Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 15

,,Teda, netušil jsem, že někdo dokáže křičet takhle nahlas," zakřenil se Dominic, když jsme pomalu odcházeli od té hrůzostrašné atrakce.

,,Já jsem netušila, že bych na takovou věc někdy vlezla," vydechla jsem ze sebe ztěžka. Překvapovalo mě, že jsem se vůbec dokázala udržet na nohou. Kolena se mi po tom, co jsem musela zažít nejhorších pět minut svého života, šíleně třásla a srdce mi bušilo tak zběsile, že jsem se bála, aby se neprodralo skrz můj hrudní koš a nevypadlo ven.

,,Páni, vypadáš fakt blbě," pronesl Dominic, když na mě spočinul jeho pohled, ,,jsi celá zelená."

,,Díky," ušklíbla jsem se.

Pokud jsem vypadala tak jak jsem se cítila, tak jsem se raději ani nechtěla vidět. Kromě toho, že jsem se třásla vlastně úplně celá, jsem cítila, jak se mi houpe žaludek ze strany na stranu. Všechny mé myšlenky se motaly okolo jednoho a to, zda se vyzvracet hned a doufat, že se mi uleví, nebo se to pokusit rozdýchat.

Ušli jsme jen pár kroků, ale já už dál pokračovat nemohla. Zastavila jsem se na kraji cesty, trochu jsem se předklonila a opřela se dlaněmi o svá kolena. Neměla jsem se nechat přemluvit. Moc dobře jsem věděla, že mi výšky nedělají dobře. Když mě ale Dominic začal tahat za ruku a nepřestával mě s prosebným výrazem přemlouvat a přesvědčovat o tom, že to bude zábava, nedokázala jsem dál odolat. A teď jsem tam kvůli své vlastní blbosti stála s motající se hlavou a skoro převráceným žaludkem. Nakonec si ještě pozvracím to nové oblečení. Při této myšlence jsem se musela uchechtnout.

,,V pohodě?" ozvalo se vedle mě, což mě dostalo zpátky do reality.

Hlavu jsem mírně pootočila do strany, ze které vycházel hlas a spatřila Dominicův starostlivý výraz.

,,Jo...jen...jen to potřebuju vydýchat," odpověděla jsem mu a zhluboka se nadechla.

,,Dobře, na atrakce už teda nepůjdeme."

,,Jo, to je dobrý nápad," vydechla jsem nasátý vzduch z plic. Cítila jsem, jak se mi pomalu začínalo dělat lépe.

Dominic se vedle mě jen tiše zasmál. Možná jsem měla obrátit obsah svého žaludku na něj, třeba by mu to pak tak vtipné nepřišlo.

,,Nechceš si jí někam sednout, třeba by ti pomohlo, kdyby ses napila," navrhl po chvilce ticha.

Měl pravdu, možná bude lepší se posadit, než stát u cesty. Pomalu jsem se narovnala.

,,Tak dobře," zakývala jsem souhlasně hlavou, která se mi už naštěstí netočila.

Dominic na mě také kývl a pomalým krokem, tak abych mu nejspíš stačila, se rozešel někam mezi stánky.

,,Posaď se, já ti objednám," řekl, když jsme došli k jednomu menšímu stánku, který měl před sebou postavené dřevěné lavice se stoly. Najednou byl nějak moc starostlivý, na to, že se mi ještě před pár minutami smál.

,,Dám si colu, díky," usmála jsem se na něho a sedla si na lavičku. V žaludku jsem sice ještě pořád cítila nepříjemné vibrace, i přes to jsem se už cítila o dost lépe. Dokonce jsem si dokázala užívat sluneční paprsky, které mi dopadaly na tvář a příjemně mě na ní hřály.

,,Tady to je a donesl jsem ti i něco jako omluvu za to, že jsem tě přemluvil na tu atrakci," postavil přede mě Dominic po chvíli orosený kelímek plný tmavé tekutiny.

Počkat, co to říkal, něco mi donesl?

,,Páni," vydechla jsem překvapeně, ,,Cukrovou vatu jsem nejedla asi tak deset let."

Nadšeně jsem si od něho vzala růžový nadýchaný obláček na špejli, a cítila jsem, jak se mi při pohledu na tu sladkost doslova zbíhaly sliny.

Pak mé nadšení ale trochu opadlo.

,,Nevím, jestli je dobrý nápad něco jíst, když mi ještě před chvílí bylo špatně," zamračila jsem se.

Dominic se však usmíval bez přestání.

,,Tak to zkus," vybídl mě.