Zajatci lži

Kapitola CXIII

„Já vzývám tě," zašeptal Ge'els a jeho hlas byl v ten moment klidný a ledově chladný. Představení mohlo začít.

Xavijský panovník zvedl Dráp nad hlavu a několikrát s ním zatočil. Modré Sio se kolem něj poslušně otáčelo v kruzích a dokonale tak kopírovalo jeho pohyby. Soulad a harmonie z nich sálala na všechny strany a ani na chvíli se nezdálo, že by tomu tak mělo být jinak. Když jím máchl naposledy, Alqueliino Sio se rozplynulo.

„Zajímavé. Tento vývoj událostí jsem rozhodně nepředpokládala, ovšem pravidla tohoto klání jsou jasná. Oba dva musíte dostat příležitost ukázat, co ve vás vězí. Ge'elsi, předej prosím mou schránku do rukou svého bratra," pronesla Alquelia, jejíž humanoidní forma se objevila hned vedle Ray'lith.

Mladá Zenti leknutím až nadskočila a vyděšeně se zahleděla na svého druha. Nelíbil se jí pohled, který na ni Al upírala. Byl vědoucí a zároveň posměšný. Dívce evidentně něco unikalo, ale stále netušila, co by to mělo být. Ovšem, měla to brzy zjistit.

„Tak se předveď, bráško," zasmál se král a prudce mu do rukou vrazil Dráp. Hned potom se postavil vedle jeho družky.

„Hele, dej si odchod," zavrčela elfka a chtěla se od něj odtáhnout. V tom mu však bránila černovlasá žena, která se na ně oba rozpustile šklebila.

„Ge'elsi vypadni od ní," zavrčel Lasee a jeho oči modře zazářily.

„Ty se tu moc neochomýtej a taději koukej předvést, co v tobě je. Nebo přestanu být trpělivá," zasmála se Al směrem k mladšímu z elfů, ale hned jak se otočil po jejím obličeji přeběhl stín. Ray nevěděla, jak si ho má vyložit, proto na ní zůstala jen zmateně hledět. V jejích bezedných očích se zrcadily obavy, váhání, ale také něco jiného. Snad strach. Najednou se Alquelia otočila zadívala se přímo na Ray. Najednou se zdálo, že se černá okna vedoucí přímo do její duše projasnila a elfka v ní spatřila rudé mraky a siluetu ženy, která stála na útesu a hleděla do dáli. Ruce si tiskla k místu, kde měli Xavijové srdce a podivně se choulila do sebe. Vypadala, že se snaží mermomocí udržet pohromadě, ale jakási vnitřní bolest se jí snaží rozervat na kusy. V ten moment žena zrak odvrátila, ale Rayin pohled na ní stále spočíval.

„To byla vaše vzpomínka?" ptala se se zájmem.

„Ne, ale to tě nemusí zajímat. Pohled na budoucnost není pro vás mláďata. Vy máte svůj život žít a tím ji utvářet," pronesla. Ray to raději nechala být a znovu se zahleděla na svého druha.

V té chvíli právě došel Lasee doprostřed místnosti a máchl holí. Jeho pohyby byly prudké a chůze rychlá. Iritovalo ho , jak blízko stáojí jeho bratr u Ray'lith. Vztek mu doslova koloval žilami.

Ray najednou ucítila dotyk na svých bocích. „Tu ruku ze mě dáš okamžité pryč," zavrčela a její ledový hlas pročísl vzduch.

„Vypadáš doslova k nakousnutí a když se teď můj bratr dobře baví, co kdybychom se taky někde pobavili," zašeptal plavovlasý a naklonil se k Ray tak blízko, že ji jeho vlasy šimraly ve tváři a na krku cítila jeho dech. Al se jen tiše uchechtla. Mladá Draksior má evidentně patent na potíže a talent na očarování všech Nejvyšších Xavijů v okolí, pomyslela si a na malý moment starostlivě zatěkala očima k černovlasému princi i bělovlasé Zentii.

„Ge'elsi máš jen dvě možnosti. Buď ti tu pazouru useknu já teď a tady, nebo to udělá on. Taky by se mohlo stát, že ji dáš okamžitéě pryč a budeme předstírat, že se to nikdy nestalo. Což jsou vlastně tři možnosti, ale my se chápeme, že ano?" ujistila se Ray a ukázala na svého druha, který zrovna točil holí nad hlavou. Jeho rozzuřené modře zářící oči se upíraly přímo na ně a z úst mu vyšlo podrážnděné zavrčení. "Já vzývám tě."