Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 28

Po cestě jsem Dominica přemluvila k tomu, aby se mnou šel ke mně do bytu. Vypadal strašně. Levé oko mu začala napuchat a z nosu se mu linula krvavá cestička. Rozhodně potřeboval ošetřit. Vešli jsme tedy dovnitř. Dominic se posadil na gauč a já si zatím došla pro tampónky, které jsem lehce namočila v umyvadle a sáček mražené zeleniny.

Posadila jsem se naproti Dominicovi.

,,Tak ukaž," vyzvala jsem ho, a když na mě odevzdaně natočil svůj obličej, začala jsem s ošetřováním.

,,Sss...auu...," sykl, když jsem se tampónkem dotkla jeho nosu.

,,Promiň," starostlivě jsem na něho pohlédla.

,,To je v pohodě," řekl mi na to a dál poslušně držel.

Maximálně opatrně jsem mu setřela zaschlou krev z pod nosu.

,,Tady to si přilož k oku," podala jsem mu zmražený sáček, ,,mělo by to zmírnit otok."

,,Dobře," kývl hlavou a udělal, jak jsem řekla.

Pak si povzdychl.

,,Co?" podívala jsem se na něho tázavě.

,,Já jen...jsi hodná, že se o mě takhle staráš, ani si to nezasloužím."

,,Proč by sis to nezasloužil?"

,,Protože jsem tu rvačku začal," odpověděl mi a hned na to se s bolestným syknutím zamračil.

Ani nevím proč, ale musela jsem se nad jeho slovy pousmát. Bylo zajímavé, že když se choval špatně, téměř si to neuvědomoval, a když se zachoval zcela adekvátně tak si to vyčítal.

,,Chápu proč si tu rvačku začal," usmála jsem se na něho, ,,pomlouvali tvou mámu."

Dominic odmítavě zakroutil hlavou.

,,Nešlo o mámu."

,,Šlo o tebe. Spojovali tě s ní," dodal a namířil na mě svůj pohled.

Také jsem na něho pohlédla. Chvilku jsme tam tak na sebe koukali a pak se stalo něco, co bych ani náhodou nečekala. Dominic si pomalu rozmrzající sáček odendal od obličeje, přičemž nepřestával udržovat náš oční kontakt. V příští sekundě se ke mně nahnul a spojil naše rty v rychlém polibku.

Když mi došlo, co právě udělal, vyděšeně jsem rozevřela oči. Dominic udělal to samé, zřejmě ani on tento náhlý čin nepředpokládal. Ani jeden z nás nic neříkal, nejspíš jsme na to byli až moc vykolejení. První se po pár minutách vzpamatoval on.

,,Já...eh...promiň," vydal ze sebe trhaně.

Já ale ze sebe nemohla dostat jediné slovo.

,,Byla to blbost," promluvil znovu.

Souhlasně jsem kývla hlavou.

Nějakou dobu mezi námi vládlo ticho, které nakonec znovu prolomil Dominic.

,,Můžeme předstírat, že se to nikdy nestalo?"

,,Jo...asi...to bude nejlepší," vysoukala jsem ze sebe konečně ještě stále trochu mimo.

Dominic si znovu připlácl zmraženou zeleninu k oku a hned na to se zvedl na nohy.

,,Asi už bych měl jít," prohlásil.

,,Jo," hlesla jsem.

Na nic tedy nečekal a rychlými kroky opustil můj byt. Nechal mě tak samotnou pouze se svými myšlenkami, které se všechny motaly kolem toho, co se právě stalo. Nemohla jsem tomu uvěřit. On mě políbil?