Zajatci lži

Kapitola CXVIII

„Moje nervy to cení," povzdevhl panovník, když v ten moment se otevřely dveře a dovnitř vešly dvě černě oděné osoby.

Ray i Rai'ior trpělivě čekali, až k nim dvojice dojde. Oba dva byli oblečeni v bílých kabátcích se stříbrným vyšíváním. Volné kalhoty a vysoké boty, jež tvořili základ zdejšího stejnorkoje zdobily motivy propletených lístků. Oba vypadali jako ze škatulky.

Muž s přísným výrazem a modrozelenýma očima propastných hloubek na malý moment zatěkal mezi zdejším vládcem a jeho dcerou, než se jeho pozornost ustálila na mladé princezně. Jeho po pás dlouhé černé vlasy mu rámovaly obličej a volně spadaly na záda. Tu a tam se v nich objevil dlouhý copánek se stříbrným korálkem na konci. Jeho široká ramen dávala tušit, že i když již rozhodně není nejmladší, udržuje se ve velmi dobré kondici. Ray nepochybovala, že jeho bojové umění je minimálně srovnatelné s tím rayliorovým. Princezna měla chuť se přikrčit, jelikož muž před ní jejího otce převyšoval minimálně o půl hlavy, možná i o víc. Ovládla však své nutkání a zdvořile čekala, až někdo ze starších Zentijů promluví.

Naproti tomu žena měla složitě spletené světle hnědé vlasy, které jí sahaly pod lopatky. Její jasně zelené oči na moment spočinuly na dracích, kteří stále nejistě přešlapovali na místě a pokukovali po sobě. Rychle se však otočila na svého syna a jen tázavě nadzvedla obočí.

„Mohl by mi někdo z vás konečně vysvětlit, co se tu u všech Mocných děje?" zvýšil hlas bývalý král. Ray se při tom zvuku nepatrně otřásla. Sice již v rukou netřímal žezlo, ani mu na hlavě neseděla koruna, ale i tak z něj autorita vyzařovala na všechny strany. Elfka měla pocit, že jsou s králem takřka na stejné úrovni. V ten jediný okamžik jí v hlavě probleskla zbloudilá myšlenka: Proč tedy Zentije vedl Dot'rath a ne on? Ihned ji však zaplašila a raději čekala, co se bude dít dál.

„Tati, není nutné se hned rozčilovat," snažil se mírnit situaci černovlasý vládce a prosebně zatěkal pohledem mezi svým otcem a matkou. Dívka měla pocit, že se každou chvíli začne smát. Připomínalo jí to jejich vlastní rozmluvy.

„Že není třeba se rozčilovat Rai? Tak to asi máme oba úplně jiný názor. Proč bych se sakra neměl rozčilovat, když nám tu děláte z Hnízda holubník! To, co se tu stalo je zcela naslýchané!" vrčel bývalý král a nyní svůj naštvaný pohled obrátil ze své vnučky na syna. „Pokud si nedokážeš udělat pořádek mezi svými vlastními dětmi, tak alespoň nenech draky, aby se hašteřili. Musíme být silní. Sice se náš spor s Xaviji chýlí ke konci, ale stále jsme ještě ani nezačali oficiálně jednat. Kdykoli se může spousta věcí pokazit a my nesmíme polevit v ostražitosti," nabádal je Rod'reth a Ray'lith maličko naklonila hlavu na stranu.

A co to s tím má společného? vyslala tichou myšlenku ke svému otci.

Ray, kušuj, odpovědel jí v myšlenkách panovník a dívka se na něj jen uraženě zašklebila. Rovnou jí napadlo hned několik peprných poznámek, ale nakonec se skutečně rozhodla držet jazyk za zuby a čekat, co k tomu její dědeček řekne dál.

„To jak řeším spory svých dcer je čistě na mě a velmi bych ocenil, kdyby ses do toho nemíchal. Tvé poněkud razantní metody by v tomto případě totiž nemusely být zrovna úspěšné,“ varoval ho mladší.

„Rode přišli jsme kvůli něčemu úplně jinému," zašeptala hnědovlasá elfka směrem ke svému muži.

„Já vím. Takže k věci. Co je pravdy na tom, že tady naše malé dráčátko se stane hlavou Hnízda a co víc, vyzval svou matku na souboj o vůdcovství?" ptal se elf a těkal pohledem mezi králem a mladou Zenti, která už raději zavrtávala svůj pohled do podlahy a poměrně neúspěšně se snažila budit dojem, že tam vlastně vůbec není.