Zajatci lži

Kapitola VI

Ahojky, tak jsem zase tady a tentokrát k tomu připojím i krátké kecy. Chtěla bych se moc omluvit, že poslední dobou porušuji svou tradici a nic vám sem nepíšu, ale jsem v maturitním ročníku a popravdě, stále jsem si na školní režim úplně nezvykla. Doufám, že budu nadále vydávat stejně pravidelně, ale s návratem na dvoudenní rozmezí nepočítejte. Možná po maturitě. No, snad se vám bude díl líbit. Zatím se mějte a moc se těším na vaše komentáře. Jen tak mimochodem, všiml si někdo, že Zajatci pravdy jsou opět první ve sci-fi? Jsem moc ráda a moc vám za to děkuji. 

Byla tam temnota a dívce bylo jasné, že i když má strach, jednou se tomu bude muset postavit tváří v tvář.

Lau'reth s Mor'grethem se na sebe překvapeně podívali. Jeden udivený pohled věnovali i bělovlásce. Ray se jen trochu pousmála a čekala, jak se situace dálky vyvine.

"T..tak dobře a čím jsme si to zasloužili," zakoktal Lauee.

"Ničím. Prostě mi některé věci dotekly až moc pozdě. Víš bratře, já chápu tvé antipatie vůči mě. I když jsem zjistil, jak to bylo s naším otcem, nikomu jsem nic neřekl. Vím, že to asi nenapravím tak snadno, ale měl jsem pro toto jednání své důvody. Byli jste ještě mladí a já ti nechtěl kazit už takhle dost špatný vztah s matkou. Ať už udělala cokoli, stále je to naše matka a já jí budu mít vždycky svým způsobem rád," svěřil se L'argas a podíval se po ostatních. "No, já už vás nebudu déle zdržovat. Mám ještě nějakou práci. Tak snad se zase brzy uvidíme Mor'grethe, Lau'rethe," pokynul oběma Xavijům. Naposledy se otočil ke své dívce a sehnul se k ní. Jemně jí políbil na čelo a při tom zašeptal: "Tak večer." S tím odešel. Ray se otočila hned, jak za ním zaklaply dveře. Stále ještě jí trochu bušilo srdce a na tváři se jí objevil zasněný úsměv.

"No, tak tohle je hodně vážný," vydechl plavovlasý elf a vesele dloubl do svého přítele.

"No aby ne, vždyť jsou to spřízněné duše. Teď to vidím úplně jasně. Že mě to netrklo dřív. Ty vaše energie.., jsem to hle hlupák!" vynadal si Mor'greth a zadíval se na Ray s přejícím úsměvem na tváři.

"Tedy, jen doufám, že tě k tomu nějak nedonutil. To by byl jeho styl," zamrmlal princ a nedůvěřivě zašilhal po dveřích. Vypadalo to, jako by je snad chtěl propálit.

"Ale no tak Lauee. Změnil se, cítím to v kostech. Sice to asi bude běh na dlouhou trať, ale já věřím, že pak už v něm nebude tolik zloby a zášti," pronesla Ray přesvědčeně.

"Jednou snad, ale nyní bych na to raději nesázel. Ano, už není tak krutý jako dřív, ale nezapomínej na to, jak dlouhou dobu tak žil. Byl k tomu vychováván. Vedli ho k tomu, že je předurčen vládnout. Náš otec to vštěpoval jak L'argasovi, tak Ge'elsovi. Já jen mám strach, že jednou se mezi nimi rozhoří spor. A moc bojím, co bude potom následovat. Nechtěl bych, aby ses do toho namočila taky. Nevím, co by se mohlo stát, ale mám takový divný pocit," zamyslel se Lauee.

"Já si myslím, že tvůj divný pocit souvisí asi s něčím trochu jiným," povzdechla si dívka a trochu se zachmuřila. Sice mu to původně říkat nechtěla, ale byl to jeden z jejích nejlepších přátel.

"Nechápu, o čem to mluvíš," zakroutil hlavou princ a v jeho slovech byla nevyřčená otázka.

"Víte, když jsem se po přeměně všechno učila, začaly se u mě projevovat různé neobvyklé schopnosti, ale to asi všichni víte. Několikrát jsem nad tím přemýšlela a některé věci mi stále unikaly. I na rodinu Rádců jsem měla dost podivné vlastnosti a dovednosti. Byla jsem vzpurná a nemusela jsem poslouchat prakticky nikoho. Snažila jsem se alespoň trochu mírnit, ale něco uvnitř mně mi říkalo, že je to špatně. Vybavovaly se mi vzpomínky, díky kterým mi bylo jasné, že má původní domněnka byla mylná. Postupně jsem měla stále větší podezření, až mi konečně došlo, kdo doopravdy jsem. Nejdřív jsem se bála to přijmout, ale došlo mi, že tím nic nevyřeším," pronesla Ray a zamyšleně se zadívala na Lau'retha.