Zajatci lži

Kapitola XXXIII

  Všechno se zdálo fajn až do chvíle, kdy se všude rozzářilo červené světlo, které rozhodně nevěstilo nic dobrého.   

Ray se polekaně vyhoupla na nohy a rychle se začala oblékat. Naházela na sebe své svršky, včetně kabátu, který zároveň představoval i brnění, jen momentálně vypadala trochu jinak. Co se to tu sakra děje? zanadávala v duchu a opatrně vystrčila hlavu ze dveří. Na jednu stranu jí to zajímalo, ale její druhá část jí stále kladla na srdce, aby byla maximálně opatrná a nikde se moc neukazovala? Ale co kdyby útočili Xavijové? V tom případě musím svým lidem pomoci. Tak jako oni pomohli mě. Nemohla bych je v tom nechat. 

Ray v jedné ruce pevně svírala svou hůl a kolem pasu si připevnila opasek s meči, které jí původně dal L'argas a ona je potom ukradla Ge'elsovi.
Měla bych se podívat do nižších pater, tam mám alespoň nějakou naději, že se něco dozvím, nebo třeba něco uvidím. Takhle to nemá cenu, pomyslela si Ray'lith a pomalu se plížila dál. Sice zatím nedoplnila zpět ani polovinu své energie, ale i přes to si byla takřka jistá, že se tu něco děje. Najednou skrz sklo zahlédla nějakou postavu, která měla namířeno směrem k ní. Ray se rychle rozhlédla kolem sebe a když se ujistila, že tu nikdo jiný není a šance útěk je minimální, rychle před sebe napřáhla hůl. Byla připravena se bránit.
To už se ale ta osoba vynořila zpoza rohu a Ray se výhružně přikrčila, jako dravé zvíře, chystající se zaútočit. Její tři srdce se vzrušením rozbušila o něco rychleji a dívčiny svaly se napjaly očekáváním. Chvíli napětí ovšem velmi rychle vystřídalo úlevné vydechnutí. Zpoza rohu se vynořil její přítel L'sat a rozčíleně na ní gestikuloval.

"Ray'lith musíš se okamžitě schovat," naléhal na ní a prudce jí uchopil za ruku. Elfka se ani nestihla pořádně rozkoukat a už jí táhl kamsi do nitra celého komplexu. Spěšně za ním klopýtala a snažila se zapamatovat si cestu místy, kudy procházeli. Zdejší chodby se neustále kroutily a zstáčely všemi směry pod zcela nemožnými úhly a připomínaly tak spletitý labyrint, z něhož není úniku.

"Počkej L'sate, kam mě to vlečeš," probrala se princezna ze svého ochromení a úpěnlivě se zahleděla na záda svého průvodce. Vůbec  nevěděla, co se děje. Když už se chtěla vyptávat dál, rudě blikající světla najednou zhasla a v podzemních místnostech opět zavládlo příjemné tlumené světlo. 

"Nečekaně sem přišli na kontrolu Královští. Nevím, jak je možné, že se naši Vládci objevili právě nyní, ale vypadá to, že jsou konečně připraveni nám pomoci. Tedy alespoň částečně. Na přenos do bezpečnějšího místa to zatím nevypadá, ale lepší materiální podporu možná dohodneme
Ale to  pro tuto chvíli není to  nejdůležitější. Vládci si chtějí nejdřív ze všeho prohlédnout celý zdejší komplex. Co nevidět budou na cestě sem a ty se do té doby musíš schovat někam, kde tě nenajdou a nevycítí. Pokud tedy chceš stále operovat na vlastní pěst." Nadhodil a letmo se na ní přes rameno ohlédl.

"Ale já to nechápu, proč zrovna teď?" zakroutila Ray'lith nevěřícně hlavou. A pak jí to došlo. Já jsem tak pitomá. No samozřejmě. To je určitě reakce na to naše noční rodinné setkání. Řekla jsem to ségře pěkně od plic a ta si to pro sebe určitě nenechala. Podle toho, jak jsem jí omlátila o hlavu, že se starají jen o sebe a svoje mocenské ambice si jistě dali dohromady, že musím být u někoho z našich schovaná. A teď tedy začali pátrat čas tedy rozhodně neztrácejí..

"Tuto otázku si zde klademe všichni, to se nemusíš bát, ale teď tě musíme někde dobře schovat. Mám u sebe jedno zařízení, které dokonale zamaskuje tvou energii. Respektive není to zařízení. Je to  mutační sérum s krátkodobou účinností. Je vystaveno pouze na biologickém principu, takže mutageny, které ti vpravím do těla, se po dvanáct hodinách bezezbytku a jakýchkoli vedlejších účinků rozloží. Raději ti dám ještě jednu dávku do zásoby, kdyby se tu náhodou zdrželi, ale pevně doufám, že to nebude třeba. Stále tu látku testuji. Sice všechny  zkoušky proběhly úspěšně, ale přece jen bych tě nerad vystavoval přílišnému riziku," seznámil jí Rádce se svým plánem.