Oʙᴏᴜsᴛʀᴀɴɴᴀ́ ᴛᴇʀᴀᴘɪᴇ | Yungblud

Část 23

Ani jsem se nestihla převléknout z pracovního oblečení a tak jsem si na světle modrý kostýmek se sukní hodila jenom mojí klasickou koženou bundu. V rychlosti jsem si trochu přepudrovala obličej a navonila se. Na žádné větší upravování nebyl čas. Nechtěla jsem nechávat Dominica dlouho čekat, když vypadal tak netrpělivě. Na nohy jsem si nazula lodičky a tím byla připravená.

Vyšla jsem na chodbu a trochu křečovitě se na Dominica usmála. On však na můj úsměv nijak nereagoval. To bude ještě zajímavý večer, pomyslela jsem si. Otočila jsem se k němu zády a než jsem stihla zamknout, Dominic už rychlým krokem mizel z baráku ven. Uklidila jsem klíče do kabelky a ihned se vydala za ním.

Následovala jsem ho městem až k jednomu docela zapadlému klubu. Celou cestu jsme byli oba potichu. Moc dobře jsem věděla, že na povídání si nemá náladu a tak jsem se ani o žádný rozhovor nesnažila.

Uvnitř klubu už byla zábava v plném proudu. Celý prostor zaplňovala velmi hlasitá taneční hudba, do jejíž rytmu se rozsvěcovala a zhasínala různě barevná světla. Občas směrem od menšího pódia, na kterém stál chlapík s mixážním pultem, vyšel obláček mlhy, která v sobě na několik sekund ukryla tančící lidi.

Od první chvíle kdy jsem vstoupila dovnitř, jsem se necítila příliš dobře. Už to byla nějaká doba, kdy jsem chodila do podobných podniků a také to bylo poznat. Všude kolem byli daleko mladší lidi, než jsem byla já. Skoro jsem si tam připadala jako nějaký důchodce. Dominica však vůbec nezajímalo, zda se mi tam líbí nebo ne. Rázným krokem si to razil skrz hloučky lidí přímo k baru. Když jsem se k němu po několika minutách zvládla konečně probojovat, držel už v ruce dvě nízké skleničky plné něčeho hnědého a jednu mi podával.

Skleničku jsem si od něho tedy vzala. V ten samý moment do sebe tu svojí jedním velkým lokem obrátil a mířil si to znovu k baru. To já jsem tak rychlá nebyla. Přičichla jsem si k alkoholu v mé ruce a ihned mi do nosu udeřila štiplavá vůně. Tak to nebude nic slabého, zamračila jsem se. Opatrně jsem ze skleničky upila a pak se kysele zašklebila. Nechutnalo mi to.

Za dobu co jsem pomalu vyprázdnila první skleničku jich do sebe Dominic stihl otočit pět. Bylo mi jasné, že pokud bude takhle pokračovat, za chvíli bude opitý do bezvědomí. Co jsem proti tomu ale mohla dělat? Se zamračením jsem ho sledovala.

K mé úlevě po sedmé skleničce přestal pít a přistoupil ke mně.

,,Jdeme tancovat" zahulákal, abych ho přes hudbu slyšela a aniž by čekal na jakoukoli mojí reakci, táhl mě přímo před pódium.

Nechtěla jsem tancovat, ale Dominicův stisk byl tak silný, že nebylo možné se mu vymanit. A tak jsem se chtě nechtě objevila uprostřed davu tančících těl. Připadala jsem si mezi nimi neskutečně hloupě a ještě k tomu jsem na nohou měla lodičky, ve kterých se tedy zrovna dobře netancovalo. Dominic začal hned, co jsme se zastavili skákat do rytmu. Já se ale zmohla jen na nepatrné pohupování boků, přičemž jsem se v hlavě modlila, aby tahle návštěva klubu už byla za mnou.