Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 38

Na displeji mobilu svítilo neznámé číslo. Chvíli jsem se rozmýšlela, zda vůbec hovor zvedat, přeci jenom bylo pozdě v noci. Kdo by mi tak asi mohl volat? Nakonec ve mně však vyhrála obava z toho, co když to bude něco naléhavého. Mobil jsem si tedy po chvilce přemýšlení přiložila k uchu.

,,Paní Harper?" ozval se z mobilu mužský hlas.

,,A-ano, u telefonu," odpověděla jsem rozespale.

,,Jsem Ted Morris, z místní záchytné stanice," představil se mi muž.

Záchytná stanice? Zopakovala jsem si tázavě v duchu a napjatě vyčkávala na to, co mi poví dál. Vůbec jsem totiž nechápala, proč by mi někdo takový volal.

,,Máme na vás kontakt od Dominica Harrisona, je to možné?"

,,Od Dominica?" vyhrkla jsem ze sebe zaskočeně.

,,Znáte ho?" tázal se pan Morris.

,,Jo...ehm...teda ano," vysoukala jsem ze sebe, ,,stalo se mu něco?"

,,Mí kolegové ho před pár hodinami našli potulovat se po ulici, byl úplně na mol," prozradil mi Morris a já v tu chvíli ztuhla zděšením.

Našli ho opilého? Vždyť mi slíbil, že už pít nebude. Bylo to kvůli naší hádce? Kvůli tomu, co jsem mu řekla?

,,Slečno Harper?" vytrhl mě z myšlenek hlas pana Morrise.

Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že na mě dál mluvil.

,,Ano?" hlesla jsem.

,,Pan Harrison vás uvedl jako svého zákonného zástupce proto vám voláme."

Cože to udělal?

,,Protože není plnoletý, potřebujeme, abyste k nám ráno přišla podepsat nějaké papíry, a pak s vámi pana Harrisona propustíme domů," mluvil Morris dál, ,,bude to možné?"

,,Ehm...ano, asi ano," vydala jsem ze sebe.

Z toho, co jsem se dozvěděla, jsem byla totálně mimo. Opravdu jsem doufala, že Dominic přestal s pitím, alespoň tedy s pitím ve větším množství.

,,Dobrá, budeme vás tedy čekat," ozvalo se z telefonu, ,,na shledanou."

Než jsem se s panem Morrisem stačila rozloučit, hovor ukončil. Vyjeveně jsem odložila mobil na noční stolek. Bylo opravdu hodně brzy ráno, takže bych se měla pokusit ještě usnout, s tím, co jsem se dozvěděla, jsem však nemohla. Ležela jsem tedy v posteli a zahloubaná do svých myšlenek jsem civěla do stropu.

Hned ráno jsem se vydala do budovy záchytné stanice. Nebyla jsem sice Dominicův zákonný zástupce, ale přeci jsem ho tam nemohla nechat. Také jsem chtěla zjistit, proč porušil svůj slib a tolik se opil.

,,Dominicu?" oslovila jsem ho opatrně, když jsem po podepsání potřebných formulářů vkročila do menší místnosti plné postelí. Na jedné z nich ležel Dominic.

Ihned na mně upřel svůj pohled. Vypadal přímo otřesně. Obličej měl celý bledý, takže se na něm perfektně vyjímaly obrovské tmavé kruhy pod očima.

Pomalu jsem si začínala myslet, že nic neřekne, pak ale...

,,Promiň," zachraptěl provinile.

Na nic jsem nečekala a rozešla se k němu.

,,Já to nechápu," pronesla jsem, když jsem se posadila na kraj postele, na které ležel, ,,myslela jsem si, že už nepiješ...ne tolik."

Dominic si nahlas povzdychl.

,,Nedokázal jsem to."

,,Co?" nechápala jsem.

,,Přestat pít," osvětlil mi.

,,Ale vždyť si několik týdnů nepil," namítla jsem.

Dominic se na chvíli odmlčel, což mě ještě více znepokojilo.

,,Pil," špitl potichu.

,,Co?" střelila jsem po něm tázavým pohledem.

,,Pil jsem celou dobu. Lhal jsem ti, že chodím na brigádu, ale místo toho jsem chlastal. Proto jsem taky byl vždy tak unavený."