Lišajův příběh

Vidina

Z pohledu Michala

Marinette šla nahoru ke skříním a Adrien si v tu chvíli myslel, že se chce jít obléknout. Ale v tom se mýlil. Marinette si pak nahoře sedla a zavřela za sebou dveře sedla si k oknu a v duchu pro sebe si potom říkala.

Marinette: já si Adriena nezasloužím, vždy je na mě tak velice moc hodný a kvůli mně ho ovládl malém symbiot. A ke všemu před celým táborem se ztrapnil, já za všechno můžu. Kdybych před tím nechodila ven nic by se z toho nestalo.

Byla z toho hodně moc smutná. Už to bylo čtvrt hodiny, co Marinette odešla nahoru a Adrienovi to začínalo být divné a tak Adrien následně řekl Sandře.

Adrien: jdu se za ní podívat.

Sandra jen přikývla. A tak šel nahoru za Marinette a zaťukal na její dveře od jejího pokoje, Marinette si utřela slzy ze svých očí a následně pak řekla

Marinette: kdo je to?

A Adrien jí odpověděl, že je to on a hned se jí zeptal, jestli je v pořádku a Marinette trochu nejistým hlasem mu odpověděla, že je, ale Adrien jív tom moc nevěřil. A tak Adrien řekl, že jde k ní, a než Marinette stačila něco říct tak se dveře otevřeli. Marinette tam seděla na zemi a koukala se celou dobu z okna. Adrien se jí pak zeptal, co se jí stalo. Ale ona mu odpověděla, že nic. A Adrien jí řekl

Adrien: Mě může přeci říct všechno.

Jenže Marinette mu to i přesto neřekla a tak se Adrien trochu zamračil. A tak jí řekl.

Adrien: Marinette, víš přeci, že neumíš moc dobře lhát, sice se neznáme tak dlouho jako Sandra s Michalem, ale ta chvilka co se známe mi úplně stačí na to, abych to na tobě velmi dobře poznal, když mi lžeš.

Ale Marinette si pořad stála za svým, a Adrien jí řekl.

Adrien: proč mi nevěříš.

Ale tahle slova Marinette úplně nespíš, zaskočila a bylo to určitě na ní velmi vidět. Adrien chtěl odejít byl celkem dost uražený, když mu jeho holka takhle velmi moc lže. Ale v tom ho Marinette vzala za zápěstí a řekla aby zůstal že mu to teda všechno řekne. A tak se teda Adrien posadil. Marinette se pak následně zvedla a šla zavřít dveře od její ho pokoje, a pak mu to všechno následně řekla. Když dopověděla tak jí Adrien obejmul a řekl.

Adrien: jelikož mě má ráda Chloe, tak nikdy nedopustím, aby ti někdo nadával nebo ublížil.

Marinette se jen usmála a pak následně řekla.

Marinette: je to pravda, Adriene.

Pak konečně spolu sešli dolů a Marinette šla se Sandrou všem něco udělat k snídani. Adrien šel zase probudit mě, když jsem si tak krásně vyhruboval na gauči v obývaku. No co Sandra byl někde jinde a Adrien byl s Marinette nahoře tak jsem si něco pustil v televizi a lehnul jsem si u toho na gauč a proste jsem zabral no, přeci to znáte ne? Marinette se Sandrou pak přinesli snídani a všichni jsme se do ní pustili. Po snídani jsme si šli po jednom každý udělat svojí hygienu do koupelny, když byla jen jenom jedna a ke všemu společná. A šli jsme spolu do jídelny, kde čekala Karen, která nám řekla, ať napíšeme svým rodičům, že neví, kdy se odtud dostaneme. Pak nás všechny Karen vzala do haly, kde jsme si hrály bylo tam snad úplně jako všechno...

Byla to docela zábava. Mohli jsme tam dělat úplně cokoliv jsme jen chtěli. Hráli jsme si asi nejmíň hodinu a byli jsme úplně jako vyřízení. Tak jsme si pak sedli na lavičku a odpočívali jsme všichni společně. Karen nám pak řekla, že si máme jít dát svačinu a tak jsme všichni šli. Venku byl pořád neustále nějaký vítr a tak jsme přeběhli do hlavní budovy a šli jsme si dát tu svačinu. A přitom jsme si říkali vtipy a smáli jsme se u toho dost hodně. Až nás Karen musela okřiknout, abychom jsme se trochu ztišili. Po svačině nám všem řekla, ať si jdeme do svých chatek, ale hlavně ať u toho neděláme takovou strašnou neplechu. A potom se hlavně podívala na naší skupinu. Na to jsme se jenom usmáli a Marinette následně řekla