Zajatci lži

Kapitola LXXXIV

Konečně však nejvíc nenáviděl sebe za to, že se nechal unést žárlivostí a touhou po pomstě. Kdyby se to totiž nestalo, nikdy by se z jejich potomků nestali nepřátelé na život a na smrt.

Ray se na jejich rozhovor dívala z pohledu třetí osoby a ani trochu se jí to nelíbilo. Napjatá atmosféra byla doslova hmatatelná. Rudá a modrá energie prastarých bytostí vytvářela ve vzduchu jiskry, které vylekaly nejen zde přítomné Zentie, ale i samotnou Paní drápu.

"Alquelio," promluvil znovu Falquai a lítostivě se na tvora před sebou zahleděl. Už to vypadalo, že nechá oslovení vyznít do ztracena, když tu najednou pokračoval: "nikdy to takhle nemuselo dopadnout," zašeptal smutně a dívčino tělo si promnulo kořen nosu. Ray cítila jak ten dotek tak i hlubokou bolest, kterou její spojenec pociťoval. Dokonce se jí zdálo, že bojuje s pláčem, ale ihned tu myšlenku zavrhla. Bylo nepředstavitelné, že by tato mocná bytost dávala tak okatě najevo svou slabost, zvlášť, když se kolem pohybovali ostatní Zentijové.

"Jak se opovažuješ něco takového vypustit z tlamy!" zařval havran skrze l'argasova ústa a na jeho obličeji se objevil zběsilý, dalo by se říct takřka šílený škleb. "To ty za všechno můžeš! To ty jsi se ve své pýše nedokázal smířit s tím, že jsem si zvolila za partnera někoho jiného! Někoho, kdo nebyl tak mocný, tak silný a tak ušlechtilý, ale na rozdíl od tebe mi dokonale rozuměl! Vyzval jsi ho na souboj a i když se ti vzdal, tak jsi ho stejně zabil!" řvala Alquelia a z hrdla se jí vydralo srdceryvné zakrákání.

"Já vím a lituji toho. Už chápu jak se cítíš," snažil se ji trochu uklidnit i když sám neměl daleko k tomu, aby na povrch vypustil běsnící šelmu, kterou v koutku duše byl. Měl chuť zařvat, že ona se přece zachovala úplně stejně, ale ovládl se. A Ray'lith mu za to byla neskonale vděčná.

Ray, neokouněj tady a pokus se kontaktovat L'argase. Podporuj ho. Musí s ní bojovat nebo uzavřít příměří. Pokud nám Al nepomůže, nebudeme mít jistotu, že se náš plán povede, připomněl jí Drak, ale ve skutečnosti na sobě nedal nic dál.

Jasně, už jdu na to, kývla elfka a oddělila se od prastarého tvora, který ovládal její tělo. Najednou se celé okolí proměnilo. Všechno kolem působilo rozmazaným, možná až mystickým dojmem. Elfové, kteří byli v této noční můře uzavřeni s nimi  se podobali jen nejasným postavám, jejichž těla pokrývaly různobarevné pruhy. Na několika místech byl znatelný rudý povlak, který chránil jak Zentije, tak i celou místnost. Veškerému prostoru však dominovala obrovská masa nezkrocenné modré energie, která obklopovala tělo xavijského prince. Ona nestálá hmota se přelévala z jedné strany na druhou a ani na vteřinu nezůstávala stejná. Ray'lith očekávala, že se havranova energie bude podobat té drakově, avšak realita byla úplně jiná. Alqueliina síla připomínala rozbouřené moře. V jednu chvíli se klidně vlnila kolem své paní, záhy v podobě obrovské vlny vystřelila ke stropu. O chvíli později se kolem L'argasova těla obtáčela a připomínala tak několik metrů vysoký vodní vír. Když nad tím Ray zpětně uvažovala, zdálo se jí to fascinující i děsivé zároveň.

Najednou se zdálo, že se uprostřed té modré masy cosi zalesklo. Malá kulička bílého Sia zářila přímo uprostřed l'argasovy hrudi jako maják. Při bližším pohledu dokázala Ray rozpoznat i černou, která se vlnila kolem. Tak to bychom měli, napadlo elfku. Teď už zbývá jen vymyslet, co budu dělat. Kdybych vstoupila do havranovy síly, určitě by mě vycítil. To nemohu připusti. Musím se nějak zamaskovat, ale jak? ptala se sama sebe a pomalu obcházela síň dokola. Absolutně ignorovala ostrou výměnu názorů, které byla svědkem. Xavijský princ ji potřeboval a Zenti mu hodlala pomoci, jak nejlépe mohla. Nedokázala si představit, že by Lasee navždy zůstal pod nadvládou této bytosti. Ale zároveň potřebovali pomoc a to velmi naléhavě. Proto musela postupovat se vší opatrností.