Zajatci lži

~Kapitola L~

Žádám vás, abyste mi dovedli mou dceru ať už to bude stát cokoli a pokud možno nezraněnou," řekl a po tom strohém prohlášení se spojení přerušilo.

"No to si ze mě děláš srandu!" vykřikla dívka a poplašeně se rozhlédla. Kolem ní se v tu chvíli rozhostilo ticho. Všichni ještě zkoprněle sledovali obraz, který před několika málo okamžiky zmizel a v jejich tvářích viděla neskrývaný šok. L'sat se jako jediný ze všech zachoval duchapřítomně a ihned se na ní otočil.

"Chyťte ji!" zahřměl jeho hlas na celou místnost a ukázal přímo na Ray. Hned na to sám vytasil meč a upřel na ní své modré oči.
V Ray se najednou něco sevřelo. Ten jeho pohled jí byl něčím podivně nepříjemný a ona až moc dobře věděla čím. Nenapadlo ji, že něco podobného někdy uvidí, natož, že tomu bude muset sama čelit. Duhovka jeho očí najednou vypadala jinak. Jako by o odstín zesvětlala. Nyní se již nepodobala té modré až tyrkysové barvě, která jí vždycky připomínala barvu hlubokého oceánu. Nyní to byla spíše světlá nebeská modř.

Najednou se dívce před očima vynořila vzpomínka na rozhovor, který spolu vedli teprve před několika hodinami.

"Návijské panovnické rody jsou již odedávna známy svou schopností rozkazovat níže postaveným elfům. Je to naše rodová hyerarchie, které jsme bezmezně oddáni. Tak to bylo, je a také vždy bude. Ale i tato moc má nějakou pojistku. Když někdo upadne v nemilost krále a on pošle své vojáky proti němu, může nastat situace nazývající se Sília. Jedná se o stav vědomí, kdy osoba zapomene na příjemné chvíle, přátelství, dokonce i lásku, na všechny dobré věci, které s daným Zentijem prožil. Nedochází k tomu nijak často, ale pokud má někdo bojovat proti svému dobrému známému nebo dokonce rodině, je to nezbytné. Ten dotyčný by se buď rozkazu mohl bránit nebo by ho to mohlo psychicky zničit. Díky Sílii k tomu ale nedojde. Je to něco jako obranný mechanismus, který chrání naše vědomí v takto vyhrocené situaci, kdy loajalita k vládci musí převážit nad osobními pocity vykonavatele královské vůle," vysvětloval jí L'sat princip, na němž fungovaly královy příkazy. Bylo to teprve včera a tak to měla v dokonalé paměti.

"A to platí u všech? zeptala se ho tehdy a zvědavě na něho koukala.

"Jsi chytrá," uznal její učitel a přátelsky se na ní pousmál. "Ne, platí to jen v případě, že osoba na níž příslušný rozkaz působí není královského rodu. Tvůj bratr, kupříkladu, tomu nikdy nebude podléhat a jelikož je prvorozený, tak bude mít vždycky možnost se z každého rozkazu svého otce nějak vykroutit," zamyslel se plavovlasý. "Víš, že mu to někdy trochu závidím?" zasmál se, ale v jeho úsměvu jako by zaslechla i stopu smutku.
"Ano, to chápu," kývla hlavou bělovláska.

Ihned jí ovšem vrátil do reality zvuk velmi rychle se přibližujících kroků. Ray'lith pohotově vytáhla jeden z L'argasových mečů a obratně zablokovala prudký úder, který jí mířil rovnou na hlavu. Samozřejmě byla rána vedena tak, aby jí jen omráčila. Nikdo jí nechtěl rozpůlit naporcovat ani přizabít, ale zároveň jí nehodlal nijak podcenit.

"L'sate, jsme přece přátelé," snažila se ho probrat bělovláska, ale Strážce se na ní jen zamračil a dál na ní dorážel.

"Za každých okolností uposlechnu rozkaz svého vládce, to bys měla vědět, pokud jsme někdy byli přátelé," odsekl a uskočil od ní. Ray si byla moc dobře vědoma toho, že zatím zcela nezvládá jejich styl boje, proto ho hned následovala. Kdyby ho od sebe pustila dál, získal by tak prostor, který byl pro jeho, místy až akrobatické bojové umění, nezbytný.

"To samozřejmě vím, ale co když to není správné," zeptala se ho a snažila rozptýlit jeho pozornost a do jeho srdce zanést alespoň stín pochybností. Stačilo by jí, aby jen na malou chvilku zpomalil, nebo se zasekl, aby mohla aktivovat své schopnosti pomocí energie. V tuhle chvíli to však bylo zcela nemožné. Musela údery vykrývat až příliš rychle a zároveň nesměla spustit z očí byť jediného dalšího Zentije. Všichni přítomní mezitím ustoupili dozadu a vytvořili tak bojující dvojici dostatečný prostor.
Její síla potřebovala alespoň pár vteřin na probuzení a také se jí v té době nesměl nikdo dotýkat, jinak by to bylo marné.