NECHTĚNÁ LÁSKA

SOBOTA

Ráno Romana vzbudil zpěv ptáků a sluneční paprsky. Vstal a přichystal snídani. Holýma rukama natrhal čerstvé, vzrostlé kopřivy a uvařil z nich kopřivový čaj. 

Ema se mezitím vzbudila a pozorovala Romana při práci. V hlavě jí poblikávala myšlenka jak je možné, že je Roman v lese jako doma? Jak je možné, že ho ty kopřivy nepálí? Jak je možné, že je tak šikovný?  Vstala, obejmula Romana a dala mu pusu: ,,Dobré ráno." ,, Dobré ráno." odpověděl s úsměvem Roman a dal Emě taky pusu. Po snídani po sobě uklidili, zamaskovali ohniště, sebrali všechny svoje věci a ruku v ruce vyrazili na cestu krásnou přírodou.

Okolo oběda přišli na krásnou mýtinu, kde bylo ohniště. Roman rozdělal oheň a uvařil oběd. Po obědě oba odpočívali. Roman byl natažený v trávě a hlavu měl opřenou o batoh. Ema ležela na jeho hrudníku. ,,Emo vidíš támhle tu říčku?" Zeptal se Roman a ukazoval na menší, mělkou, klidnou řeku, která protékala celým údolím, ve kterém se nacházeli. ,,Ano, myslíš na to na co já? Zeptala se laškovně Ema. ,,Jestli ty myslíš na to, že se tam vykoupeme tak ano. " Řekl s úsměvem Roman. 

Ema vyskočila, vysvlékla se do spodního prádla a ukázala tak Romanovi svou postavu. Roman najednou cítil co s ním tento pohled dělá. I když nechtěl a stálo ho to  velké úsilí musel od Emy pohled odtrhnout. Kdyby to neudělal Ema by brzy viděla jak moc ho přitahuje. Roman si na sobě nechal spodní prádlo a tričko. Chytli se za ruce a společně se rozběhli k vodě. Pomalu a opatrně tam vlezli. Ema nechápala proč si Roman nevysvlékl tričko, ale teď se příliš dobře bavila a atmosféra byla uvolněná natolik, že to nechtěla kazit otázkami, na které by stejně nedostala odpověď.

  Ve vodě blbli jako malé děti. Když jim po docela dlouhé době začala být zima vylezli, oblékli se, uklidili po sobě a vyrazili na další cestu. Teď je čekal náročný výstup na nejvyšší vrchol v této krajině. Výstup jim zabral celé odpoledne. Nahoru se dostali až ve chvíli, kdy se začalo smrákat. Sedli si na okraj skály, Roman Emu objal okolo pasu, jeho pevný, ale zároveň něžný dotek jí dodával pocit bezpečí. Takto pozorovali romantický západ slunce. Zapadající slunce osvětlovalo celé údolí a řeku pod nimi. Bylo to nádherné. 

Když slunce zapadlo Roman rozdělal oheň a uvařil večeři. Emě pořád vrtalo hlavou to dnešní koupání. Proč si Roman sakra nesundal to tričko? Vždyť i přes oblečení bylo vidět, že se nemá za co stydět. Jak je  možné, že tak perfektně našel cestu v úplně neznámém terénu? Jak to, že mu ráno, i přestože  spadla rosa a bylo vlho, nedělalo problém rozdělat oheň? Kde se to všechno naučil? Proč je pořád tak tajemný? Ema se začala vyptávat. Roman ale odpovídal vyhýbavě, nebo neodpověděl vůbec. Pořád se snažil otočit řeč na něco jiného. Ema poznala, že tyto otázky jsou Romanovi nepříjemné a tak toho raději nechala.

 Společně seděli u ohně. Povídali si, smáli se. Ema seděla Romanovi na klíně a schovávala se v jeho náruči. Položila mu hlavu na hrudník a jenom poslouchala pravidelný, uklidňující tlukot  jeho srdce. Poprvé v životě si připadal opravdu šťastná. Jakoby to co jí dříve připadalo jako štěstí byla jen nějaká laciná náhražka. Až Roman jí ukázal co doopravdy štěstí a láska znamená.

Roman Emu hladil po zádech a taky se cítil nádherně. Byl tu ale problém. Byl to Romanův strach. Ema byla pro něj vším a proto se o ni bál. Nechtěl to teď řešit, ale čím víc se blížil konec jejich romantického víkendu, tím víc se Romanovi hlavou honily nebezpečné myšlenky. Až se vrátí z lesa zpět mezi lidi každý uvidí, že jsou pár. Roman se rozhodl tyto myšlenky vytěsnit. Konec konců koho v Rubavě by zajímalo, že se zamiloval. Tato informace by mohla být zajímavá jenom pro někoho kdo o něm ví vše a chtěl by toho zneužít. Nikdo takový v České republice nebyl. Existovali pouze tři lidé, kteří  věděli co je zač. Dva z  nich byli přátelé, kteří by Romana nikdy neradili a jeden byl dostatečně vyděšený na to, aby nic nepráskl. Roman chtěl být konečně šťastný. Trápila ho ještě jedna věc. A to ta, že Ema pořád nezná pravdu. Musel vymyslet, kdy a hlavně jak jí to řekne. Bál se, že až se Ema dozví co je zač bude ho nenávidět a úplně se jí zhnusí. Ale pravdu jí musel říct. Protože jí nemohl lhát. Teď už ne. Na oba šla únava, ale ani jeden nechtěl toho druhého pustit. Roman dostal nápad. Vzal jejich spacáky a sepnul je k sobě. Takže mohli spát společně. Roman zjistil, že když spí s Emou  nezdá se mu tolik nočních můr. Bylo mu nádherně.