NECHTĚNÁ LÁSKA

SLAVNOST

Byl první máj. Roman s Emou zrovna ošetřili jeden zamilovaný pár, který spadl z vyhlídky po tom co si chtěli udělat romantickou fotku na zábradlí. Oba spadli asi z výšky čtyř metrů do křoví. Naštěstí jim nebylo nic vážného, ale oba naši lékaři si pacienty nechali na pozorování.

 Romana při té příležitosti něco napadlo. Když sanitáři odvezli pacienty na pokoj, Roman si Emu odchytl a zeptal se jí: ,,Emo, nechtěla bys se mnou jít večer na jednu oslavu?" Ema to nečekala: ,,Na jakou oslavu?" ,,No víš jeden Rus, který pracuje na stavbě za Rubavou každý rok na prvního máje pořádá takovou slavnost. Tak mě napadlo jestli bys tam nešla se mnou?" ,,Ale vlastně proč ne. Půjdu ráda. Ale nebude vadit, že nejsem z Ruska?" Ema se trošku obávala. ,,Vůbec ne, většinou tam chodím s Davidem a jednou jsem vzal i Petru, bude to zábava uvidíš." Roman Emu uklidnil. ,, Tak jo, těším se." Řekla s úsměvem Ema. Roman se začal radovat: ,, Tak já tě v pět vyzvednu jo?" ,,Tak jo, fajn." Řekla Ema a šla si po své práci.

Roman se opravdu těšil. Tahle slavnost byla jediná příležitost jak se alespoň trošku vrátit ke svým kořenům. Roman se tam nebál chodit, protože všichni Rusové, kteří tam vždy byli na tom byli dost podobně jako on. Buď sami museli utéct, nebo utekl někdo z jejich rodiny. Navíc jediný, kdo Romana skutečně poznal byl Mičurin a toho Roman vyděsil natolik, že si netroufl nedržet jazyk za zuby. Ono by vyděsilo každého, kdyby chlap jako hora, o kterém víte, že je to jeden z nejdrsnějších ruských vojáků vás jediným stiskem složí k zemi a když se proberete tak nad vámi stojí a dohaduje se se svým kamarádem jestli bude lepší vás rozpustit v kyselině, nebo zabít nějak jinak.

Roman se samozřejmě Mičurinovi omluvil, když zjistil, že ho nepráskne, ale Mičurin se ho stejně bál.

Bylo pět hodin a Roman stál před Eminým domem a nervózně tam čekal. Ema vyšla ze dveří a scházela po malých schůdkách. Když ji Roman uviděl začala se mu točit hlava a málem se mu podlomily kolena. Tak moc byla Ema nádherná. Měla na sobě černé, dlouhé, uplé šaty, které měly ve výstřihu zlatou přezku. Na nohách měla černé lodičky na vysokém podpatku se zlatým okrajem. Přes šaty měla přehozenou riflovou bundičku. V Ruce měla černé psaníčko. Ema přišla k Romanovi a pozdravila ho: ,,Ahoj". Roman se musel rychle vzpamatovat: Ahoj, jsi nádherná." Roman ty slova v sobě nemohl udržet. V duchu si vynadal: ,, Tak seš blbej, teď si bude myslet, že se ti líbí." Samozřejmě že se mu Ema líbila, ale nikdy to nesměla poznat.

,,Ty taky vypadáš dobře." Zazubila se Ema. Trošku lhala. Roman vypadal přímo božsky, ale to mu přece říct nemohla. Znělo by zvláštně, kdyby tohle řekla kamarádovi.

Roman nabídl Emě rámě. Ta ho ochotně přijala. Společně takto vyrazili ke kulturnímu domu, kde se dnes konala ruská slavnost. Hned co Roman s Emou vkročili dovnitř, nahrnula se k nim spousta lidí, kteří Romana nadšeně vítali. Podávali si ruce a někteří ho poplácávali po zádech. Ema si v duchu řekla: ,,Očividně je tady Roman hodně oblíbený. Třeba by se mi povedlo něco o něm zjistit od těchto lidí." Najednou začala hrát hudba a všichni šli tancovat. Všichni kromě Mičurina. Ten se začal bavit s Romanem Rusky. 

Mičurin: ,,Roman, ya rad chto ty prishel." Roman: ,,Ya prishel s udovolstviyem." Mičurin ukázal na Emu: ,,Et kto? " Roman: ,,Eto Ema. Moj drug." Mičurin: ,, Ona deystvitelno krasavaya. Zhal, chto um menya yasť shena." Roman: ,,Svernuťsya kalachikom. Ona mne nravitsya." Mičurin: ,,Ponimayu" Roman:,, A seychas do svidaniaya. My sobirayensya sesť gde nibuď."

Ema celou dobu na ty dva koukala a nechápala vůbec nic. ,, O čem jste si povídali?" Zeptala se, když si s pitím sedli ke stolu.  Roman Emě stručně řekl o čem se bavili: ,,Mičurin se mě jenom ptal kdo jsi a říkal, že ti to moc sluší." Samozřejmě Emě neřekl, že Mičurina poslal do háje s tím, že je Ema jeho. ,,Ajo" Řekla Ema a dál se už o Mičurinovi nebavili.

