League of Revenge

5 0 0
                                    

Ráno

Duusu: Sandro Vstávej snad nechceš přijít pozdě!?

Křičí na Sandru pisklaví hlásek jménem Duusu.

Sandro: už jdu Duusu.

Řekla a následně vstala. Potom následně se šla dolů poklopem a ano má pokoj na půdě nebo v nějakém tom podkroví ale to je teď jako jedno. Šla po schodech a přímo do jejich kuchyně tam na ní už kouká její mamka s taťkou kteří okouzlujícím úsměv. Úsměv jim samozřejmě oplatila a šla se najíst. Když ji všechno jídlo spadlo dolů.

Sandra: ehm už zase.

A tak ho sebrala a pak ho trošku očistila a následně ho snědla, po jídle se šla osprchovat a taky i vyčistit zuby. Následně se oblékla a kouknula na hodiny.

Sandra: a kruci vždyť já přijdu pozdě, Duusu honem rychle do kabelky.

A jak Sandra řekla tak Duusu udělala

Duusu: já to slyšela Hihihi.
Sandra: prosím tě Duusu už nic neříkej.

Následně řekla Sandra a už šla, když potom byla u vchodových dveří tak najednou uslyšela nějaký křik.

Sandra: ale ne, něco se děje.

Řekla a následně zavřela rychle dveře a potom taky šla za keř a následně tam řekla.

Sandra: Duusu a já si myslela že dnešní školný de nebude nikdo potřebovat mojí pomoct.
Duusu: jo Sandro taky jsem si to Myslela, tak teď řekni ty slova.
Sandra: Duusu pírka!!!

A tak se následně vydala po Pařížských budovách přímo k tomu místu kde se právě něco dělo. Poté co tam dorazila, uviděla tam nějakou divnou partičku, která zrovna demolovala místní Banku a tak teda se rozeběhla s tím, že je vyřídí s jednou ranou, ale to co se následně stalo, to jako zrovna nečekala. Najednou se zvedla písečná bouře, která měla taky v sobě i kousky ohnivých výparů kouře a následně taky i kousky živé elektřiny a tak Sandra ztrácela pomalu vědomí a taky zároveň nemohla pomalu dýchat a potom co ta písečná bouře s kousky výparu a i s kousky živé elektřiny zmizela následně Sandru zasáhli dva silné vodní proudy spojení v jeden a tak jí to odhodilo, až nakonec dopadla tak kde mela momentálně v tu chvíli správně byt. Dopadla totiž přímo před hlavní vchod své školy kde jí Michal následně poprvé řekl, že je výjimečná než ostatní holky.

Z pohledu Nikol

Když jsme s mým přítelem Arnoštem dorazili k naší škole kolem 7:30h, začali jsme čekali na ty naše hrdličky, ale oni stále nepřicházeli. Když potom bylo skoro 8:00h tak se všichni už shromažďovali ve třídách, ale já s Arnoštem jsme furt čekali na Sandru s Michalem, až společně dorazí. Když bylo kolem 7:43h jsme si nakonec s Arnoštem řekli, že se už nato vykašleme a že už jdeme taky do třídy, abychom jsme kvůli nim neměli taky nějaké ty problémy. A když jsme se pak společně blížily k hlavnímu vchodu tak se najednou ozvala obrovská rána, a tak jsme teda běželi k tomu vchodu. A poté co jsme tam doběhli jsme tam uviděli jak na schodech leží Peacock a je bezvědomí, a tak jsme jí vzali do naší třídy a tam jí následně dali i první pomoct. Za chvilku naší školu obklíčila nějaká bariera z písku a dalších 5 divných týpku vešla do naší školy a potě co nás obrovská voda všechny vyhnala ze tříd, teda ostatní my jsme všechny vyšli dobrovolně z naší třídy teda ostatní kromě mě protože já jsem chránila Peacock aby jí nenašli. Potom co všechny nahnali doprostřed naší školy tak jejich vůdce následně řekl.

Lišajův příběhKde žijí příběhy. Začni objevovat