Sofie Amy Riddle

3. Kapitola

„Pohni, Amy," popohaněl mě Siri. Právě jsme se chystali udělat náš asi miliontý žertík. Říkali jsme si Utajení a žertíky jsme dělali vždy minimálně jednou do týdne. Nikdo nás zatím neodhalil. Siri patřil taky do skupiny Pobertů. Tam patřil i Potter, který mě už od prvního dne každý den zval na rande. Nechali se chytit už při jejich prvním žertíku. Siri mi svěřil, že za to mohl Peter a já jsem mu pověděla moji domněnku o něm. Momentálně jsme v Bradavicích byli potřetí. „Už to mám," praštila jsem se do čela a doběhla k Sirimu. V tu chvíli kolem nás prošel dozor na chodbách. Ještě že používáme to kouzlo na zneviditelnění. „Prosím tě, můžeš být zticha?" obořil se na mě, „na co jsi přišla?!" „No přece to, na co se snažíme přijít už od prvního úplňku v Bradavicích: Kdo je ten vlkodlak!" podívala jsem se na něj s jiskřičkami v očích. „Tak?" popohaněl mě. Já věděla, že ho to zajímalo. „Remus Lupin. Jo je to pravda," pověděla jsem, když jsem viděla pochybnosti v jeho očích, „Podívej, máme hned několik důkazů: 1. Každý úplněk mizí za svou "nemocnou matkou". 2. Vždy se pak ocitne na ošetřovně z neznámých důvodů. 3. Má všude jizvy. " „Tak co si myslíš o mé teorii?" úšklíbla jsem se. „Že je šáhlá," zamračil se na mě, ale po chvíli jeho tvář zase zdobil jeho věčný úšklebek. „U Merlina," praštila jsem se znovu do čela, „já jsem tak bl*á, vždyť jsem se mohla všem podívat do hlavy." „Jo a dělala bys to strašně dlouho, vem si, kolik je v Bradavicích studentů a každý rok přichází a odchází první a poslední ročníky. Prosím tě pojď, jinak ten žertík nikdy neuděláme!" A tak jsme se rozběhli chodbou splnit naši dnešní misi.

__________

„Zase ti Utajení, už mě to štve. Budem muset odhalit jejich identitu, kdo jde se mnou?" otočila se na mě a Jessie běsnící Sum. Jessie razantně zavřela hlavou a já taky, přece nebudu odhalovat sama sebe... „Ty víš, že mě záhady nikdy nezajímali." Abyste pochopili, se Sirim jsme vymysleli skvělý plán: Začarovali jsme Velkou síň tak, že každý kdo do ní vstoupil, tak tomu se změnila uniforma: Nebelvírům se nyní na hrudi pyšnil orel, Zmijozelským se hábit přeměnil na Nebelvírský, Havraspárští měli nyní na sobě Mrzimorské hábity a Mrzimorským se změnil na Zmijozelský. To ale nebylo všechno, ještě se totiž všem změnili vlasy, dlouhovlasí na krátkovlasé, blonďatí na hnědovlasé, hnědovlasí na blonďaté, zrzaví na černovlasé a černovlasí na zrzaté. Samozřejmě jsme kouzlo použili i a sebe, aby to nebylo nápadný. „Tak to je moc," běsnila Jessie a to nebylo dobrý. „Ti Pobertové se snad zbláznili," litovala své nyní krátké a hnědé vlasy Sum. „To nebyli Poberti," zavrtěla razantně hlavou nějaká Mrzimorka, pardon Havraspárka. „A ty jsi?" optala jsem se. „Emma Hillová, Havraspár, 3. ročník, a vy?" obrátila svou pozornost na nás: „Sofie Riddleová, Nebelvír, 3. ročník," představila jsem se i já a poté se představila i Summ a Jessie. „Proč si myslíš, že to nebyli Poberti?" optala se Summ. „Proto," ukázala na čtyřčlennou skupinu, kde se zrovna Potter rozčiloval. „Tak to je moc. Vždyť vypadám, jak Malfoy!" a byla to pravda. Jeho nyní blonďaté dlouhé vlasy byly nachlup stejné s Malfoyovými, až na to, že ten je teď měl krátké hnědé. „Odhalíme Utajené! Jsme přeci Poberti! Nenecháme se nikým zastrašit!" Všichni přikývli. Kdyby tak věděli, že jeden z Utajených je mezi nimi... „Jasně, musíme na to přijít," přidal se Siri. To je ono! Věděla jsem, proč se Siri přidal, a proto jsem se rozhodla taky přidat. „Tak jo," otočila jsem se na Sum. „Co?" nechápala, „no přece odhalíme identitu Utajených dřív, než ji stihnou odhalit Poberti, jdeš do toho s náma Emm?" otočila jsem se na nyní černovlasou Havraspárku. „Jasně že jdu,"usmála se na nás všechny, ale to už jsem je všechny hnala pryč z Velký síně. „Počkej, kam nás to vedeš? Vždyť za půl hodiny je škola a já mám hlad!" uděla na mě psí oči Jessie, „najíme se v kuchyni, jsem se skřítkama domluvená," pronesla jsem jakoby nic a jenom si užívala jejich obličeje, které se protáhly do tázavé grimasy, jen Emm se tvářila, jakoby to byla normální věc.

