NECHTĚNÁ LÁSKA

INCIDENT

Ema, Mery a Marina byly venku. Míša si hrála s dětmi na hřišti. Samozřejmě hlavní téma dospělých bylo jak přesvědčit Romana, aby se vrátil. Všechno to byly ale chabé plány. Najednou přiběhla Míša a dětským šišlavým hláskem řekla: ,,Mami na." Míša Emě podávala lístek papíru. Ema si papírek vzala a zeptala se: ,,Miško co to je?" Míša ukázala na křoví a řekla: ,,Pán." 

Ema se ke křoví rozeběhla. Hlavou se jí honilo kdo by se proboha mohl schovávat ve křoví a bavit se s malou holkou. Ema vlezla do křoví. A nestačila se divit. Byl tam skrčený Roman. 

Když ji Roman uviděl zvedl se a beze slova rychlou chůzí odešel. Ema se za ním rozeběhla a křičela na něj: ,,Romane co tady děláš? Počkej! Stůj! Romane!" Ema Romana dohnala a chytla ho za Rameno. Roman její ruku setřásl a řekl: ,,Nechte mě být já vás neznám a neznám ani žádného Romana." Ema na to překvapeně odpověděla: ,,Romane co blbneš?" Ema se ho znovu pokusila dotknout. Roman do ní ale strčil a sprintem utekl.

 Ema zavrávorala a spadla. Nechápala co to mělo znamenat. Věděla, že Roman nepoužil sílu, protože kdyby jí použil, tak je už nejspíš mrtvá. Tím došla k závěru, že jí nechtěl ublížit. Rozhodně jí ale nešlo do hlavy proč byl tak zlý a proč předstíral, že jí nezná. Emě došlo, že stále v ruce drží papírek. Rozložila ho a tam bylo Romanovým úhledným písmem napsáno: ,,Všechno jsem slyšel. Přijďte všichni do lesa. Miluju tě." 

  Ema a Marina, které to celé pozorovaly s nechápavými výrazy ve tvářích pomohly Emě vstát. Ema jim ukázala papírek. Mery na to řekla: ,,Tak asi zavoláme chlapům a půjdeme ne?" 

Přibližně za hodinu už všichni stáli na Mýtince. Roman se vynořil zpoza stromu. Šel rovnou k Emě a s lítostí v hlase řekl: ,,Emo promiň, že jsem se zachoval tak zle. Nechtěl jsem ti ublížit. Moc mě to mrzí, ale bylo tam moc lidí a jsem prostě zazmatkoval."

 Ema na Romanovi viděla, že ho to co udělal ničí. V podvědomí taky věděla, že Roman by do ní v životě nestrčil. A tak došla k závěru, že v tu chvíli v tom parku nebyl Roman, ale byl tam Michael. Proto řekla: Romane vždyť se nic nestalo. Máš v sobě prostě pud vojáka a já jsem se tě dotkla ve chvíli, kdy jsi byl vyděšený a jednal jsi pod tlakem. Mělo mi dojít, že se budeš bránit.  

Roman se málem rozbrečel. Ema byla dokonalá a strašně moc mu chyběla. Chtěl jí políbit, ale věděl, že nesmí. Dal by jí tím pouze falešnou naději. Raději proto promluvil ke všem: ,,Chtěl jsem, abyste přišli, protože jsem slyšel o čem se bavíte a chci vám říct, že nemáte žádnou šanci. Já vás musím chránit, takže neexistuje žádná možnost, jak mě přesvědčit, abych vás ohrožoval tím, že bych se ukazoval mezi lidmi. Prosím vás o to, abyste se už nepokoušeli nic vymýšlet. Kdyby se znova něco pokazilo a já byl s vámi, tak vy se nedokážete bránit a já vás všechny taky neochráním." 

Roman dokončil svůj proslov a chtěl odejít. Ema v zoufalém pokusu něco udělat vykřikla: ,,Tak nás to nauč. Nauč nás jak se bránit."