla připravená to říct ani holkám, ani Benovi.
Nalila jsem si plnou sklenku rudého nápoje a pomalu ji upíjela. „Copak ty si nedáš nic jinýho?" zeptal se Ben, který si dával čtyři palačinky, ovoce s jogurtem a další jídlo.
„Víš, já dneska nemám moc hlad," řekla jsem mu, ale on nesmlouvavě zavrtěl hlavou.
„Tak to v žádném případě. Vezmi si aspoň tyhle dvě palačinky."
Vzala jsem si jednu a čekala, jak to bude chutnat. Ale jakmile jsem ji ukousla, proměnila se na krev. A pak jsem si vzpomněla na slova jednoho ze skřítků v prvním ročníku...
__________
„Dámy, vymyslela jsem bezvadný vtípek," vtrhla jsem do pokoje, když skončila škola.
„Super, zakomponujeme to do toho, co už máme vymyšlené. Mimochodem, co ty a Ben?" zeptala se Emm.
„On je úplně úžasnej, vzal mě ráno na snídani. Tam bylo snad všechno a pak jsme si dali pusu. Jen mě mrzí, že to musíme kvůli Potterovi držet v tajnosti," začala jsem se rozplývat, ale než jsem stihla pokračovat, Jess mě zastavila zvednutím ruky: „Supr, víc vědět nepotřebujeme. Ale nás by taky zajímal ten tvůj vtípek."
„A to je právě to," uchechtla jsem se, „já vám to totiž neřeknu, uskutečním ho zítra při snídani. Ale zaručuju vám záchvat smíchu."
„Ale no tak! Sofinko!" snažila se mě přesvědčit Sum.
„Kdepak," užívala jsem si ten pocit, když oni chtějí vědět něco, co já věděla, ale zjistí to až zítra. „Dočkej času jako Merlin hůlky."
_________
„Tak už můžeš?" seděli jsme u Nebelvírského stolu při snídani. Holky stále narážely na to, kdy konečně spustím můj vtípek.
Můj skvělý orientační smysl mi říkal, že ti, kteří byli součástí mého plánu, právě přicházeli po schodech. Připravila jsem si ruku pod stůl a čekala. Jakmile přišli ke dveřím, švihla jsem rukou a v duchu pronesla kouzlo.
Do místnosti vtrhli Malfoy, Blackovi, Lestrangovi a další zmijozelští. Měli na sobě svěrací kazajky a dokonce i výrazné gumičky ve vlasech (ano, i Malfoy!). Ale to nebylo vše. Švihla jsem rukou znovu, a jak na povel, všichni se zhroutili na zem. Nikdo se nedokázal zvednout.
Smáli jsme se tak moc, že jsme málem padali ze židlí. Až na to, že to byla sobota – kdyby byla škola, vůbec nevím, jak by to zvládli.
Malfoy, celý červený, zakřičel: „Tak nám snad někdo pomůže, ne?" Jeden ze zmijozelů se pokusil odčarovat kazajky, ale nic nezabralo. Protože jsem je zaklela tak, že se nedaly odčarovat. Sám musel vyřešit, jak se z toho dostane.
A tak se zmijozelská skupinka s nasupenými tvářemi pomalu zvedla a odešla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Salut gays! Vítám vás u nové kapitoly. Doufám, že se vám líbila. Tak Sofii se vše od začátku roku jen zdálo, co na to říkáte? A na Sofiin žertík? Pište do komentářů názory a budu i ráda za nějakou tu hvězdičku. Vaše Lili_Riddle22