__________

„Dobrý den, slečny. Tady to máte," položil před nás skřítek dva talíře se snídaní a dva dýňové džusy pro holky a pro mě sklenici s rudou tekutinou. Pak si ale všiml Emmy a zakoktal se: „P-promiňte, slečno, Willi špatně počítal. Willi hned donese slečně snídani." Já jsem si ke skřítkovi klekla a dala mu ruku na rameni, „Willi, nepočítal si špatně, tady s Emm jsme se začali bavit teprve před chvílí a nemusíš jí to jít připravit, já to klidně udělám," usmála jsem se. „Slečna Sofie je moc hodná, ale Willi udělá moc rád pro slečnu Emmu snídani. Má tuhle práci rád," odhopkal pryč a za chvíli proběhl zpět k nám s talířem palačinek a sklenicí dýňového džusu. Pustili jsme se do jídla, když vtom nás Willi vyfotil a ještě asi třikrát. „Děkuji ti moc, Willi," měla jsem kouzelnický foťák, který fotil pohyblivé fotky a vyvolával je hned, jakmile jsem zadala do příloženého počet. Zadala jsem, že chci od každé fotky pět kusů a ty mi potom také vyjeli. Pak jsem je rozdala holkám a tři dala taky Willimu. Ten se začal usmívat a děkoval mi. Nevěděla jsem, že mu ty fotky udělají takovou radost. Najednou jsem uslyšela od sedaček smích, tak jsem se tam otočila a uviděla holky, jak se válejí po zemi a smějí se na celé kolo. Já jsem se vlastně na ty fotky ještě ani nepodívala. Všechny byli vyfocené tak vtipně, jak to uměl jen Willi. Už několikrát jsem ho požádala, aby nás vyfotil, když jsem tady byla spolu se Sirim. Vtom mě něco napadlo. „Stello?" zavolala jsem na moji oblíbenou skřítku. Ta hned přiběhla a hned co mě uviděla, ještě víc se rozzářila když uviděla mě. „Prosím tě, Stello, vyfotila bys nás spolu s Willim?"

__________

„Je pět minut po zvonění a vy si teprve nakráčíte do třídy, slečny. Jakou výmluvu jste si přichystaly," propaloval nás očima Křiklan.

Čaute! Tak jsem po dlouhé době vydala novou kapitolu. Co si myslíte, že si Sofie a spol vymyslí za omluvu za pozdní příchod do Křiklanovy hodiny? Dá jim trest? Popřípadě jaký? Potěší mě každá hvězdička, přečtení i komentář.
S pozdravem Lili_Riddle22