Sofie Amy Riddle

16. Kapitola

Už uplynul měsíc, co nám Brumbál oznámil, že bude ples a to znamenalo jediné - ples je dneska. Zpočátku jsem měla pocit, že se na to nikdy nebudu schopná připravit, ale teď už jsem nějak smířila s tím, že se to stane. I tak ale občas přemýšlím, co se stane, až Potter zjistí, kdo vlastně jsem. Odpověď je jasná: přestanu předstírat, že jsem výměnná studentka, a znovu se dostanu do režimu odmítání jeho pozvání na rande. A upřímně, doufám, že se to nestane. Emm mi včera ukázala kouzlo, které má držet moji jizvu v neviditelnosti. Mělo by to vydržet celou dobu plesu, ale co když něco pokazí?

Teď stojím s holkama před zrcadlem, upravuju poslední detaily na šatech a účesu. Mám na sobě dlouhé třpytivé tmavě modré šaty, které se jemně třpytí při každém pohybu. Vytvořila jsem si s Emm takový design s ornamenty, které se vinou podél spodní části šatů. Chloe mi udělala účes – drdol, do kterého zapletla drobné květinky a z nich vytvořila čelenku. I přesto, jak moc se snažím soustředit na tyhle detaily, špatný pocit ve mně stále přetrvává. Možná je to tím, že stále nemám jistotu, co všechno se může stát.

______________

V okamžiku, kdy jsem stáhla šaty do správného úhlu, stála jsem už jen já před schodama. Nadechla jsem se a vyšla. Cítila jsem, jak se mi zrychlil tep. Když jsem se podívala dolů, všimla jsem si, jak Rem zalapal po dechu, což mě trošku zaskočilo. Měla jsem pocit, že trochu zčervenám, ale naštěstí si toho nevšiml. Došla jsem dolů a on mi okamžitě nabídl rámě.

„Moc ti to sluší Sofi," usmál se na mě Rem, jeho pohled byl upřímný, a snažila jsem se soustředit na ten okamžik. Dovedl mě k baru, kde jsem si nalila ohnivou whisky – jedno z mála pití, které jsem dokázala vypít bez problému, kromě krve. Kdybych ji nepřinesla se Siriem, nevím, jestli bych to tu vůbec zvládla. Dala jsem si ještě tři panáky, než mě Rem chytil za ruku a vytáhl na parket.

Začala hrát rychlá písnička – něco, co mi přišlo jako vítaná změna. Plesy, na kterých jsem zatím byla, hráli většinou pomalé skladby, což mi nikdy nevyhovovalo. Pro někoho to může být romantické, ale pro mě to znamenalo jen tančit s někým neznámým, koho jsem nikdy neviděla. Už jsem dávno přestala věřit na kouzla těch pomalých písniček.

______________

Po chvíli se mi na parketu připletl Liam z Mrzimoru. Byl to kamarád Chloe, a měla jsem pocit, že se jí líbí, ale pořád byl dost ostýchavý. Už z jednoho tance jsem si dokázala vycítit, jak je na něm všechno vidět. Přece si toho Chloe nemohla nevšimnout. Byla jsem rozhodnutá dát je dohromady. Měla jsem totiž dostatek odvahy, abych se na to zaměřila, místo abych přemýšlela o kouzlu neviditelnosti, které mi drželo jizvu schovanou.

„Děkuji za tanec, Emi," usmál se Liam a já jsem se usmála zpátky. „Nemáš zač, ale dneska se ještě uvidíme," mrkla jsem na něj. Liam se zarazil, jako by měl něco říct, ale já jsem ho předběhla.

„Víš, Liame, já jsem si všimla, že se ti líbí Chloe. A pomůžu ti s ní. Chci, abyste byli spolu dneska, ale možná to bude chvíli trvat," řekla jsem to, aniž bych přemýšlela, jestli to bude pro něho příliš přímé. Očividně ho to trochu zaskočilo.

„Takže jsi to poznala. Jak to vlastně?" zeptal se, a v jeho hlasu bylo slyšet překvapení. 

„No, nebylo to tak těžké. Pořád ses na ni díval a pokaždé ses trochu zamračil, když tančila s někým jiným. Ale teď už nebudu mluvit já. Běž ji požádat o tanec, vím, že na to čeká," popostrčila jsem ho.

_____________

Po nějaké době jsem se potřebovala trochu ztratit. Srdce mi stále bušilo, ale rozhodla jsem se na chvíli uniknout ze všech těch očí. Vyšla jsem ven a posadila se na lavičku před černým jezerem, kde jsem se mohla pořádně nadechnout a v klidu přemýšlet. Cítila jsem se trochu ztracená, ale i přesto vnitřně klidná. Byla jsem si jistá, že zbytek plesu bude stejně chaotický.

Najednou jsem uslyšela kroky. V prvních chvílích jsem si myslela, že je to nějaký student, co se tu potuluje, ale jakmile se někdo objevil vedle mě, okamžitě jsem poznala Pottera. Chtěla jsem ho odpálkovat, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodla na chvíli zůstat.

„Proč nejsi na večírku?" objevil se vedle mě Potter. Už, už jsem ho chtěla odpálkovat, ale něco mi řeklo, abych s ním zkusila promluvit.

„Proč nejsi na večírku?" zeptal se, aniž by se tvářil nijak překvapeně. „Potřebovala jsem na čerstvý vzduch," odpověděla jsem, když mě přepadla potřeba říct alespoň něco.

„Víš, někdy mi připomínáš Sofii víc, než by to bylo možné," řekl najednou.

„A čím to asi je?" odpověděla jsem s nadhledem.

„Mám ji rád... hodně. Ale ona mě vždycky jen odmítne," dodal a já jsem si neodpustila ironický úšklebek. „A co? Mě by zajímalo, jak jí to vlastně dáváš najevo, že ji máš rád. Říkám to upřímně, protože mě zajímá, jak to vlastně vnímáš," zeptala jsem se, abych zjistila, jak mi odpoví.

„A to ti to Riddleová neřekla, když jste sestřenice?" divil se. „Vlastně bydlím přes půl světa a vídáme se maximálně dvakrát do roka. Většinou raději jezdí ona za mnou. A prosím tě, to nikomu neříkej, že jsme sestřenice... byla by to pro mě potíž," dodala jsem rychle.

„Jasně, ale kdo by to vlastně vůbec věděl?" uchechtl se.

„Tak mi teda řekni, jak mám postupovat. Před celou školou jsem ji žádal o rande, ale spíš to vypadalo jako křik. Jak bys mi poradila?" řekl najednou vážně.

Tahle situace byla úplně jiná než jakákoliv jiná. Najednou jsem si uvědomila, že Potter není jen blázen, co se neustále snaží prudit, ale že v něm může být něco víc. Něco, co jsem si dřív nevšimla.

„V první řadě bys měl přestat ji pořád zvát na rande," odpověděla jsem s jistotou. „Ať si trochu vydechne. Znám ji dost na to, abych věděla, že tohle nemá ráda. Udělej to, co jsi nikdy nezkusil, a uvidíš, co se stane. Tak jí dej prostor, to bude první krok."

Salut gays!
Jsem zpět (po opravdu dlouhé době) s novou kapitolou. Copak si myslíte o rozhovoru Emily a Jamese? Stane se něco? Jak dlouho ještě potrvá než James přijde na to že mluví celou dobu se Sofi?
Moc bych byla ráda za nějaká ❤️ nebo 💬
S pozdravem vaše Lili
P.s. nic neslibuju, ale budu se snažit vydávat kapitoly min jednou za měsíc