Sofie Amy Riddle

16. Kapitola

Už uběhl měsíc od doby, co nám Brumbál oznámil, že bude ples a to znamenalo jediné. Ples je dneska. Už jsem se s touto myšlenkou tak nějak smířila, ale pořád mi občas ujížděli myšlenky, co se stane když Potter pozná kdo jsem. A odpověď byla jednoduchá, budu muset přestat předstírat, že jsem výměnná studentka a vrátit se do režimu zvaní na rande od Pottera a odmítání ode mě. Takže hoodně doufám, že se to nestane. Emm vymyslela kouzlo na udržení jizvy v neviditelnosti a mělo by vydržet po celou dobu plesu tak doufám, že se něco nepokazí.

Momentálně stojím s holkama před zrcadlem a dokončujeme poslední úpravy na šatech a účesu. Já mám na sobě dlouhé třpytivé tmavě modré šaty s ornamenty. Účes mi vytvořila Chloe. Je to drdol do kterého jsou vsunuté květinky a z nich je vytvořená i čelenka. Můj špatný pocit, ale přesto nezmizel.

______________

Už jsem před schodama stála jen já. Nadechla jsem se a vyšla. Všimla jsem si jak Rem zalapal po dechu a maličko jsem zčervenala. Došla jsem dolů, kde mi nabídl rámě. „Moc ti to sluší Sofi," usmál se na mě Rem a dovedl mě k baru, kde jsem si nalila ohnivou whisky (jeden z mála nápojů, který jsem zvládla vypít kromě krve), kterou jsme sem se Sirim tajně propašovali, protože jinak bysme tenhle večer nedali. Dala jsem si ještě asi další tři panáky, ale pak mě Rem vytáhl tancovat. Zrovna hrála nějaká rychlá písnička což bylo dobře, protože na plesech, na kterých jsem zatím byla hrály jen pomalé písničky. Pro někoho to může být romantické, jenomže já jsem na těchto písničkách vyrostla a vždycky jsem musela tancovat s někým neznámým. Takže už na romantické písničky nevěřím.

______________

„Děkuji za tanec Emi," usmál se na mě Liam z Mrzimoru. Kamarád Chloe a já mám takový pocit, že se mu líbí, ale je dost ostýchavý. Tohle všechno jsem dokázala zjistit z jednoho tance, protože je dost průhledný. Divila jsem se, že na to Chloe ještě nepřišla. Já jsem byla rozhodnutá ty dva dát dneska dohromady. Aspoň jsem při tom nemusela myslet na možnost neúspěchu kouzla neviditelnosti.

„Nemáš zač, ale dneska se ještě uvidíme," mrkla jsem na něj. Liam se zarazil a chtěl mi odpovědět, ale já jsem ho předběhla. „Víš Liame, já jsem si všimla, že se ti líbí Chloe. A pomůžu ti s ní. Chtěla bych, abyste byli spolu už dneska, ale možná se to trošku protáhne."

„No, takže jsi to poznala. Jen by mě zajímalo jedno. Jak?" došla mu slova a já jsem se ani nedivila. „Ono to ani nebylo tak těžké. Pořád ses na ni díval a vždycky jsi se trochu zamračil, když tancovala s někým jiným. Ale teď už nebudu mluvit já. Běž ji požádat o tanec, vím, že na to čeká," popostrčila jsem ho.

_____________

Potřebovala jsem si na chvilku odpočinout od plesu a konečně se chvilku pořádně nadechnout a tak jsem se ztratila ven. Sedla jsem si na lavičku před černým jezerem a přemýšlela o všem možném. Najednou jsem uslyšela kroky, ale předpokládala jsem, že to nebude nikdo, kdo by mě hledal a tak jsem dál seděla.

„Proč nejsi na večírku?" objevil se vedle mě Potter. Už, už jsem ho chtěla odpálkovat, ale něco mi řeklo, abych s ním zkusila promluvit.

„Potřebovala jsem na čerstvý vzduch," řekla jsem první věc, která mě napadla. „Víš, někdy mi připomínáš Sofii víc než je vůbec možné," takže asi neodejde. „Čím to asi bude," prohodila jsem ironicky. „Víš, já ji mám rád....... A to hodně, ale ona mě vždycky jen odpálkuje," nemá se čemu divit. „Hele, prosím tě, to by mě zajímalo, jak ji vlastně dáváš najevo, že ji máš rád? Jak jsi říkal?" zeptala jsem se, protože mě vážně zajímalo, jak mi odpoví...

„A to ti to Riddleová neřekla, když jste sestřenice?" divil se. „Bydlím přes půlku světa takže se vídáme max dvakrát za rok a to doháníme všechno, co se nedá zvládnout na dálku. Ale většinou raději jezdí ona za mnou. Hele radši ani nikomu neříkej, že jsme sestřenice jo?" kdyby to slyšel někdo ze Zmijozelu, tak by mu moc rádi řekli, že žádnou sestřenici v Austrálii nemám a snažení s plesem by bylo naprosto zbytečné.

„Jasný, ale tak neřekl jsem to nikomu doteď, tak proč bych to dělal že?" uchechtl se, „jo ale ty si chtěla vědět tu věc. Až teď si uvědomuju, že jsem na to šel možná celou dobu špatně. Já jsem se jí ptal před celou společnkou a někdy i celou školou, no ptal, ono to bylo spíš ječení, jestli by se mnou nešla na rande. Poraď mi nějak prosím."

V jaký situaci jsem se to zase ocitla? Ale vážně je teď úplně jiný. Že by se změnil? Nebo že bych si jen nevšimla toho my že je takhle milý? Každopádně moje city k Removi se nezmění ani pod nátlakem změny postoje k Potterovi. Nebo Jamesovi? Ne! Už stačí, že jsem si uvědomila, že není takový pako bez mozku a s neoriginálními nápady na žertíky.

To mi připomíná, že Utajení už dlouho nic nepodnikli. Aby se na ně ještě nezapomnělo a do popředí se nedostali již zmiňovaní Poberti. Ale tak ti teď řeší příchod "nového" člena. Takže budou určitě nějakou dobu neaktivní a pak zase začnou obarvovat Norrisku různýma barvama. Ještě že si Siri nechává dobré nápady pro nás, to by jim to taky mohlo dojít, ale že to ještě nedošlo Removi se celkem divím. Tak jo konec toku mých myšlenek, přemýšlet můžu před spaním. Teď zpátky k Potterovi.

„Tak v prvé řadě bys ji mohl přestat zvát na rande, sice ji neznám tak dobře a nevídám se s ní každý den, ale vím že tohle nenávidí. A nech ji taky chvilku od tohohle všeho vydechnout. To myslím pro začátek stačí."

Salut gays!
Jsem zpět (po opravdu dlouhé době) s novou kapitolou. Copak si myslíte o rozhovoru Emily a Jamese? Stane se něco? Jak dlouho ještě potrvá než James přijde na to že mluví celou dobu se Sofi?
Moc bych byla ráda za nějaká ❤️ nebo 💬
S pozdravem vaše Lili
P.s. nic neslibuju, ale budu se snažit vydávat kapitoly min jednou za měsíc