NECHTĚNÁ LÁSKA

DOHODA

Když si byl Roman jistý, že je od Emy dost daleko sedl si na pařez a složil hlavu do dlaní. Potřeboval se uklidnit a srovnat si svoje pocity. Emu nadevšechno miloval a to co teď udělal ho ničilo. Proč proboha musí vést tak zpackaný život. Proč je takový sobec. Nikdy neměl dovolit aby se zamiloval a co hůř, aby se do něj někdo zamiloval. Nechtěl Emě takhle ubližovat. Nenáviděl se za to, ale tady šlo o její život a o život jeho rodiny a přátel.  Nemohl dopustit, aby se někomu něco stalo. Musel je ochránit. Byl vděčný za to, že všichni jeho podraz přijali a odpustili mu, ale nemohl jim ani nijak poděkovat. Už nikdy se nesmí se svými blízkými vidět. Je to příliš nebezpečné. To se raději bude mučit tím, že zůstane sám a bude žít v lese jako nějaké zvíře. 

Když Roman utekl Ema dlouho brečela na zemi. Všechny jeho chování ranilo, ale chápali ho. Roman byl vyděšený a nejspíš zmatený. Pro všechny teď bylo nejdůležitější, že je na živu. Ema znovu cítila bolest u srdce. Připadala jí možná i horší. Za těch několik měsíců co si myslela, že  je Roman po smrti bolest malinko otupěla a když ho teď uviděla živého zmizela úplně. Jenže Roman Emě ublížil a tak jí připadalo, že ta chvilková úleva tu nynější bolest znásobila.

Ema se malinko sebrala. Přece nic ještě není ztracené. Roman žije a tak je tu pořád možnost bojovat. Ema šla společně s ostatními domů. Doma uložila Míšu a pak šla do kuchyně, kde všichni seděli. Nikdo vlastně nevěděl jestli hodlají něco dělat, nebo Romana poslechnout.

Atmosféra v kuchyni byla velmi zvláštní. Na jednu stranu zjištění, že Roman lhal všem dodalo sílu a naději, ale na stranu druhou jim to ublížilo. Když si Ema sedla ke stolu Jirka promluvil: ,,Musíme Romana přesvědčit, že se nemusí schovávat. On sám přece řekl. že po něm už pár týdnů nikdo nepátrá."

 Mičurin mu na to odpověděl: ,,Jenže on se bojí. Největší problém je, že se nebojí o sebe, ale bojí se o nás. Respektive o vás. Ema: ,,No tak řešení je jasné. Přesvědčíme ho, že se o nás bát nemusí. Mery se zeptala: ,,Jenže jak to chceš udělat?" Ema jí na to odpověděla trochu zklamaným hlasem: ,,To ještě nevím." 

David se zapáleně taky vrhl do debaty: ,,Prostě něco vymyslíme." Marina,  když ne tak rozhodně, taky přispěla: ,,Než ale něco vymyslíme musíme Romana nechat, aby si myslel, že jsme ho poslechli. Když bude mít pocit, že je všechno jak on chce bude v klidnější." 

Všichni i když neochotně souhlasili. Pro Emu to bylo těžké. Toužila být s Romanem. Věděla ale, že si k sobě budou muset znovu najít cestu. Romana milovala a tak se rozhodla bolest, kterou jí způsobil ignorovat. Roman by jí nikdy neublížil kdyby bylo jiné řešení.