Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 36

,,Co to mělo znamenat?" vyhrkla jsem ze sebe tázavě ihned po tom, co jsem za námi zavřela dveře.

,,Ale nic," hlesl Dominic a nahlas si povzdychl.

Měl ale smůlu, tak lehce jsem se vzdát nehodlala.

,,Něco asi jo. Proč byl tvůj táta tak naštvaný? Myslela jsem si, že jste se několik let neviděli."

Dominic nevině pokrčil rameny.

,,Možná jsme se párkrát viděli," řekl pak.

Ihned jsem ho probodla zamračeným pohledem. Co mi proboha zamlčel?

,,Párkrát?" zopakovala jsem po něm tázavě.

,,Jo, párkrát jsem za ním zašel," prozradil mi.

,,Mohl by si mi říct víc?" pronesla jsem důrazně.

Pomalu ale jistě ve mně narůstala netrpělivost.

,,Není co," lhal mi Dominic.

,,To ti mám jako věřit?" nepatrně jsem na něho zvýšila hlas, ,,co to mělo být s těmi penězi?"

Opravdu jsem chtěla zjistit, co se mezi ním a jeho otcem stalo. K mé smůle však Dominic mlčel.

Pokračoval jsem tedy s otázkami ,,Půjčil sis od něho nebo co?"

,,Možná," zabrblal potichu a svůj pohled sklopil k zemi.

To už pohár mé trpělivosti přetekl. Zhluboka jsem se nasupeně nadechla. Nejspíš bych na Dominica nepěkně vyjela, on ovšem najednou zničehonic promluvil.

,,No dobře," vyhrkl jako by se mého rozpoložení bál, ,,párkrát jsem si od něho půjčil."

,,Proč si mi to neřekl?" tázala jsem se vyčítavě.

,,A co jsem ti měl jako říct?" zvýšil nepatrně hlas zase on.

,,Měl jsem ti snad říct, že jsem neměl na tvůj dárek k narozeninám a tak jsem si na to půjčil od otce?" vyprskl ze sebe rozzlobeně.

,,Cože?" vykulila jsem na něho překvapeně oči.

,,Ty sis půjčil na ty lístky?" ujišťovala jsem se, i když jsem odpověď tušila.

Dominic na mojí otázku však nic neříkal. Raději jsem tedy přešla k další otázce, která mě pálila na jazyku.

,,Kolikrát sis vlastně od tvého táty půjčil?" zajímalo mě.

,,To je jedno," odpověděl Dominic vyhýbavě.

Takže hodněkrát, blesklo mi hlavou. Hned potom jsem vyslovila další otázku.

,,Hodláš mu to splatit?"

,,Ne, proč?" pokrčil Dominic rameny, ,,je to přeci můj táta, měl by mě podporovat."

No to snad nemyslel vážně.

,,Nemůžeš si přeci od svého otce půjčovat peníze, kdy se ti zachce!" Opovrženě jsem nad ním zakývala hlavou. Ještě tu ale bylo něco, co mi nedávalo smysl.

,,Proč si za ním vůbec se mnou chtěl jít?"

,,Myslel jsem si, že když tam budeš, bude se ke mně chovat přívětivěji," hlesl.

,,Po tom, co sis od něho neustále půjčoval peníze?" podotkla jsem.

,,Co sis za ně vůbec krom těch lístků kupoval? Alkohol?" mluvila jsem dál, přičemž jsem ho probodávala tázavým pohledem.

Nejspíš jsem se ho těmito slovy nějak dotkla, neboť se znenadání rozkřičel.

,,Tohle nemusím poslouchat!"

Hned potom se otočil na patě a rozešel se někam pryč.

Bezradně jsem rozhodila rukama. Vážně jsem nechápala, na co vůbec myslel, když mě za svým tátou vzal. Čekal snad, že ho pan Harrison přivítá s otevřenou náručí, když mu dlužil bůh ví kolik peněz? Jasně, Dominic sice ještě nebyl plnoletý, to ale přeci neznamenalo, že by měl chodit prosit o peníze tátu, který s ním už roky nežije. Myslela jsem si, že měl svého otce opravdu rád, ale zatím to na mě působilo jako by v něm viděl jen peníze.