Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 32

Nakonec se mi přeci jenom Dominica povedlo přemluvit k tomu, aby se mnou na koncert šel a tak mě v sobotu vyzvedl doma a společně jsme se vydali k místu konání. Koncert probíhal venku na rozlehlé louce za městem. Cesta trvala několik desítek minut. Já však byla tak natěšená, že mi přišlo jako bychom šli snad několik hodin.

Když jsem před námi spatřila velké brány, před kterými stáli vysocí chlapi kontrolující lístky, musela jsem vynaložit veškerou svojí sílu, abych radostně nezavýskla jako rozbouřený puberťák. Člověk by ani neřekl, co s ním koncert jeho oblíbeného interpreta dokáže udělat.

Po tom, co nám sekuriťáci zkontrolovali lístky, jsme mohli konečně vstoupit do vytvořeného areálu. Prošla jsem bránou a rozhlédla se kolem sebe. Všude kolem se to hemžilo lidmi, až jsem si myslela, že se tam snad nic jiného kromě nich nenachází. Po chvíli jsem si ale všimla stánku s merchem, který mě ihned zaujal a tak jsem se k němu s úsměvem vydala.

Prodávala se v něm převážně trička a náramky. K mému překvapení byly ceny ve stánku více než přívětivě. Hned jakmile jsem zpozorovala černé tričko s roztomilým potiskem kočky na zádech, měla jsem jasno.

,,Tohle si vezmu," oznámila jsem nadšeně Dominicovi postávajícímu vedle.

Nic na moje slova neodpověděl, čehož jsem si skrz mou radost z trička ani nevšimla. S širokým úsměvem jsem o něho poprosila prodávajícího, zaplatila a pak sevřela ten kus látky v rukou.

,,Co na něj říkáš?" promluvila jsem znovu a roztáhla tričko, tak aby bylo potiskem otočeno k Dominicovi.

,,Hezký," hlesl.

Tričko jsem otočila potiskem k sobě a ještě chvilku se na něho s širokým úsměvem dívala. Když jsem se do sytosti vynadívala, schovala jsem si ho do kabelky, kterou jsem měla pověšenou na rameni.

,,Co teď?" upřela jsem na Dominica tázavý pohled.

Do koncertu zbýval ještě nějaký čas.

,,Nevím," pokrčil Dominic rameny.

Znovu jsem se tedy rozhlédla kolem.

,,Ale já vím!" vyhrkla jsem ze sebe a chytila ho pevně za ruku.

V mém zorném poli se totiž objevil pán nesoucí v ruce tác s potištěnými plastovými kelímky. Ne, že bych tolik chtěla kelímek, ale rozhodně jsem se chtěla napít něčeho studeného, neboť bylo ten den docela vedro. Zastavila jsem nás tedy před pánem, pustila Dominicovu ruku a zadívala se na kelímky. Docela mě překvapilo, že oproti stánku s merchem pití, které pán nabízel, bylo hodně drahé. Bohužel to vypadalo, že nikde jinde nenajdeme jiné a tak jsem si jeden kelímek koupila.

Při placení jsem zaregistrovala jak se Dominic díval do své peněženky. Pak ji ale uklidil do kapsy a mlčel.

,,Ty si nedáš?" zeptala jsem se.

,,Ne," odpověděl až podezřele rázně a odvrátil ode mě pohled.

,,Ale je vedro, měl by si něco vypít," namítla jsem.

Hned na to jsem se trochu uchechtla, neboť jsem si v tu chvíli připadala jako jeho mamka.

,,Já nechci, nemám žízeň," řekl Dominic.

Mně však došlo, že je za tím něco úplně jiného. Proč by se přeci předtím díval do peněženky?

,,Já ti to pití koupím," oznámila jsem mu a než stihl cokoli odpovědět, strčila jsem pánovi s tácem další peníze.

Dominic si nahlas povzdychl, ale nakonec obrátil pohled na prodávajícího pána.

,,Fajn, dám si pivo," pronesl.

Namířila jsem na něho tázavý pohled.

,,Pivo?" vypadlo ze mě.

,,Jo," kývl hlavou na pána a hned potom si od něho vzal kelímek, ,,jedno pivo mě snad nezabije."