Lišajův příběh

Ztracená brož

A Motýlek jenom sklopil svůj pohled a potom řekl

Butterfly Man: rozumím, promin mi to Peacock

A já jsem mu na to řekla hloupá omluva mi jako nestačí, s těmi to slovy jsem pak odběhla pryč. Rychle jsem se zase vrátila do naší chaty a k mému překvapení tu Michal vůbec nebyl. V tu chvíli jsem si uvědomila, že by  to bylo stejně velmi špatné a taky by to byl velmi velký trapas, kdyby tady jako ted byl, protože bych jsem se před ním přímo detransformovala. Potom jsem se svalila na postel a zabořila jsem svůj obličej přímo do polštaře. A z očí mi začali téct slzy a po celé místnosti se začali ozývat moje vzlyky.

Za chvilku jsem uslyšela, jak přišel Michal. Poté co za sebou zavřel dveře tak si sednul na kraj postele. Ale já jsem mu vůbec nevěnovala žádnou pozornost a dál jsem brečela, první den na tomto táboru a všechno se takhle pokazilo. Tohle  měl být jako ten nejlepší tábor ze všech, taky jsem se měla dát jako dohromady s Michalem. Ale místo toho mi mezitím zlomil srdce a já jsem se zase pohádala s Motýlkem a ke všemu jsem ještě zlomila srdce jemu. A Michal poté co mi položil svojí ruku na mé rameno tak zašeptal

Michal: Sandro ? Sany, copak se stalo ? pořád jsi vedle z toho, co jsem ti řekl a nebo tě trapí uplně něco jiného

A já jsem jen zavrtěla hlavou a řekla jsem nech mě jako být ! Stejně vůbec nevíš, o co tady jako jde a on mi na to řekl

Michal: mužeš se mi svěřit jestli chceš, kdyby trapilo něco mě, tady bych se ti přeci svěřil  a řekl ti to 

To je vtipné. To stejné jsem mu taky řekla před několika hodinami a tak jsem zamumlala do polštaře ale vždyt to je přeci jedno a Michal mi na to řekl

Michal: ne to není

A tak jsem zvedla svojí hlavu, a otřela jsem si svoje oči a pak jsem se podívala na Michala, a potom jsem řekla jen si to ted klidně přiznej Michale. Tobě jsem jako uplně jedno, jestli mě ted jako něco trapí nebo ne. A Michal mi na to řekl.

Michal: no to teda není. Sany, máme společnou chatku i místnost, tomu ke všemu ještě máme jednu koupelnu společnou a svým způsobem taky spíme společně i v jedné posteli. Myslíš si že jsi mi potom všem jako uplně ukradená ?

A já jsem jenom přikyvla na souhlas a Michal pokračoval dál ve své myšlence, a tak mi potom na to řekl

Michal: tak to teda není. Mam tě rád a taky jsem rád že jsi moje nejlepší kamarádka a taky mi na tobě velmi zaleží. Budeme spát jako vedle sebe celé ty tři týdny, potřebuju to jako vědět co tě trapí, abych tě mohl utěšit. Potřebuju abys byla štasná a taky aby si nahodila ten tvuj užasný usměv a taky aby naš tým..........tím hlavně myslím nás dva......abychom byli silní a každou vyzvu dokonale zvladli i každý úkol co si na nás připravili.

A já jsem na to řekla nebo spíš jsem se zeptala, a proč vedle sebe musíme jenom spát jako nejlepší kamarádi ? A pak mi po tvári stekla další slza, ale Michal jí setřel svym prstem a ještě u toho řekl

Michal: Sandro.......dej tomu čas, třeba se ti možna vyplní i to tvoje přaní nakonec

Pak jsem si hlavu položila na polštař a dívala jsem se na Michalovu peřinu na které seděl. Potom jsem se jen rychle podívala z okna. Už byla jako tma, co znamelano jako, že bych měla už jít asi spát. Uvnitř u naší postele ted svítila lampička, kterou měl Michal na nočním stolku. Ačkoli se mi ted nechtělo, nakonec jsem se zvedla a ze svého kufru jsem si vytáhla pyžamo. Potom v koupelně jsem se převlékla do modrého tílka a zeleních kratásku, protože to bylo moje nejoblíbenější pyžamo ze všech. To oblečení které jsem měla na sobě přetím, jsem potom jen hodila na svůj kufr a lehla jsem si na postel. Když jsem se pak přikryla peřinou tak jsem chvilku sledovala Michala, jak si sundal svoje tričko a lehnul si taky. On bude spát jenom v kratasech ? říkala jsem si sama pro sebe, potom jsem se k němu otočila zády, abych jsem se na něho pořád nedívala a taky jsem potom i zavřela svoje oči. Pak jsem uslyšela cvaknutí a taky šumění peřiny od toho jak Michal zhasnul a zalezl pod peřinu a pak se šeptem zeptal.