Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 25

,,Já věděl, že si to nakonec rozmyslíš," usmál se na mě Dominic a ihned se rval dovnitř. Já jsem se mu však postavila do cesty, takže se mu to nepovedlo.

V tu samou chvíli se otevřely dveře naproti a vykoukl z nich pan Collins – můj soused.

,,Slečno Harperová, děje se něco?" těkal tázavým pohledem mezi mnou a Dominicem.

Znejistila jsem.

,,Ne...uhm...můj kamarád si jen spletl zvonek," vysoukala jsem ze sebe načež se Dominic rozesmál.

Pan Collins se zamračil.

,,Vzbudil mě," zamrmlal.

,,Omlouvám se," odpověděla jsem mu a provinile sklopila pohled k zemi.

Soused naštěstí nastalou situaci dál nijak neřešil, prostě jen zalezl zpátky do svého bytu a zavřel dveře. Dominic se zřejmě stále dobře bavil, neboť se smál, až se za břicho popadal. Naštvaně jsem ho probodla pohledem.

,,Co si sakra myslíš, že děláš?" procedila jsem skrz zuby naštvaně.

Dominic se konečně přestal smát. Jeho výraz se ve chvilce změnil k nepoznání.

,,Promiň," hlesl a namířil na mě svůj smutný pohled.

Tu nečekanou změnu jeho chování jsem absolutně nechápala a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Bude znovu vyvádět, když ho nechám venku? Mám ho nechat venku? Hlasitě jsem si povzdychla.

,,Tak pojď prosím tě," ustoupila jsem ze svých dveří a nechala ho tak vstoupit.

Dominic vypadal překvapeně, ale nakonec vstoupil a následoval mě do mého bytu.

,,Díky," usmál se na mě, když se posadil do křesla.

Nechala jsem ho sice vejít dovnitř, stále jsem na něho ale byla naštvaná.

,,Přinesu ti peřiny," oznámila jsem mu odměřeně a odešla do ložnice.

Z úložného prostoru jsem vyndala peřinu a polštář a napochodovala s tím do obýváku. Vše jsem hodila na křeslo a pak se ráznými kroky vrátila do ložnice, kde jsem se zamkla. Nechtěla jsem s ním mluvit. Ložnicí se ozvalo slabé zaklepání.

,,Běž spát," zavrčela jsem.

Podle stínu pod dveřmi jsem poznala, že před nimi nějakou chvíli mlčky stál, pak ale odešel. Úlevně jsem se svalila do své postele. Pak mi došlo, že bych se měla převléknout do pyžama a tak jsem taky udělala. Jakmile jsem si podruhé lehla, ihned jsem usnula. Ten výlet do klubu mě zdá se zmohl.

Když se brzy ráno na celé kolo rozezvonil můj budík, bylo to jako to nejhorší mučení. S povzdychem jsem si promnula oči a pak se se značnou námahou zvedla z postele. Jakmile jsem vešla do obýváku, naskytl se mi pohled na hluboce spícího Dominica.

Se zamračením jsem se vydala do kuchyně, kde jsem si uvařila pořádný hrnek kafe a pak se s ním v obýváku posadila do křesla naproti gauči a propalovala Dominica pohledem. Netrvalo to dlouho a probudil se. Podle toho jak se jeho obličej ihned zkřivil do bolestné grimasy jsem odhadovala, že ani on neměl zrovna nejlepší ráno. Nebylo se ani čemu divit, vždyť se v noci pořádně opil.

,,Doufám, že ti je alespoň špatně," zamrmlala jsem naštvaně.

Dominic si připlácnul ruku na své čelo a povzdychl si.

,,Ani nevíš jak," odpověděl mi téměř neslyšně.

,,Patří ti to," odvrátila jsem od něho pohled.

,,Hele...omlouvám se," vydal ze sebe Dominic.

Nakrátko se mezi námi rozhostilo ticho. Usilovně jsem přemýšlela nad tím co mu vlastně na jeho chování říct. Mám nadávat? Zkusit mu promluvit do duše? Naštvaně mlčet? Nakonec jsem se rozhodla pro druhou možnost.

,,To nestačí," povzdychla jsem si, ,,choval ses jako tvoje matka!"

,,Já vím," odpověděl mi na to provinile.

,,Udělal si mi ostudu, vzbudil si mého souseda –"

,,Já vím," řekl znovu.

,,Choval ses ke mně jako úplný idiot."

,,Já vím!" vykřikl.

Znovu jsem se na něho podívala.

,,A hodláš s tím něco dělat?"

,,Jako co?" nechápal.

,,Očividně máš problém s pitím," konstatovala jsem.

,,Já vím," hlesl a pak se mi zpříma podíval do očí.

,,Já přestanu, slibuju."