NECHTĚNÁ LÁSKA

PROBUZENÍ

V temné ložnici spal Roman. Spal neklidným spánkem a jeho nohy, které se ani celé nevešly do postele, sebou divoce házely. Ve tváři měl výraz strachu. Rukama se snažil dosáhnout na svá záda. Najednou zazvonil budík, který Romana vysvobodil z jeho noční můry. 

 Roman se posadil na postel a začal přemýšlet. Bylo to už několik let co utekl, ale pořád ho děsily noční můry. Trápilo ho, že ve spánku znovu cítí bolest, kterou si musel procházet během mučení. 

 Vstal z postele a tím se vztyčil do své plné výše. Zamířil do koupelny. Podíval se do zrcadla. Viděl tam svůj odraz. I když byl ještě docela mladý měl, kvůli spoustě starostem a obrovskému celoživotnímu strachu a stresu, šedivé vlasy. Pod očima měl obrovské kruhy, které způsobil nedostatek normálního spánku. Jeho nos a ústa byly úplně schovány pod hustými vousy. 

 Vousy a vlasy si nechal narůst pro větší pocit bezpečí. Byla to jeho maska, která mu pomáhala schovat se a s mířit se s krutou realitou. Pro spoustu lidí byl Roman děsivý, nejen kvůli své výšce a mohutnosti, ale také kvůli jeho téměř úplně schovanému obličeji, ani jeho silný Ruský přízvuk příliš nepomáhal tomu, aby z něj lidi neměli strach. Každý kdo ho znal věděl, že je to milý, zábavný a dobrácký chlap, který pomůže každému za jakýchkoliv okolností. Roman by nikdy nikomu neublížil. Ale stále se v něm schovával Michael. Ten Michael, který měl tvrdý, ruský, vojenský výcvik. Ten Michael, který vedl nebezpečný výzkum. Ten Michael kvůli kterému zemřelo mnoho lidí včetně člověka, který mu pomohl utéct a tím ho zachránil. Roman divoce zatřepal hlavou. Armáda ho naučila bojovat a tak bojoval. Nebojoval ale proti lidem, nebo jiným tvorům. To se mu příčilo. Nechtěl už zabíjet, ne když nemusel. Bojoval proti svým myšlenkám a vzpomínkám.

 Do zrcadla se sám na sebe usmál. Každý ho přece znal jako chlapa, který nikdy nemá špatnou náladu a ostatní nabíjí pozitivní energií. Vždycky s každým dobře vycházel. Roman vyhnal všechny zlé myšlenky z hlavy a vydal se na cestu do práce.

Roman svou práci miloval. Cítil se tam dobře a hlavně bezpečně. Dokonce si dokázal najít přátele, kteří věděli co je zač. I když si to nejdříve zakazoval, protože věděl že jeho osoba je pro každého nebezpečná. Kdyby se něco pokazilo mohlo by kvůli němu umřít zase spoustu lidí a tentokrát už by to nebyli jenom lidé, kteří šli dobrovolně do výzkumného ústavu, aby byli testováni jako nová zbraň. Tentokrát by to byli lidé, které Roman miloval. Jenže osud tomu chtěl a Roman nedokázal odolat pokušení mít někoho blízkého. 

Prvním takovým člověkem byl Jirka.  Roman mu byl vděčný za to, že ho zaměstnal. I když tím vlastně porušil zákon, protože zaměstnat někoho pod falešnou identitou ještě k tomu na pozici lékaře je trestné. Jirka to věděl stejně jako věděl vše o Michaelovi a o Romanovi. A přesto ho zaměstnal. Roman se rozhodl, že Jirkovi všechno řekne, protože nechtěl podvádět člověka, který mu umožnil začít nový život důstojně. 

Uběhlo pět let od doby co Roman nastoupil na urgentu a v Rubavě se objevil David. Byl to druhý člověk kterému Roman nedokázal moc dlouho lhát. Nechtěl mu říct co je zač, ale Davidova osobnost byla něčím zvláštní, Roman z něj cítil jistou energii a věděl že ho nezradí. Když  ho David zachránil před velkým průšvihem, chtěl mu poděkovat tím, že mu řekne alespoň částečně pravdu. Tím začalo jejich přátelství. Okolnosti se sešly a David Romanovi také prozradil své tajemství. Možná i proto bylo jejich přátelství tak pevné. Náhody tomu chtěly a David se stal svědkem kdy se Roman na chvíli opět proměnil v Michaela a málem zabil člověka. Vlastně ho nezabil jenom díky Davidovi. V tu chvíli už musel s celou pravdou ven. Od té doby měl u sebe člověka který ho, vždy když začal panikařit, dokázal vrátit nohama na zem a uklidnit ho. Roman mu byl vděčný. Oba byli geniální a oba věděli, jak je důležité  chránit tajemství toho druhého.