Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 6

Bohužel moje doufání se ukázalo jako zbytečné a můj pohodový sobotní večer narušilo nečekané překvapení. Jako by jich za poslední dobu nebylo dost. Ležela jsem zrovna na gauči oblečená do pohodlného pyžama a hledala film, na který bych se mohla kouknout, když v tom můj byt protnul řinčivý zvuk domovního zvonku. Překvapilo mě to, protože jsem rozhodně nečekala žádnou návštěvu. Když se ten samý zvuk ozval znovu, pohotově jsem vyskočila z gauče. Po cestě ke vchodovým dveřím jsem na sebe hodila chlupatý župan a pak je otevřela. Za dveřmi stál Dominic.

,,Ehm..co tu děláte?" zeptala jsem se překvapeně a celého jsem ho přejela pohledem. Z jeho výrazu se dalo poznat, že rozhodně není v nejlepším rozpoložením.

,,Já..nemám kam jinam jít," povzdychl si a zadíval se mi do očí.

,,Jak to myslíte?" jak vůbec ví, kde bydlím?

,,Tady byste neměl být," nikdy se mi nestalo, že by můj pacient přišel ke mně do bytu.

,,Matka mě nechce pustit domů," náš oční kontakt se čím dál víc prohluboval. Jeho pohled vypadal dost zoufale. Proboha co to je za člověka ta jeho matka?

,,Co se stalo?"

Dominic se zhluboka nadechl.

,,Pořád mě obviňuje, že jí všude pomlouvám."

,,Takže jí to nepřešlo," řekla jsem si spíš sama pro sebe, ale on mě zdá se slyšel.

,,Ne..," hlesl.

Uvnitř mě se znovu probudila má nekonečná empatie k druhým lidem.

,,Tak dobře, pojďte dál," nechtěla jsem ho mít u sebe doma. Nemohla jsem ho ale nechat spát na ulici.

,,Posaďte se," pokynula jsem hlavou ke gauči, když jsme došli do mého obývacího pokoje.

,,Dáte si něco?" snažila jsem se chovat co nejvstřícněji.

,,Ne, díky," zakýval hlavou a pak sklopil zrak na můj koberec.

Nevěděla jsem o čem se s ním bavit. On ale zřejmě věděl.

,,To od matky mám ty modřiny," řekl. Překvapilo mě, že se rozhodl mi takovou věc říct.

,,Bije vás?" soucitně jsem se na něho podívala.

,,Občas...," odpověděl zkroušeně ,,asi jste si všimla, že má problémy s alkoholem."

,,To ano," přitakala jsem a posadila se na křeslo kousek od něho.

,,Začalo to, když od nás odešel otec," povzdychl si.

,,Byla na něho naštvaná, milovala ho, ale její láska se změnila v nenávist a tu si začala vybíjet na mně."

,,To mě mrzí," nenapadlo mě co jiného na to říct, zřejmě jsem byla ještě pořád z jeho návštěvy vyvedená z míry.

,,Pořád mi říká, že jsem stejný jako on, že jí jednoho dne taky opustím," pokračoval.

Na mysl mi vyplula otázka.

,,A ty pomluvy, proč si myslí, že jí pomlouváte?"

K mému stálému překvapení mi Dominic bez zdráhání odpověděl.

,,Lidi si začali všímat, že má problémy, vlastně si za to může sama, svoje chlastání moc neschovávala," na chvíli se odmlčel, ale pak začal znovu mluvit.

,,Když pak zaslechla, jak si o ní šuškají, obvinila mě, že jsem jim o jejím pití řekl já, začala chodit chlastat do barů a pak dělala blbosti," doslova ze sebe chrlil věty.

Pak na mě namířil svůj pohled.

,,Proč bych to někomu říkal, když to každý ví i beztoho a pomlouvají i mě?" zdálo se mi jako bych v jeho očích viděla zalesknout se slzy.