 Za chvíli začala hrát pomalá písnička. Roman se postavil. ,,Smím prosit?" Podával Emě ruku. Ema ji ochotně přijala. ,, Ano". Společně šli směrem k parketu. ,,Doufám, že umíš dobře tančit." Zazubila se Ema. ,, To se brzo uvidí." Odpověděl Roman. Byl trošku nervózní.  Přeci jenom on jako chlap by měl Emu vést. Na parketu se chytli a začali pomalu tančit. Když písnička skončila Ema s Romanem se pustili a šli směrem ke stolu se napít. U jejich stolu se znovu objevil Mičurin a řekl: ,, Roman, nu she my budem kazak." Roman se obrátil na Emu: Emo nevadilo by ti kdybych si šel s chlapama zatancovat kozáčka?" Ema se Usmála:,, Ale vůbec ne, ráda se podívám jak umíš trdlovat." Roman šel tedy doprostřed parketu a začal tam s ostatníma poskakovat.

 Ema se musela smát. Nechápala jak se to stalo , ale bujaré veselí a atmosféra celé té akce jí strhli a zničehonic si připadala jako kdyby patřila mezi ostatní.  Všichni tam měli tolik temperamentu, že to snad nebylo ani možné. Když chlapi dotancovali Roman šel s úsměvem ve tváři za Emou.  Ta jenom zářila a smála se na celé kolo. ,,Bavíš se dobře?" Ema: ,,Ano, všichni jsou tu milý, ale hlavně mají plno energie. Opravdu se mi tady líbí." Roman: ,,To jsem rád. No jo no, to je ten náš východní temperament."

Začala hrát rychlá hudba. Roman Emu vzal za ruku a táhl ji doprostřed parketu. ,, Romane já na tohle ale tancovat neumím." Ema měla pocit, že se Roman zbláznil. ,, To nevadí, jen dělej to co ostatní. Já tě povedu." Roman se smál a Ema taky. Začali velmi rychle tančit. Vlastně spíš jenom tak skákali a točili se. Ema si připadala jako by byla v jednom kole, ale bylo jí to příjemné a zažívala chvilky radosti. Když hudba dohrála kapela ohlásila: ,, Seychas budet nebolkay pereryo." ,, Co říkali?" Zeptala se Ema. ,, Že si dají krátkou přestávku." přeložil jí to rychle Roman. Roman s Emou se šli napít a chvilku si sedli. Povídali si a Ema úplně zapomněla na to, že chtěla na Romana vyzvídat.

Blížila se půlnoc a s ní i konec večírku. Začala hrát poslední  písnička večera. Byla pomalá a romantická. Roman Emu znovu vyzval k tanci. Opět se chytli a začali se pomalu pohupovat do rytmu. Ema se o Romana opřela, zavřela oči a jenom si užívala této příjemné chvilky. Roman taky zavřel oči. Měl pocit, že tam jsou jenom oni dva.  Oba tančili i potom co písnička skončila. Vůbec si toho nevšimli. Byli jako v transu. Vytrhl je z toho až Mičurin: ,,Roman, ty snayesh, chto oni bolshe ne igrayut. " Roman si uvědomil kde jsou: ,,Ponimayu" ,, Emo půjdeme?" Zeptal se tichým hlasem." ,,Asi ano" Řekla Ema. Oba si vzali věci a odešli. 

Šli směrem k Emě domů. Emu už hrozně bolely nohy a byla jí zima. Nebyla zvyklá chodit tak dlouho na podpatcích a oblečená taky nebyla zrovna nejlíp. Roman si toho všiml. ,, Emo co ti je?" Zeptal se s obavami v hlase. ,, Ale nic, jenom nejsem zvyklá chodit tak dlouho v podpatkách a je mi trošku zima." Roman si sundal kabát a přehodil ho přes Emu. ,,Je to lepší?" Zeptal se. ,, Ano děkuju, ale tobě není zima?" Zeptala se Ema. ,, Není v Rusku byla větší. To ale neřeší tvůj problém s tvými bolavými nohami." Řekl Roman a popadl Emu do náruče. Ema se začala smát. ,, Romane neblbni. Já jsem těžká." Roman řekl:,, Ale nejsi. A teď si u mně můžeš alespoň odpočinout." Roman Emu donesl až k jejímu domu.

 Tam jí konečně postavil na zem. ,, Romane děkuji, byl to krásný večer." Řekla Ema. Roman: ,, Já jsem si to taky užil." Ema se k Romanovi začala přibližovat a chtěla ho políbit. Roman ale couvl. ,,Tak ahoj, hezky se vyspi a uvidíme se zítra." Vykoktal rychle Roman a velmi ve spěchu odešel.

Ema šla zklamaně domů. Nechápala proč se Roman takhle zachoval. Měla pocit, že je to k sobě táhne. Už zase byl až příliš tajemný. Večer si ale užila a po tom jak celou dobu tancovali a blbli byla opravdu unavená. Proto se šla jenom umýt, vyčisti zuby a šla spát.

Roman mezi tím přišel domů. Celou cestu přemýšlel nad tím co se před chvílí stalo. Tak moc toužil Emu políbit. To ale nešlo. Nikdy to nesměl dovolit. Trápilo ho to, Emu doopravdy miloval, ale nechtěl jí ohrozit a vztah s ním by byl pro Emu obrovským rizikem. Vždyť jediné co by jí mohl nabídnout by byl život ve strachu a neustálé schovávání se. Musí zůstat pouze přáteli. I to je už víc, než rizikové.