Zajatci lži

Kapitola XXI

Musíte společně najít řešení, které bude vyhovovat oběma. Jinak se z lodi nikdy nedostaneš, zašeptal drak a v jeho hlase zazníval smutek a obavy.
"Tak dobře, udělám to," zašeptala Ray

Její odhodlání bylo velké a také dobře věděla, že tohle je poslední chvíle, kdy se od ní Xavijové drží dál. Nyní už totiž docela chápala, o co Ge'elsovi jde. Snažil se jí dokázat že už nemá žádné další možnosti, že už pro ni není úniku. Nebo něco na ten způsob, zavrčel hlas v dívčině podvědomí a bělovláska se ošila.

Když Gesík něco chce, skoro vždycky to dostane, připomněla si jednu z l'argasových oblíbených průpovídek a trochu se usmála. Každá vzpomínka na něj jí pokaždé zahřála u srdce.

Ne, to si nebudu připouštět musím se sebou honem něco udělat. Co nejrychleji se musím do Trůnního sálu. Další příležitost už mít nebudu, napomenula se Ray'lith a uháněla k místu, které jí sice vždycky fascinovalo, ale na druhou stranu se ho i bála. Stalo se tam tolik věcí, které jí převrátily život vzhůru nohama.

Pojď. Opět zaslechla ten známý vtíravý šepot. Přestože si říkala, že ho bude tentokrát ignorovat, nešlo to. Byl tak příjemný a omamný, že ho nemohla neuposlechnout. Její vysoké boty klapaly o podlahu stále rychleji. Nemohla si prostě pomoct. Něco jí k tomu místu přitahovalo, jako by vládlo skoro magnetickou silou. Tenhle pocit už znala. Bylo to skoro stejné, jako když jí ovládl naposledy. Ale Ray se tentokrát rozhodla neustoupit.

Najednou se jí zdálo, že se čas na malinký okamžik zpomalil, jako by klopýtl. Bylo to tak nepatrné, že chvíli nedokázala říct, jestli se to vůbec stalo. Vtom koutkem oka zahlédla nějaký pohyb. Rychle uskočila doleva ke stěně a tak tak se v poslední chvíli vyhnula čepeli, která jí měla naplocho udeřit do boku.

"Chytrá holka. Možná to nakonec přehodnotím a dám ti ještě šanci naposledy se mi vzdát. Umíš si představit, co bychom spolu mohli dokázat? Časem bychom možná dokázali i smýt rozdíl mezi Xaviji a Zentiji. No nebylo by to skvělé? Stačí jen, aby ses mi přestala vzpírat. S tvou krví a mým vlivem bychom to jednou docela jistě dokázali," nabádal jí. Dívka v jeho očích zahlédla tu samou jiskru, kterou mnohdy vídala u svého přítele.

"Moc dobře víš, že to právě udělat nemohu. Mám své závazky. Ale víš co je hlavní důvod proč to nejde?Nevěřím ti ani co by se za nehet vešlo. Už jsem ti to říkala mockrát, ale ty tomu stále nevěříš. Už tolikrát jsi mi podkopl nohy, že už ti nemohu důvěřovat ani kdybych chtěla," zakroutila Ray hlavou a pevněji sevřela prsty kolem rukojeti své energetické pistole.

"Jak chceš. Ale věř mi, že tě nebudu šetřit ani když jsi se teprve nedávno zotavila. Jsi pro můj lid hrozbou a jako takovou tě nemohu nechat bez trestu," řekl a rovnou vyrazil. Ray rozhodila rukama a ihned se mu vyhnula. Nebyla zvyklá bojovat zároveň se střelnou zbraní i mečem. Od toho tu byli jiní.

Ray se po něm ohnala mečem a snažila se vytvořit si od něj alespoň malý odstup. To se jí však nepovedlo, protože její protivník úder celkem jednoduše vykryl. Dívce se dokonce zdálo, že to pro něj bylo až trapně nenáročné. Bělovláska se zachvěla, když si všimla ledové masky, kterou nasadil. Nedokázala teď z jeho obličeje vyčíst už vůbec nic. Dokonce ani ta radost z boje tam nebyla. Byl jen dokonale prázdný a netečný.

"Vzdej to. Ty tvé chabé pokusy mě ani v nejmenším nezastraší. Nemáš šanci vyhrát, tak už si to konečně přiznej," zasyčel jí zblízka do obličeje, když jí popadl za paži a prudce sní narazil na zeď. Její meč se zařinčením udeřil o stěnu a rayina tvář se zkroutila v bolestné grimase.