Zajatci lži

Kapitola CXXI

„Pokud by vám to nevadilo, a asi i kdyby vám to vadilo, na tom ostatně nezáleží, nyní bych si na malý moment vzala slovo já," ozvalo se zpoza rohu a nejmladší Zenti v místnosti polekaně zbledla.

„Paní Alquelio," špitla dívka a vyplašeně se na Prvního havrana zadívala. Byla si totiž až moc dobře vědoma toho, že nemá zpět ještě ani čtvrtinu síly, kterou spotřebovala na přenos Zentijů z lodi zpět domů. S tím nemohla prastaré bytosti čelit ani kdyby chtěla. Věděla sice, že Falquai má bohaté rezervy energie, kterou si ukládal dlouhá milénia, ale ani jeden z nich nebyl zvyklý své Sio využívat na tak vysoké úrovni jako tomu bylo v posledních dnech. Pokud by to jeden z nich přehnal, mohli by na značnou dobu přijít o možnost vzájemné komunikace, což pro ni byla nemyslitelná alterantiva.

„Zdravím tě mládě," pokynula černovlasá žena mladé dívce, ale její pozornost se ihned upřela na zbylé osazenstvo hnízda. „Buďte pozdraveni i vy ostatní. Všechny vás znám alespoň od vidění. Mé vědomí bylo aktivní a mnohokrát se potulovalo v bezprostřední blízkosti Drápu. Vzpomínám si i na několik generací Zentijů před vámi a mohu vám říci jen to, že jste stale nepoučitelně mírní. Moc jste se toho za tu dobu nenaučili. Ale co se dá dělat. To ostatně není můj problém. Dnes jsme tu kvůli něčemu úplně jinému. Jelikož si myslím, že je zde možnost klidného řešení problému, tak jsem ještě nezačala podnika příslušné kroky. I na to by lohlo dojít, pokud byste se rozhodli, že nebudete spolupracovat," zašklebila se a několikrát pobaveně zamrkala. Její bezedné oči obvykle nevyjadřovaly moc emocí, ale nyní se zdály naplněné nadějí a snad i uvědoměním.

Zato Zentijové se tvářili všelijak jen ne nadšeně. Rod'reth se nepřátelsky mračila a ruka mu několikrát zabloudila směrem k opasku, na němž se mu houpal dlouhý obouruční meč. Když si toho Val'lith všimla, ihned svého druha vzala za ruku a varovně na něj pohlédla. Rai'lior starostlivě zatěkal mezi svou druhorozenou a První, jako by snad odhadoval zda se do sebe ihned pustí. Nakonec se však jeho výraz ustálil na kamenné masce, ketrou obvykle nosíval v trůnním sále. Mladá elfka si s úlevou vydechla. Kromě jejího děda evidentně nikdo nehodlal vyvolávat spory a dokonce se zdálo, že přítomní jsou ochotni dohodnout se na mírumilovném řešení problému.

„Co vás sem přivádí, paní Alquelio. Pokud vím, nemáte ve zvyku se někde zjevit a diktovat si podmínky. Na to jste až moc kultivovaná," nadnesla Ray a mírně pokývla hlavou na znamení úcty. Nechala zčásti otevřené bariéry své mysli, aby Havran viděl, že to rozhodně nemyslela jako urážku.

„Vycítila jsem, že příchod toho, jež mi bude vládnout se neuadtžitelně blíží. Čekala jsem už moc dlouho a nadále už se nedokáži a ani nechci držet zpátky. Celý svět Sia volá po nastolení rovnováhy. Tím, že se vám podařilo najít kompatibilního Pána Drápu, se v našich energiích objevil obrovský nesoulad a rovnováha sil byla porušena. Je jen přirozené, že v takové chvíli se objeví i další bytost, která mi dokáže vládnout. A pokud takové volání uslyším, je takřka nemožná na něj neodpovědět," zasnila se černovlasá žena. Když však spatřila stín, který se mihl v dívčině tváři, naklonila hlavu na stranu a zeptala se: „Co tíží tvou mysl dráče?"

„Upřímě, krom toho, že bude můj národ opět v nevýhodě mě napada ještě jedna věc. Jak je možné, že já a Falquai jsme na sebe narazili náhodou a on mě hned nato ovládl. A vy teď říkáte, že Vás volá energie toho, kdo vám bude vládnout," zamyslela se Ray

,,Ano, je to tak. Ty si to asi neuvědomuješ, ale to energie Drápu tě k sobě lákala a podsouvala ti myšlenku na budoucí spojení. Ovlivnila tvé myšlení tak, abys byla této variantě nakloněna. My tak fungujeme dítě. Když nás Návi volá, my odpovíme. To, že si naši přízeň musí zasloužit je už něco trochu jiného," vysvětlila prastará bytost, ale ihned navázala:
„Nyní by vás jistě zajímalo, proš jsem zde. Je mi sice jasné, že mnozí z vás už to tuší. Všichni dobře víte, že já sama se odtud dostat nemohu. Moje Sio však dokáže vysílat tak silné energetické vlny, že ani vaše Živé sklo vás neochrání. Můj boj s Falquaiem by oproti tom byl jako nic. Tehdy jsem bojovala za pomoci těla, které jsem ovládala. Nyní by se má síla snažila jen o to, aby mě můj budoucí Pán našel. Tudíž vám dávám navybranou. Buďto mě sami a dobrovolně odevzdáte do rukou Xavijů, nebo začnu volat o pomoc, vaši protivníci odhalí polohu tohoto města. Pokud budete mít štěstí, tak stihnete evakuovat většinu vašich poddaných, ale viděla bych to bledě," zašklabila se na ně Al.