Lišajův příběh

Sandřino Panenství ⚠️

2 týden

Z pohledu Sandry

Když jsem se ráno probudila vedle Michala, zpočátku mi vůbec jako nedocházelo, jak jsem se sem vůbec dostala, ale postupem času jsem si začala všechno uvědomovat. Už ze mě veškerý alkohol vyprchal, takže jsem se plácla do čela. Proč jsem to proboha dělala? Proč jsem toho vypila až tolik? Kdybych splnila to, co jsem řekla a nevypila to celé, nic z toho by se jako nestalo. Vlastně jsem si uvědomovala jenom to, co se stalo chvilku po diskotéce a dál už vlastně vůbec nic. Michal si za mnou jenom povzdechl a trošku taky se ode mě odsunul. A potom řekl

Michal: Už jsi vzhůru Sany, viď?

Mhm, zamumlala jsem mu jako odpověď. Potom jsem se k němu otočila čelem a sledovala jeho tričko. A následně jsem mu potom řekla, chci se ti moc omluvit za ten včerejšek. Vůbec.... Vůbec jako nevím, proč jsem to vypila celý. Já... vlastně nejsem zvyklá pít, takže mi asi vážně stačila ta troška, aby mi to už vlezlo na mozek a nevěděla jsem, co v tu chvíli po pravdě dělám, a Michal mi na to řekl

Michal: Mně to vlastně ani tak nevadilo. Naskytlo se mi u toho několik příležitostí, které bys mi normálně ani nedovolila

Michal se snažil být vtipný jako vždy. Ale potom řekl

Michal: Ne, dělám si srandu. V nějakých chvílích jsem se o tebe i vážně bál, že si něco uděláš. Jsem rád, že teď už mluvíš zase za sebe,

A potom se usmál, a mě to nedalo a musela jsem se zeptat. A jaký příležitosti jsem ti poskytla?

Michal: No jak to jenom říct... Například by ses se mnou nelíbala po tom, co jsme se pohádali kvůli tvé broši

A v tu chvíli se odmlčel se, ale za chvíli ještě dodal.

Michal: A taky bych tě neviděl nikdy nahou

V tu chvíli jsem vyjekla, neviděl co?!

Michal: Klídek Sany, jenom jsem tě musel převlíknout do tvého oblíbeného pyžama.

Co jsem u toho dělala? Zeptala jsem se

Michal: Spala.

A potom jsem řekla, popiš mi všechno od té doby, co jsme se spolu líbali. A Michal řekl

Michal: Chtěl jsem tě vzít do naší chaty, tak jsme šli a tys mezitím zvracela. Potom ses šla umýt a potom jsi tam usnula s ručníkem na sobě. Přišel jsem tam za tebou, přenesl jsem tě na postel, obléknul do tvého pyžama a šel taky spát.

Na to jsem mu řekla, promiň, že jsem ti přidělala takové zbytečný starosti

Michal: Je pro mě pocta, starat se o tebe. Kéž bychom mohli ještě na nějakou tu dobu pokračovat

Opět se u toho zasnil, a taky přitom mě ostražitě sledoval, jak na to zareaguji. A tak jsem řekla, Michale, já... jsem ti už dávno odpustila za tu ztracenou brož, je to taky částečně i moje chyba, měla jsem si dávat větší pozor, abys to neudělal. A poté co se Michalovi rozzářily oči, se mě zeptal

Michal: takže už se ode mě nebudeš držet dál?

A v tom jsem se zasmála a následně jsem pak řekla, Ne. To moje ztracené Mirákulum určitě někdy najdeme, a dokud tu není žádný problém, není potřeba se kvůli tomu takhle stresovat. Místo to si to tu musíme užít, jak jsi mi včera řekl, a s těmi slovy jsem si ho potom k sobě přitáhla do polibku. I hned začal spolupracovat a po chvilce se nade mě vyhoupnul. Jednou rukou byl opřený o loket vedle mé hlavy a druhou mi přejížděl po mém boku. Když mi potom zajel dlaní pod moje tílko, zrovna někdo zaklepal na dveře. A tak se ode mě odtáhnul a zaklel. Oba dva jsme pak vstali a došli ke dveřím. Za nimi stála Markéta, která následně povídala.