Zajatci lži

Kapitola XXIX

Ahojky, tak je tu nová kapitola, přesně tak, jak jsem to slíbila. Doufám, že vás ani tentokrát nezklamu a že se vám bude líbit stejně jako ty předchozí. Komenty mě moc potěší a zase se tu objevím v sobotu. Nevím, jak moc vám budu odpovídat, je období maturitních plesů a tak trochu nestíhám :D (Jako ostatně skoro vždycky)

Možná, že to nakonec doopravdy dokážeme, pomyslela si Ray. V tu chvíli ani ona sama netušila, jak silného a věrného spojence si získala na svou stranu.

"A co se dělo tady na Zemi," zeptala se Ray'lith, když mu dovyprávěla svůj vlastní příběh.

"Hned ti všechno povím, ale ještě předtím bych od tebe rád slyšel jednu věc. Jak jsi to tam mohla zvládnout? Nechápu, že na tebe nepřišli. Moje rodina a všichni které znám, nesnáší ty Xavijský princátka. Tu a tam se sice najde někdo, kdo s nimi jakž takž dokáže vyjít, ale v poslední době nás moc není. Asi chápeš, kvůli čemu. I když jsou někteří z nás de facto míšenci, tak se naše a jejich energie nesnesou. Dokud hoří tak velký rozpor mezi našimi vládci, není nám dovoleno jakkoli interagovat s druhou stranou. Tedy ne nijak jinak než nějakou formou boje. Ať už se jedná o špionáž, boj nebo jen hlídkování. V poslední době se nám už zdálo, že to napětí trochu opadlo. Možná to bylo i tím, že jsi byla na jejich straně. Tedy obrazně řečeno. Sakra, jsem to ale užvaněný. Někdy bych se měl trochu krotit. Takže, teď zpět k mé otázce, jak jsi se s nimi dokázala snést? Jste přece přirození nepřátelé," poznamenal Rádce a zkoumavě na ní hleděl.

"Víš, ono je to všechno o něco složitější. Někteří z nich jsou doopravdy úžasní. Mám je ráda pro jejich milou a nekonfliktní povahu. A pak jsou tu jiní, kteří jsou zase naprosto nesnesitelní. To by bylo asi úplně normální, to je asi všude stejné, ale jeden z příslušníků té druhé skupiny zrovna nově usedl na trůn. Jako prvorozený se po právu ujal  svého následnictví. A je to, bohužel, zrovna ten z nich nejhorší. No a naši zajali zrovna toho, který by byl ochoten nastolit mír. A to ještě není všechno. Záleží mi na něm i z osobních důvodů a myslím, že na něj mám jistý vliv.. Jenže teď, když je v zajetí, nemohu ovlivnit nic. Na jednu stranu bych ráda osvobodila svého přítele. Vím, že udělal chyby, ale změnil se. Nemohu ho jen tak nechat tlít ve vězení," povzdechla si Ray. "Ale zároveň chápu i motivaci druhé strany k tomu, aby ho držela v zajetí."

"Pořád to nechápu. To jsi se s nimi dokázala tak spřátelit, že někoho z nich hájíš? Čekal bych, že je budeš nenávidět," stále to nechápal L'sat.

"Řekni mi, co je nenávist. Je to jen emoce, kterou dokážeme potlačit, pokud se budeme dost snažit. Alespoň tak jsem ji dosud vnímala. Donedávna jsem si myslela, že neexistuje osoba, kterou bych mohla nenávidět. Vždycky jsem pohrdala lidmi, kteří neustále jen vykřikují, jak něco nebo někoho nenávidí. Ale ano, existuje jeden Xavij, kterého dnes doopravdy nenávidím. Dokázal toho zkazit tolik a nevím, že by někdy udělal něco dobrého.

To jsem ale odbočila. Ptal ses, jak jsem se s nimi dokázala spřátelit. Já vlastně ani sama nevim. Můj příběh už znáš. Trávila jsem s nimi čas ve Hře. Ze začátku to sice nebylo tak intenzivní, ale postupem času jsem se začala měnit. Hned jak to zaregistrovali, začali se kolem mě motat víc a víc. Třeba jsem si na jejich energii přivykla. A také je možné, že to tak prostě bylo od začátku. Možná, že naši bohové konečně rozhodli. Už je to dlouho, co byl naposledy mír mezi našimi národy. Nebo alespoň relativní klid. Možná, že s námi mají své záměry a my máme dokázat něco víc. Nechci sem plést náboženství, ale ať je to jak chce, já toho už mám prostě plné zuby. Všichni se jen hádají, perou a štěkají na sebe. Je na čase to změnit. Možná, že právě díky tomuto přístupu jsem vždycky byla tak nějak nad věcí.