Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 37

Chvíli jsem tam ještě jen tak postávala před domem pana Harrisona a bloumala ve svých zmatených myšlenkách, pak jsem se vydala domů. Dominic se ke mně už nevrátil, díky čemuž ve mně ještě více sílil vztek. Byla jsem na něho naštvaná za to, že mi lhal, neřekl mi o půjčených penězích a ještě to podal tak, že za to mohl můj dárek k narozeninám.

Doma jsem z nohou unaveně skopla boty a plácla sebou na gauč. Celý ten výlet mě dočista vyřídil. Proto jsem se rozhodla zbytek dne strávit v pohodlí mého obýváku sledováním filmů. Tento můj plán mi však o nějakou tu hodinu později přerušil zvuk domovního zvonku.

Že by se přišel Dominic omluvit? Blesklo mi hlavou. Zvědavě jsem se zvedla na nohy a došla ke vstupním dveřím mého bytu, které jsem hned vzápětí otevřela. Osoba, která za nimi stála, mě dost překvapila.

,,Paní Harrisnová?" vydala jsem ze sebe tázavě.

Žena stojící přede mnou mě zpražila přísným pohledem a pak se zhluboka nadechla, díky čemuž jsem ucítila jasný závan alkoholu.

,,Přijde vám to normální?" zeptala se a slova ze sebe plivala, jakoby jimi byla naprosto znechucená.

,,Prosím?" nechápala jsem, na co naráží.

Ona mi však mou nevědomost podle všeho nevěřila a proto se s vysvětlováním neobtěžovala.

,,Nedělejte blbou!" prskla vytočeně.

,,Ale-" chtěla jsem namítnout to, že vážně nevím, o čem to mluví, ale ona mi neomaleně skočila do řeči.

,,Vždyť je to váš pacient!" vypadlo z ní a mně v tu chvíli začínalo pomalu docházet, o co jí šlo.

,,To vám přijde normální mít vztah se svým pacientem?" utvrdila mé domněnky otázkou.

,,S Dominicem jsme přátelé, na tom nevidím nic špatného," stihla jsem konečně něco odpovědět.

Paní Harrisnová si posměšně odfrkla, ,,prý přátelé."

,,Ano, přátelé," pronesla jsem.

Ona na má slova však vůbec nebrala zřetel.

,,Chrápete spolu?" zeptala se.

,,Cože?" vypadlo ze mě zaskočeně.

Na to reagovala otráveným protočením očima.

,,Jestli spolu š-"

,,Ne!" skoro jsem vykřikla.

Jak si proboha něco takového mohla myslet?

,,No jasně," uchechtla se, ,,vy si snad myslíte, že nevím, kam a za kým Dominic poslední dobou neustále chodí."

Tak o to jí šlo? Že se mnou Dominic chodil na výlety?

,,Jak říkám, jsme přátelé," zopakovala jsem důrazně ovšem opět zcela bezúčelně.

,,Chcete mi ho vzít!" procedila paní Harrisnová skrz zuby a tím nekončila.

,,Je tady?" tázala se a pohledem začala těkat po chodbě za mnou.

,,Není!" odpověděla jsem.

I přes to však do mě silně strčila, tak až jsem musela couvnout ze dveří a vtrhla dovnitř.

,,Dominicu?" vykřikla a bez jakéhokoli svolení mi začala prohledávat byt.

Byla jsem jejím neslušným chováním tak zaskočená, že jsem se ani nezmohla na žádný odpor, pouze jí mlčky sledovala.

Netrvalo to dlouho a přesvědčila se, že jsem ve svém bytě byla sama. Upřímně mě docela překvapovalo, že se neuchýlila například k prohledávání skříní. Naštěstí stačilo, že prošla všechny pokoje.

,,Fajn, tentokrát máte štěstí," prskla zjevně vytočená z toho, že se mýlila a opět mě probodla pohledem.

To už jsem se konečně trochu vzpamatovala a mohla alespoň nějak reagovat.

,,Můžete prosím opustit můj byt?" pronesla jsem a snažila se i přes moje momentální zaskočení znít co nejdůrazněji.

Naše tvrdé pohledy se na několik sekund setkaly, pak se k mé úlevě otočila na podpatku a povýšeně odkráčela pryč.

Co to sakra bylo? Vyplynulo mi nevěřícně na mysl, když jsem za ní konečně zavřela dveře. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě vážně obviňovala z toho, že spím s Dominicem. A vůbec...kde vzala mojí adresu? Vyrukovala s tímhle přede mnou i na Dominica? Tyto a další podobné myšlenky mě pronásledovaly celý zbytek večera. Dokonce i při usínání jsem jich měla plnou hlavu, až jsem se divila tomu, že jsem po pár minutách dokázala zabrat.

Někdo mi však spánek nepřál, neboť mě probudila melodie příchozího hovoru. Hlavně ať to není žádná další katastrofa, doufalajsem, když jsem šmátrala po nočním stolku, na kterém jsem měla položený mobil.