Zajatci lži

Kapitola LXXIX

Ray se podívala na svého druha a překvapeně povytáhla obočí. Její přítel byl ještě bledší než obvykle a působil velmi zadumaným dojmem. Vypadalo to, jako by ho něco vyděsilo. Ray'lith netušila, o co by se mohlo jednat, ale věděla, že na to dojde řeč později. Nebylo totiž zvykem, aby se jeden z nejdůležitějších představitelů xavijského velení tvářil zrovna takto. Něco nebylo v pořádku a mladý princ to věděl.

Najednou to bělovlasá elfka pocítila také. Ten svíravý a nepříjemný pocit v oblasti jednoho srdce. Něco se sem dralo skrz prostor a dívka věděla, že to něco rozhodně nebude ze světa živých. Přicházel někdo další. V ten samý okamžik se světla v místnosti rozblikala a na moment se okolo rozhostila naprostá tma. Princezna už chtěla začít panikařit, když tu najednou zdejší systémy opět naskočily a o a zahlédla, jak vedle L'argase usedl někdo další. Jeho zdobený kabátec jí byl povědomý. A stejně tak tvář, která se velmi podobala jejímu milému. Jasné modré oči si se zájmem měřily každého v místnosti a černá ostnatá koruna vzbuzovala respekt stejně tak jako žezlo, které pevně svíral v ruce.

„Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhl," pronesl nově příchozí zvučným hlasem, v němž zaznívala autorita a moc několika uplynulých tisíciletí. „Původně jsem to neměl v úmyslu, ale nechtěl jsem, aby vztahy mezi námi zůstaly navždy na bodu mrazu. Někteří z vás mě znají, ale pro ty ostatní se raději představím. Mé jméno je Ge'zriel Wairsior a jsem otcem zde přítomného L'argase Wairsiora. Za svého života jsem býval králem Xavijského lidu. Nyní jsem již jen vzpomínka," povzdechl černovlasý a se zájmem si prohlížel muže, který seděl přímo naproti němu. Oba si byly velmi podobní. Dokonce i jejich oděv byl takřka totožný. Neznalý by dokonce řekl, že se jedná o sourozence, ale to by oba dva k smrti urazil. Byl to jen projev dračí a havraní krve, která proudila v jejich žilách.

„Je mi potěšením," usmál se král, ale byla z něj velmi jasně patrná obezřetnost. „Konečně mohu poznat otce muže, kterého si má dcera zvolila za životního partnera. Ale nyní k věci.
Chápu správně, že nemáte mnoho času?" zeptal se Rai'lior a Ge'zriel jen velmi vážně přikývl.

„Víte, jsem již více než sto let mrtev a to jen díky mé milované ženě, které se chtěla chopit moci za každou cenu. Kdyby to záleželo na mě, nikdy bychom se v této situaci neocitli. Chtěl jsem vás kontaktovat jako první, což se mnohým mým poddaným nelíbilo, ale respektovali to.
Nikdy jsem válku nechtěl. Snad alespoň to je vám malou útěchou za všechna příkoří, kterých se na vás můj lid dopustil. Proto bych vás jen chtěl poprosit, abyste alespoň našim dětem dali šanci na život v míru. Sami jste jistě cítili, že se naše rasa nikdy neměla dělit. Všechny ty spřízněné duše, které se nikdy nepotkaly, rodiny, včetně té mé, jež byly odtrženy od svých blízkých," povzdechl si a výmluvně se při tom podíval na Dot'ratha. Záhy však pokračoval: „Nikdy nic z toho nemuselo nastat. Byli jsme tak bláhoví, když jsme utíkali pryč. Nyní však máme opět naději. Proroctví se pomalu naplňuje. Příchod toho, kdo zklidní naše marnivé rozbroje, se blíží. Vzepřeme se zastaralým pravidlům a jednou udělejme to, co je správné a ne to, co je snadné. Jedině potom mezi námi zavládne mír," řekl Xavij a naposledy se podíval na svého syna. Objal ho tak rychle, že mladý elf nestihl nijak zareagovat. V jeho modrých očích se na okamžik zaleskly slzy. Po tak dlouhé době opět slyšel jeho hlas, cítil jeho objetí, vdechoval jeho důvěrně známou vůni. To vše v reálném čase a prostoru. A pak byl z ničeho nic pryč. Rozplynul se jako mávnutím kouzelného proutku. L'argas měl tolik věcí, které by svému otci rád řekl, ale nestihl ani jedinou z nich. Jeho srdce se smutně stáhla, ale xavijský generál nedovolil slzám, aby si našly byť jen jedinou cestičku na jeho sinalé tváře.

Rai'lior najednou povstal a promluvil do nastalého ticha: „Milí přátelé, rodino, dnes jsme měli unikátní možnost setkat se opět s našimi předky. Navštívili nás vládci těch, proti nimž bojujeme a dali nám naději do budoucna. Dozvěděli jsme se od nich mnohé a právě proto na zítra svolávám radu starších. Musíme důkladně probrat a přehodnotit náš další postup. Nyní mluvím přímo k tobě, Ray'lith. Zítra se prosím dostav se svým druhem ke mně do kanceláře. Rád bych s tebou probral jednu velmi důležitou záležitost, ovšem je nasnadě, abych to rovnou sdělil i vám ostatním. Vzhledem k tomu, co nám pověděli naši předci, jsem došel k závěru, že bychom doopravdy měli s Xavii zkusit vyjednávat. Ano, bude to náročné a zdlouhavé, ale pokud by tu byla možnost, vyřešit vše mírovou cestou, je naší povinností o ni usilovat. Proto jsem nabyl dojmu, že nejlepší bude, když tato jednání povedou právě tito dva mladí Návi. I když každý je z jiného národa, přesto spolu dokonale vychází. Pokud by byli ochotni zprostředkovat setkání našich zástupců beze zbraní, jsem ochoten se sejít s králem Ge'elsem. Mohli bychom vyjednat rovnost obou našich národů. A pokud by nebyla jiná možnost, můžeme zkusit tu variantu s Drápem, pokud by byl L'argas ochoten toto riziko podstoupit," ukončil svůj monolog král a tázavě se podíval na generála Xavijské armády. Než však stihl princ králi odpovědět, někdo ho hrubě a neurvale přerušil.