NECHTĚNÁ LÁSKA

POSLEDNÍ ZPRÁVA

Uběhly dva měsíce od doby kdy se Roman naposledy ozval. Celá parta se ale nadále scházela u Emy. Pořád se snažili vymyslet nějaký důvod proč se Roman neozývá, jenže to byly marné pokusy.

 Najednou zazvonila pošťačka. Ema šla otevřít. Když se vrátila v ruce držela obálku. Ve chvíli kdy Marína obálku uviděla hystericky se rozbrečela. Pořád opakovala: ,,Net, pazhaluysta, net." Emě došlo, že Marina tuhle obálku zná.

 Modlila se, aby uvnitř nebylo to co si myslela, že tam je. Dopis předala Mičurinovi a roztřeseným hlasem řekla: ,,Prosím přelož to." Mičurin si dopis vzal a začal číst. 

Všichni napjatě čekali co se dozví. Ema měla pocit, že začne zvracet.  Marina brečela. ,,Tak co se tam píše?" Zeptala se Mery, když Mičurin položil dopis na stůl a úplně bílý schoval obličej do dlaní.

Byla to zbytečná otázka. Všichni tušili co se tam píše, ale dokud to Mičurin nepotvrdil měli možnost ještě doufat. Do poslední chvíle neztráceli naději. 

Mičurin promluvil ubrečeným hlasem: ,,Romana popravili. Tohle je jejich oficiální rozsudek."

Když to Ema uslyšela zhroutila se a omdlela. David s Jirkou k ní přiskočili. Davidovi se podařilo Emu probrat a donesl jí do postele. Jirka zatím někde vyhrabal prášky na spaní a antidepresiva. Donesl to Emě. Ema spolkla prášky a za chvíli usnula. 

Chlapi se vrátili do kuchyně. Tam seděly Mery a Marina. Obě brečely a byly úplně psychicky v háji. Mičurin seděl s obličeje schovaným v dlaních a taky brečel. David vzal láhev vodky a všem nalil. Snažili se zapít žal a smutek. S přibývajícím alkoholem v krvi to bylo, jako kdyby bolest, kterou zažívali kvůli ztrátě nejlepšího kamaráda a syna, byla opravdu o malinko tupější, ale pořád jí cítili. Ale Romana to vrátit nedokázalo. Každá vzpomínka byla jako bodnutí nožem. 

Nikdo nedokázal nic říct. Tahle ztráta všechny zasáhla příliš na to, aby byli schopní přemýšlet. Zírali na ten papír, který jim tak nemilosrdně vzal všechnu naději. Vzpomínky na všechny ty krásné chvíle s Romanem byly stále intenzivnější a David měl pocit, že mu rozervali  duši vejpůl.

David, i když truchlil nad ztrátou svého nejlepšího kamaráda potřeboval vědět co přesně bylo v tom papíře napsáno. Měl pocit, že se chce pomstít těm lidem, za to že Romanovi vzali život.  Tohle přece nemůže být realita. Romana nešlo zabít. David řekl ubrečeným hlasem: ,,Ivane prosím co se tam přesně píše?" Potřeboval to slyšet. Jinak tomu odmítal stále věřit.

Mičurin vzal ten prokletý papír a začal číst: ,,Obviněný Michael Vasiljevič Zabilov se odsuzuje k trestu smrti. Veřejná poprava proběhne 14. prosince 2021 v 5:00 hodin ráno. K rozhodnutí došel armádní soud dne 14. října 2021 v Moskvě." Mičurinovi po celou dobu co četl tekly slzy proudem. Marina něco rusky křičela a dusila se vlastním pláčem. Její bolestný nářek vyjadřoval utrpení, které všichni cítili.

Ema se probudila. Chvíli doufala, že to byl jenom zlý sen. Že teď půjde do kuchyně a tam bude stát Roman s úsměvem bude připravovat snídani. Přece se to nemohlo stát. Ema už zase hystericky brečela.  Její rozum jí ale říkal, že se to stalo. Jak to mohli udělat. Proč to udělali. Ema se nedokázala se smrtí svého nejbližšího člověka smířit. 

Sedla si k postýlce Míši a zadívala se na ní. ,,Tak nám zabili tatínka." Ema přemýšlela jak tohle jednou Míši vysvětlí. Dá se tohle vůbec vysvětlit? Možná, ale nebude muset nic vysvětlovat.  Bez Romana život nemá smysl. Jediným smyslem je Míša, ale tu může vzít s sebou. Proč dál žít. Bez Romana to stejně nedokáže. Bylo by to tak jednoduché. Vzala by Míšu a za chvilku by všichni tři mohli být spolu. Proč dál trpět tady bez Romana, když je tak jednoduché jít za ním.  Ema se zvedla a byla rozhodnutá. Míša se zavrtěla a v obličeji se jí objevila stejná grimasa, jakou často dělal Roman. Ema zjistila, že nedokáže zabít Romanovo dítě. A  sama taky odejít nemůže. Kvůli Míši musí bojovat. Roman přece žije dál v ní. Ema se nesmí vzdát. Musí být stejně statečná jako byl Roman. Ten se taky nikdy nevzdal. Jenže to bylo tak strašně těžký. Všude viděla Romana. Pořád nemohla uvěřit tomu, že zůstala na světě sama. Nemohla se s tím smířit. Realita byla tak krutá a bolestivá. Ema znovu upadala hlouběji do deprese. Proč se to muselo stát, proč zrovna Roman? Tahle tragédie Emě rozlomila srdce. Ema si přála vykrvácet. Přála si usnout a už se nikdy neprobudit, jenom aby nemusela prožívat tu bolest nad ztrátou Romana.