Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 33

,,Co je?" namířil na mě Dominic tázavý pohled.

Nemohla jsem si totiž pomoct a nějakou chvíli ho pouze mlčky propalovala pohledem. Nevím proč, ale neměla jsem z něho s pivem v ruce vůbec dobrý pocit. Sice jsem věděla, že s ním jedno pivo nic neudělá, ale co kdyby dostal chuť na další a pak na další?

Mé poplašné myšlenky naštěstí téměř ihned přerušilo hlasité hulákání rozléhající se všude kolem. Blížilo se vystoupení prvního předskokana a tak ho pořadatel koncertu začal nadšeně představovat a také nás všechny vítat.

Dominic na nic nečekal a rozešel se po úzké vyšlapané cestičce k pódiu, u kterého už stál nemalý zástup lidí. Samozřejmě, že jsem mu byla ihned v patách. Nechtěla jsem se na ostatní nějak lepit a tak jsem si od lidí nechala menší odstup. I tak jsem byla k pódiu blízko. Dominic totiž u vstupenek nešetřil a koupil ty do přední sekce. Daleko za námi se pak nacházely ještě další dvě, stát však v nich tak bych Eda téměř neviděla.

Po několika minutách následovalo vystoupení onoho prvního předskokana tedy spíš předskokanky. Interpretku jsem neznala a ani to nebyl moc šálek mého čaje, ale špatné to rozhodně nebylo. Druhý předskokan ale dopadl o hodně déle. Byl jím mladý zpěvák. Jeho písničky se nesly v podobném duchu jako ty Edovi, takže se mi ihned zalíbily.

Po hodině zpívání předskokanů na nás čekala krátká pauza a pak už mé vysněné vystoupení Eda. Čím blíž se jeho příchod na pódium blížil, tím víc ve mně rostlo napětí. Na moc koncertech jsem za svůj život nebyla, a už vůbec ne na takhle velkých, takže to pro mě bylo nové a vážně jsem byla zvědavá na to, jaké bude slyšet své oblíbené písničky naživo.

Když už mi čekání přišlo nekonečné, ozvala se pro mě známá melodie a na pódium energicky vběhl Ed a začal ihned zpívat. Chvíli jsem neslyšela téměř nic jiného než nadšené pištění všech okolo, což nebylo moc příjemné. Naštěstí to netrvalo dlouho a pištění vystřídal zpěv.

Konečně jsem si mohla vystoupení začít užívat. Ed byl úžasný. Nejen že fantasticky zpíval a hrál na kytaru, ale ještě rozdával na všechny strany vřelé úsměvy. Bylo skvělé vidět, jak ho vystupování naplňuje. Po pár písničkách jsem to už nevydržela a začala zpívat také. Krajinou se nesly hlasité tóny písniček, hlas Eda a všech jeho fanoušků včetně toho mého.

Zhruba v půlce koncertu nabídl někomu z nás, aby přišel k němu na pódium.

,,Přihlaš se," promluvil na mě Dominic, když Ed vyzval zájemce k zvednutí ruky.

,,Co?" vykulila jsem na Dominica oči, ,,Ne!"

Ani jsem na to, že bych se mohla přihlásit já, nepomyslela.

,,Proč ne?" nechápal.

,,Bylo by to trapné...já...neumím zpívat," vysoukala jsem ze sebe po krátkém zamyšlením.

Dominic se na mě ještě chvíli mlčky díval a pak si otráveně povzdychl.

,,Měla by si být trochu spontánní, pak si život více užiješ," pronesl spíše jen tak do vzduchu než přímo ke mně. I přes to měla jeho slova veliký účinek.

Nevím jistě, proč jsem to udělala, nejspíš jsem si uvědomila, že měl pravdu, nebo to bylo na truc, ale z ničeho nic jsem svojí ruku zvedla a to i když jsem nevěřila, že budu vybrána.

Pak už se dělo vše ráz na ráz. Ed se rozhlédl po všech lidech v prvních řadách, kteří měli ruku nahoře, a pak s milým úsměvem ukázal na mě. Hned na to jsem byla dvěma vysokými chlápky v černých uniformách odvedena postranní cestou až ke schodům vedoucím na pódium. Jakmile jsem po nich vystoupala a spatřila doslova pár metrů před sebou Eda, myslela jsem, že snad nervozitou omdlím. Ed přišel ke mně a s úsměvem mi nabídl svojí dlaň, nejspíše si mého rozpoložení všiml a chtěl mě nějak podpořit. Chytila jsem se tedy jeho nabízené ruky a nechala se odvést před zraky všech návštěvníků. Hned vzápětí začala hrát písnička „Perfect", kterou Ed zpíval jakoby mně.

Byla to sice jenom písnička, ale pro mě se ten moment stal tím nejlepším v mém dosavadním životě. Zasněně jsem Eda sledovala avšechny lidi a vůbec všechno pro mě na těch pár minut úplně zmizelo. Jak jsem tam tak stála okouzlena tím okamžikem, došlo mi, že měl Dominic pravdu. Vážně bych měla být ve svém životě více spontánní.