Lišajův příběh

Kamenné srdce

U Marinette

Marinette koukala na zprávy v televizi, kde promluvil i starosta Bourgeois a taky tam Nadja říkala něco o situaci, která se právě ted děla.

Ve zprávách

Nadja: Kameňáci po celé Paříži v tuhle dobu nevykazují žádné znaky pohybu, policie je izoluje o okolí.
Starosta Bourgeois: Nepovolíme, dokud nezjistíme, jak je vrátit do původní podoby.
Strážník Raincomprix: Ehm.
Starosta Bourgeois: Ale prozatím se nám to moc nedaří.
Nadja: Paříž spoléhá na své anděly strážné Berušku a černého Kocoura že nás spasí, Takže na nich závisí naše životy.

A když to Nadja dořekla, že spoléhají na mě a na mého parťaka Černého Kocoura jenom jsem si nahlas povzdechla a můj táta za chvilku řekl.

Tom: Broučku, já dobře vím jaký to je děs a hrůza, ale neboj se moje koťátko. Na Paříž dohlížejí dva superhrdinové a nejvíc jim pomůže, když uvidí, že nemáme vůbec žádný strach. Protože jim všichni věříme.

A Marinette se zamyslela a potom následně řekla.

Marinette: A co když Beruška selže.
Tom: Tak.....Ti přijdu na pomoct já, super pekař jde do akce.

Marinette se začala smát a pak následně řekla.

Marinette: Díky, super táto.

A potom ho ještě políbila na tvář a následně ho taky samozřejmě obejmula. A potom si už následně odběhla po schodech do svého pokoje pro svojí kabelku a tašku a přitom se znovu podívala na svůj šuplík, kam před tím uložila svoje mirakulum Kouzelné Berušky. A opět si povzdechla, ale pak je z toho šuplíku vzala a vydala jsem se do školy.

U Adriena doma u Nathalie

Tak jsem v jídelně čekala na Adriena, aby mohla začít jeho domácí výuka, ale on pořád nepřicházel. Čas ubíhal a Adrien nikde, pro sebe jsem si už začala říkat. Ehm, co tam dělá? A tak jsem se za ním vydala, potom když jsem vešla do jeho pokoje a řekla jsem Adriene? On tam nebyl, tak jsem to šla říct následně panu Agrestovi. I když jsem už předem věděla, co bude následovat a co asi řekne. Tak když jsem mu to oznámila, Gabriel Agreste řekl.

Gabriel: Neviděli jste ho odejít. Pokud se synovi něco stane, odnesete si to vy!

Z pohledu Adriena

Já jsem mezitím běžel rychlostí světla, abych mohl chodit na Gymnázium Francoise Duponta, který taky bylo střední školou, a taky jsi, chci už najít nějaký ti kamarády a kamarádky jako mají všichni ostatní mého věku. A když jsem to bral potom přes park, vyletěl Plagg a řekl.

Plagg: Jsi takový podivín, Adriene. Kdo by se hnal do školy, když muže trčet celý den doma.

A já jsem mu na to odpověděl, ty to nechápeš, už mě nebaví jako se pořad nechávat zavírat doma tátou. Chci být z ostatními lidmi, najít si už taky konečně nějaký přátelé a v poslední řadě taky chci chodit do normální školy, jak to dělají všichni ostatní.

Plagg: Eeeh, je mi s toho nějak slabo.

Víš, co je divní Plaggu? Že se cpeš jenom s tím odporným zahnívajícím Camembertem, a že já po něm potom celý dny páchnu, tohle je divní. Řekl jsem a Plagg mi na to zase odpověděl.

Plagg: Pokud se chceš umět měnit v superhrdinu, tak ten smrdutí sýr bude daní, kterou budeš muset zaplatit. Můj příteli.

A potom jsem si Plagga dal do košile a šel dál do té školy.