Lišajův příběh

League of Revenge

Ráno

Duusu: Sandro Vstávej snad nechceš přijít pozdě!?

Křičí na Sandru pisklaví hlásek jménem Duusu.

Sandro: už jdu Duusu.

Řekla a následně vstala. Potom následně se šla dolů poklopem a ano má pokoj na půdě nebo v nějakém tom podkroví ale to je teď jako jedno. Šla po schodech a přímo do jejich kuchyně tam na ní už kouká její mamka s taťkou kteří okouzlujícím úsměv. Úsměv jim samozřejmě oplatila a šla se najíst. Když ji všechno jídlo spadlo dolů.

Sandra: ehm už zase.

A tak ho sebrala a pak ho trošku očistila a následně ho snědla, po jídle se šla osprchovat a taky i vyčistit zuby. Následně se oblékla a kouknula na hodiny.

Sandra: a kruci vždyť já přijdu pozdě, Duusu honem rychle do kabelky.

A jak Sandra řekla tak Duusu udělala

Duusu: já to slyšela Hihihi.
Sandra: prosím tě Duusu už nic neříkej.

Následně řekla Sandra a už šla, když potom byla u vchodových dveří tak najednou uslyšela nějaký křik.

Sandra: ale ne, něco se děje.

Řekla a následně zavřela rychle dveře a potom taky šla za keř a následně tam řekla.

Sandra: Duusu a já si myslela že dnešní školný de nebude nikdo potřebovat mojí pomoct.
Duusu: jo Sandro taky jsem si to Myslela, tak teď řekni ty slova.
Sandra: Duusu pírka!!!

A tak se následně vydala po Pařížských budovách přímo k tomu místu kde se právě něco dělo. Poté co tam dorazila, uviděla tam nějakou divnou partičku, která zrovna demolovala místní Banku a tak teda se rozeběhla s tím, že je vyřídí s jednou ranou, ale to co se následně stalo, to jako zrovna nečekala. Najednou se zvedla písečná bouře, která měla taky v sobě i kousky ohnivých výparů kouře a následně taky i kousky živé elektřiny a tak Sandra ztrácela pomalu vědomí a taky zároveň nemohla pomalu dýchat a potom co ta písečná bouře s kousky výparu a i s kousky živé elektřiny zmizela následně Sandru zasáhli dva silné vodní proudy spojení v jeden a tak jí to odhodilo, až nakonec dopadla tak kde mela momentálně v tu chvíli správně byt. Dopadla totiž přímo před hlavní vchod své školy kde jí Michal následně poprvé řekl, že je výjimečná než ostatní holky.

Z pohledu Nikol

Když jsme s mým přítelem Arnoštem dorazili k naší škole kolem 7:30h, začali jsme čekali na ty naše hrdličky, ale oni stále nepřicházeli. Když potom bylo skoro 8:00h tak se všichni už shromažďovali ve třídách, ale já s Arnoštem jsme furt čekali na Sandru s Michalem, až společně dorazí. Když bylo kolem 7:43h jsme si nakonec s Arnoštem řekli, že se už nato vykašleme a že už jdeme taky do třídy, abychom jsme kvůli nim neměli taky nějaké ty problémy. A když jsme se pak společně blížily k hlavnímu vchodu tak se najednou ozvala obrovská rána, a tak jsme teda běželi k tomu vchodu. A poté co jsme tam doběhli jsme tam uviděli jak na schodech leží Peacock a je bezvědomí, a tak jsme jí vzali do naší třídy a tam jí následně dali i první pomoct. Za chvilku naší školu obklíčila nějaká bariera z písku a dalších 5 divných týpku vešla do naší školy a potě co nás obrovská voda všechny vyhnala ze tříd, teda ostatní my jsme všechny vyšli dobrovolně z naší třídy teda ostatní kromě mě protože já jsem chránila Peacock aby jí nenašli. Potom co všechny nahnali doprostřed naší školy tak jejich vůdce následně řekl.