Zajatci lži

Kapitola XXXIX

Já jsem debil! Moc se všem omlouvám, že jsem zapomněla vydat. Ještě mi to Laura říkala, ale já co? Jedním uchem dovnitř, druhým ven! Skvěle Aniko!
Moc mě to mrzí lidi, ale nějak jsem si o půl jedenácté vzpomněla, že máme slohovku... a vydání nového dílu mi úplně vypadlo. Moc se za to stydím, ale jsem prostě sklerotik. Díl jsem měla i napsaný, ale mozek nějak vypnul upozornění 😁 No snad se vám bude kapitola líbit i tak 😅

"To byl král Ge'els, vůdce Xavujů a hlavní příčina veškerých mých problémů," řekla Ray nakvašeně a pustila se do vyprávění.

Když mu Ray stručně vylíčila, co se za posledních několik dní stalo, Zentij jen nechápavě vrtěl hlavou. "To snad není možné. Celou dobu tu vedeme boj, o kterém lidstvo má jen mlhavé tušení a jediná takováhle událost dokáže zcela změnit běh všech věcí. Tomu bych sám nevěřil. Jedno ale pořád nechápu. Proč král zatkl a uvěznil tvého přítele? Pokud jsem to správně pochopil, hodně vám pomohl. Sice to nebylo docela nezištné, ale bez něj byste se ven nikdy nedostali. A co hůř, jak tam mohl nechat tebe? Jsi přeci jeho dcera! Tohle je nad moje chápání," hloubal elf a zamyšleně si podepřel hlavu. Snažil se na to přijít, ale evidentně na tom byl stejně jako Ray'lith.

"Taky to nechápu. Jako by měl v úmyslu ztěžovat mi veškeré snažení o to, že bychom to mohli vyřešit i jinak. Tím, že L'argase uvěznil, si udělal o hodně víc nepřátel, než jich dosud měl. A že jich nebylo málo. Xavijové ho budou chtít osvobodit za každou cenu. A věř mi, že oni mají zbraně a technologie opravdu vyspělejší než jaké máme my. Ne sice o moc, ale mají. Jejich vojáci jsou cvičeni v boji již od narození a celý život tyto své schopnosti zdokonalují. A početně je jich devětkrát, možná desetkrát více než nás. V tomto boji bychom neměli sebemenší šanci vyhrát. Musíme se nějak bránit, ale proč z toho dělat celosvětový problém.
Můj otec je příliš hrdý a nedokáže přiznat porážku, to chápu, ale on se nesníží ani k tomu, aby se snažil najít nějaké řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany. Ano, věznili nás, ale to neznamená, že tu musíme mít dalších dvanáct let trvající válečný konflikt! A víš co mě na tom všem dopálilo nejvíc? Když mě chtěl na svou stranu jen kvůli tomu, že jsem se dokázala spojit s Drápem. Ts! Chápu, že to by se mu jistě moc líbilo. Naše síla by okamžitě vzrostla a my bychom je tak mohli porazit, ale kolik životů by to stálo? Za tuhle cenu tedy ne. Na tomhle se nehodlám podílet," zavrtěla bělovláska hlavou a jemně přejela rukou po kovové holi, kterou celou dobu pevně svírala.

"Chápu tě, ale zároveň musím souhlasit i s tvým otcem. Oni nám ublížili Ray'lith. Zahnali náš národ na mnoho let do stínů. Museli jsme se schovávat jako myši, usilovali o život našim vůdcům, chtěli si nás podmanit, útočili na naše rodiny. To všechno bude ležet mezi námi a i kdyby došlo k nějakému smíření, trvalo by nám hodně dlouho, než bychom jim odpustili
Ovšem nikdy bychom na to nedokázali zapomenout. Tento, mírně řečeno přešlap by se v budoucnu mohl stát tím, co nás opět rozdělí. Já sám si nedokáži představit, jak by po tom všem mohly naše společnosti fungovat ve vzájemné harmonii. Muselo by dojít k něčemu, co by nás dokázalo spojit. Něco, co by setřelo rozdíly mezi Xaviji a Zentii. Musel by se z nás stát zase jeden fungující národ. Tak, jak jako tomu bylo v dávných dobách. A to by s sebou neslo i mnohé změny. Kdo by nám například vládl? Věř mi, že nikdo z nás by si jen tak nenechal rozkazovat od Xavije. Ne, na to ti žádný Zentij, který v sobě má alespoň trochu hrdosti, nikdy nepřistoupí," řekl Strážce a podíval se na ni svýma pronikavýma zelenýma očima.

"V tom s tebou souhlasím, ale to všechno už jsou věci, které se dají dříve či později nějak vyřešit. Ovšem nyní náš spor neničí jen nás, ale i celou tuto planetu. Nezapomínej na to, že zde jsou i lidé. Já vím, netěší tě to a mě ostatně taky ne, ale co s tím můžeme dělat? Naši předkové je pozorovali dlouhá staletí a co z toho bylo? Dokud jsme je zpovzdálí kontrolovali, vznikaly mezi nimi jen malé a lokální spory, ale jakmile se jim dala svoboda, vzniklo z toho století hrůzy a chaosu. Počínaje první světovou válkou, přes druhou a studenou válkou konče. Vždyť i do té nedávné doby, než se zde objevili Xavijové, tak se mezi sebou jen neustále hašteřili. Chovali se jako malé sobecké  děti. Nikdy se nedokázali na ničem dohodnout.   A pokud se už nějakou náhodou dohodli, stejně jim ty dohody moc dlouho nevydržely. A to jsme je měli alespoň trochu pod kontrolou. Oni sami si to sice neuvědomovali, ale bylo to tak. Víš to ty, vím to já, ale co budeme dělat potom? Xavijové nebudou chtít žít vedle lidí. Vedle těch, co zničili naši původní planetu. Na to jsou až moc hrdí," zkonstatovala Ray.