Zajatci lži

Kapitola XXV ~

Jen nepatrný nádech magie poukazoval na příchod budoucích změn, rozvratů a nové éry, která se blížila rychleji, než by člověk či Návi mohl čekat.

Ray se objevila v jedné zapadlé uličce nedaleko od jejího dětského domova. Zdálo se jí, že je to už tak dávno, kdy tu byla naposledy. Avšak zdání může klamat. Dobře si pamatovala na ten slunečný den, kdy tu byla naposledy. Ne, nebudu vzpomínat na Mal. Teď ne, jen bych si tím přivodila další trápení, pomyslela si.

Ray'lith, soustřeď se trochu! Co mám teď dělat já? Jsem až příliš nápadná. Stačilo by jim, aby začali hledat bílého havrana a našli by nás raz dva, ozvala se Silarie, která se dívce po celou dobu přenosu křečovitě  držela na rameni.

"Nedokážeš tu svoji nápadnou barvu nějak skrýt?" nadhodila Ray a ostražitě se rozhlížela kolem. Nedaleko sice byla jedna z nejrušnějších částí tohoto města, ale zrovna sem se skoro všichni báli chodit. Postranní uličky byly oblíbeným místem drogových dealerů a dalších pochybných existencí.

Nevím. Nikdy jsem to nezkoušela, ale i kdyby to šlo, stejně dokáží najít mou energii. Stačí, aby na mou stopu nasadili jiného havrana. Pokud by se ke mě přiblížil na vzdálenost alespoň jednoho kilometru, pak dokáže přesně lokalizovat mou polohu, odpověděla Sil.

"A nemáte třeba něco podobného jako já? Mě se taky může změnit oblečení, když to situace vyžaduje, tak proč by to u tebe nemohlo fungovat nějak podobně?" přemítala Raven.

Bohužel, nikdo nikdy nepředpokládal, že bude něco podobného potřeba. Proto jsme ani nic na tomto principu nevyvíjeli, zachmuřila se Sil.

"A myslíš, že bys dokázala udržet mnou stvořenou iluzi? Já bych ti na ní dávala energii a udržovala bych představu a ty bys s ní manipulovala," nadhodila Ray a zkoumavě se na svou kamarádku zahleděla.

To by možná šlo, ale bude to hodně náročné. Nejdřív bychom to měli vyzkoušet v klidu. Musíš být hodně přesná, aby mě tvá iluze celou  pokryla, ale zároveň musím i něco vidět. Tudíž bys mi jí neměla aplikovat na oči, přemýšlel bílý havran.

"Dobře," povzdychla si Zentii a pomalu zavřela oči. V duchu si představila Silarii. Hned vedle ní vytvořila její přesnou kopii, ale v černé barvě.
Když elfka otevřela oči, zaradovala se. Před ní stáli dva, na první pohled naprosto stejní havrani. Jediný rozdíl byl v tom, že jeden byl bílý a druhý černý.  Radost ji však velmi rychle opouštěla. Všimla si totiž hned několika detailů, které by jejich věci mohly vadit. Už jen to, že netrefila správnou velikost, by byl docela problém. Ani rozložení pírek tak úplně neodpovídalo. Musím se pořádně soustředit, napomenula se dívka a natáhla ruku k iluzi. Tvor před ní se konečně začal přizpůsobovat potřebám l'argasovy ochránkyně.
Po chvíli uslyšela její rozvážný hlas ve své hlavě:

Tohle už stačí Ray, nemusí to být dokonalé. Nyní se musíš soustředit na ně o jiného. L'argas by mohl být v ohrožení života a my ho musíme co nejrychleji najít. Určitě to bude hodně náročné a asi nikdy nebudeme přesně vědět, kudy se dát, ale zvládneme to. Uvidíš. Povzbuzovala jí Sil, vzlétla a kroužila jí kolem hlavy. Iluze  poletovala s ní a po chvilce se k sobě přiblížily natolik, že splynuly v jedno. Zenti to jen se zájmem sledovala a snažila se pochopit, jak to její společnice dokázala. Jak jsi to udělala? Já jsem přece pánem téhle iluze, nebo snad ne? přemýšlela dívka.

Jistě, že jsi, ale já jsem do ní také vpletla svou energii a tím jsem jí dokázala přimět k tomu, aby se  mnou sdílela můj prostor a kopírovala mé pohyby. Můžeš jí zrušit prakticky kdykoli, objasnil jí to bílý havran.